Retrospektiva

V té kuchyňce světa pach s pachem se míchal,
a já ty parfumy všechny jsem čichal;
co život komu kdy chutnat dal,
já všecko jak hrdina vychutnal!
Já koláče jed a kafíčko píval,
též lecjaké pěkné loutky jsem míval,
já z hedvábí nosil kabátky
a v kapse mi cinkaly dukátky,
já koňmo jak Gellert se projížděl,
já domek a zámek a zahrádku měl,
a na té louce zelené
sluníčko štěstí hřálo mne.
A vavřín mne chladil na spáncích,
to do mozku on ty sny mi dých,
sen o věčném máji a o růžích sen,
že byl jsem z toho jak vyjeven,
jak náměsíčník, až k smrti mdlý,
a holubi do úst mi lítali,
a potom takoví andílci malí
z lahví mi šampus nalévali:
ty bublinky vidin mi šuměly v hlavě —
pak praskly — — Teď ležím tu ve vlhké trávě,
mé tělo je celé zkrouceno dnou
a duši až na dno mám zahanbenou.
Ach, všechnu slast, ach, všechen třpyt
já pelyňkem musil zaplatit,
mnou prosakovaly hořké žaly
a štěnice krutě mne pokousaly,
já černými starostmi se dusil,
já lhát, ba já se i zadlužit musil
u starých bab a u falotů —
ba, snad jsem se dal i na žebrotu.
Teď jsem tak uštván tou bezduchou poutí
a toužím jen v hrobě si oddechnouti.
Tož, křesťané, sbohem! Tam v nebeské kráse,
nu to se ví, tam se shledáme zase!