Psyche (Tarnowski)

Údaje o textu
Titulek:	Psyche
Podtitulek:	Elegie
Autor:	Władysław Tarnowski
Zdroj:	Lumír, číslo 32. 20. listopadu 1878. s. 508.
Licence:	PD old 70
Překlad:	František Kvapil
Licence překlad:	PD old 70
page=1 Lumir, číslo 32, 20. listopadu 1878. s. 508.

   Snít u tvých nohou nad blankytem moře
a lemu roucha časem tknout se rety,
zde nad propastmi tobě trhat květy
ty první, kteréž jarní zrosí zoře,
vzchod večer hvězd pak s tebou vítat smětí
a orly zřít, když ve svá hnízda letí,

   A cítit v úsměvu a v smutku hledu,
v tvé nekonečné svaté půvabnosti,
že nejsi z toho světa, ale hostí
tě sféry jiné, tamo v světla středu!
Kéž nade mnou jen tvá se hlava schýlí –
všem jiným zůstaň pouze mramor bílý!

   Grácie věčna, poesií spjatá!
Buď snů mých stráži, duše chvíle plesné,
a slyš – přec jestli strasť má zajde klatá
a s kotvicí i loď má ke dnu klesne,
a mohylou mi bude moře tiché –
tam křídlem bílým nechť mi vlaje Psyche!

   Nechť v dumě smutku ona ke mně slétne
v hodině tiché, tajemné a květné!
Když plný měsíc vzchází nad vlnami
a pobřežím chór vane laurů známý,
ja u tvých nohou budu lkát – mně zkvétá
pak píseň tvá, ne upomínka světa!

   Ó bílou ručkou pak vem palem listy,
až zkamení v korintské sloupy tvrdé,
a pomysli: prach srdce spí tu čistý,
jež bylo v nitru svém snad pyšné, hrdé,
leč šlechetné – kéž lós byl jeho jiný!
A růžnou hlavu svou schyl nad hlubiny …