Prostonárodní české písně a říkadla/Sestra travička

Žala holka, žala trávu
na tom podviničném stavu.

Jeli tudy cizí páni:
»Pojeď, holka, pojeď s námi!« 

»»Já bych s vámi ráda jela,
kdybych bratříčka neměla.«« 

»Zbav se, holka, bratra svého,
dej mu hada jedového.« 

Už bratříček z vojny jede,
čtyry koně ssebou vede.

A pátý hop! na provodě:
»Jseš-li, sestro, na svobodě?« 

»»Jsem, bratříčku, na svobodě,
jako ryba v čerstvé vodě!

Na, bratříčku, snídaničku,
připravila jsem rybičku.«« 

»Jaké, sestro, máš rybičky,
bez ploutviček, bez hlavičky!«

»Já hlavičky sama snědla,
a ploutvičky kočka zvedla.««

Po snídaní hlava bolí:
»Pojď, sestřičko, zavaž mi ji!«

»»Kdybych chtěla hlavu vázat,
nechtěla bych jedu dávat!««

»Jdi, sestřičko, do lednice,
natoč vína do sklenice!«

Než sestřička s vínem přišla,
už z bratříčka duše vyšla.

Jeden den ho pochovala,
a druhý den psaní psala:

»»Přijeď, milý, bez prodlení,
už je bratr otrávený.««

»Když jsi bratra otrávila,
ani mne bys nešetřila.«

»»Ouvej, Bože, mého hoře!
nemám bratra ani muže;
bratra jsem si otrávila
a muže jsem nenabyla!«« —

Známa u všech Slovanů.