Stará růže
Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Stará růže |
| Podtitulek: | |
| Autor: | Heinrich Heine |
| Spoluautor: | |
| Krátký popis: | Z Romancera (1851); básněno po roku 1843 na sestřenici Terezu |
| Původní titulek: | Alte Rose |
| Zdroj: | HEINE, Heinrich. Passionál. Praha: Svoboda, 1949. s. 40. |
| Vydáno: | |
| ISBN: | ISBN |
| Licence: |  PD-old-70 |
| Přeložil: | Otokar Fischer |
| Licence překlad: | PD-old-70 |
| Související: | {{{SOUVISEJÍCÍ}}} |
 Chybí odkaz na Wikipedii |
|
| další články: |
|
Růžným byla poupátkem,
když jsem v mladé zřel ji kráse;
a jak den se míjel s dnem,
rozpučela, rozvila se.
Já tu růži, růžičku,
utrhnout chtěl, ona zpychla;
jen jsem přičich trošičku,
pikantně mne trnem píchla.
Teď, kdy liják spral a zved’,
rozcupal ji na sto kusů —
teď je na mne jako med,
teď mi dává pac a pusu.
Teď to vrká, touží, lká,
Jindro vpředu, Jindro vzadu,
teď mne trn jen popíchá,
na její-li sáhnu bradu.
Bradavičky kráska má,
na nich štětinaté chmýří —
Do kláštera, lásko má,
anebo jdi ku bradýři!
