Paní Starost

Když v záři já žil sluneční,
rej mušek mi vířil taneční,
a kdejací druzi rozmilí,
bratrsky se se mnou dělili
jak o pamlsků koše
tak o mé poslední groše.

Štěstí je pryč a groše též,
přátel už u mne nenajdeš;
pohasla zář mi sluneční,
rozprch se mušek rej taneční;
jak štěstí se ti zcizí,
přítel i muška zmizí.

Teď v zimní noci u lůžka
sedá mi Starost, bábuška;
jupička její je šedivá,
na hlavě černý čepec má,
chraptí a klímá, tupá,
a z tabatěrky si šňupá.

Někdy mám sen, že přišly zpět,
odlétla slast i máje květ
a přátel rej a mušek mrak — —
V tom tabatěrkou cvaky, cvak —
Pohádka ztrácí se v dáli,
babizna zasmrká-li.