Pantoum

Hrej, hochu, zpívej dál svou zvěst,
fandango hraj mi divé tak!
Má duše smutná, smutná jest,
jak ve své tmavé díře pták.

Fandango hraj mi divé tak,
jak pírko letí zlehýnka;
jak ve své tmavé díře pták
se trudím, rve mne vzpomínka.

Jak pírko letí zlehýnka,
tak tanec lehké nožky má;
se trudím, rve mne vzpomínka,
v mých očích hořká slza plá.

Ó tanec lehké nožky má!
Pro zmizelé sukničky lkám,
v mých očích hořká slza plá,
v nich příliš mnoho soli mám.

Pro zmizelé sukničky lkám,
ty mihly se kol jako blesk…
v svých očích mnoho soli mám,
a srdce moje ztápí stesk.

Ty mihly se kol jako blesk,
gracie v tanci, v nadšení,
a srdce moje ztápí stesk
do noci, tmy a mlčení.

Gracie v tanci, v nadšení,
skráň jejich plála, jeden žeh,
a v noci tmách a mlčení
má ňadra jeden trpký vzdech.

Skráň jejich plála, jeden žeh,
skrz vlasů jejich zlatý třpyt,
má ňadra jeden trpký vzdech.
Ó těžká rána, žalný cit!

Skrz vlasů jejich zlatý třpyt
uvádá zvolna květina…
Ó těžká rána, žalný cit,
jímž vře mých ňader hlubina!

Uvádá zvolna květina,
kde v slzách květinářka jest?
Má ňadra ohně hlubina…
Hraj, hochu, zpívej dál svou zvěst!