Poslední vůle
Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Poslední vůle |
| Podtitulek: | |
| Autor: | Heinrich Heine |
| Spoluautor: | |
| Krátký popis: | Z cyklu Lazarus v Romanceru (1851) |
| Původní titulek: | Vermächtnis |
| Zdroj: | HEINE, Heinrich. Passionál. Praha: Svoboda, 1949. s. 74. |
| Vydáno: | |
| ISBN: | ISBN |
| Licence: |  PD-old-70 |
| Přeložil: | Otokar Fischer |
| Licence překlad: | PD-old-70 |
| Související: | {{{SOUVISEJÍCÍ}}} |
 Chybí odkaz na Wikipedii |
|
| další články: |
|
S životem louče se svým,
pořízení pořídím;
na své škůdce pamatuji,
křesťansky je obdaruji.
Ctní ti, pevní protivníci
vše, co mého mohou vzít si:
vše co loupá, vše co svědí,
celý neduh můj ať zdědí!
Poděďtež mé průjmy hrubé,
jimiž břich se v kleštích škube,
perfidní hemeroidy
a ty druhé pruské bídy.
Kalnou moč a v míše křeče,
z huby ať vám slina teče,
každým údem dna nechť hýbe —
samé dárky bohulibé!
Ještě doušku do závěti:
Hoď je v propast nepaměti —
památka nechť jejich zhyne —
znič ji, smaž ji, Hospodine!
