Ottův slovník naučný/z Plavna

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: z Plavna
Autor: neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 882. Dostupné online.
Licence: PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Plavenští z Plavna

z Plavna (von Plauen), německý rod šlechtický z Voigtlandu v nyn. Sasku. Jindřich zv. Zbožný († ok. r. 1120) je první historicky dosvědčený cís. fojt ve Voigtlandu; on je zakladatel knížecí rodiny von Reuss (v. t.), ačkoli jméno Reuss vyskytuje se teprve od XIII. stol. a ještě ne všeobecně. Jeho vnuk byl Jindřich zv. Bohatý, který dostal se v držení celého Voigtlandu tím, že k dosavadnímu svému panství (Weida, Gera a Greiz) obdržel od císaře Jindřicha VI. Plavno, jehož fojt zahynul na křížové výpravě do Sv. země (1190); k tomu později získal Hof. Jindřich, jenž zavedl v rodině Reuss zákon dosud platný, že mužští členové rodu mají vždy slouti Jindřich (z úcty k císařům Jindřichovi IV. a VI.), měl tři syny, jimž Voigtland rozdělil. Tak vznikly tři linie rodu: Weida, Plauen a Gera (r. 1206), z nichž linie Weida vymřela r. 1532 a Gera r. 1550. Linie Plauen (z P.) trvá dosud pod jménem Reuss. Tato linie rozdělila se pak opět ve dvě větve (r. 1307). Větev starší (»česká«) měla hojně statků v sev. Čechách již od XIII. stol.; z ní Jindřich, zv. Čech (der Böhme), r. 1337 poddal pak i svá panství ve Voigtlandě (s Plavnem) v léno králi Českému. V XV. stol. známi jsou z ní zejména dva bratří Jindřichové z P. Jindřich st. r. 1417 byl jmenován od Sigmunda hofrychtéřem a r. 1426 stal se purkrabím míšeňským (jako Jindřich I.). Jeho bratr Jindřich ml. († 1429) vstoupil do řádu Něm. rytířův a (jako komthur) r. 1410 proti Polákům uhájil Malborga. Zvolen t. r. za velmistra, byl již r. 1413 své hodnosti zbaven a uvězněn (do r. 1422). Pro české dějiny je důležitý Jindřich II. Míšeňský, syn Jindřicha I. Ve válkách husitských byl rozhodným protivníkem husitův a r. 1465 přistoupil k panské jednotě Zelenohorské proti králi Jiřímu. Roku 1440 musil odstoupiti purkrabství míšeňské kurfirštovi saskému a r. 1466 král Jiří i Plavno a lenní statky v Čechách přiřkl knížatům saským. Jindřich byl zajat a propuštěn byl teprve r. 1476. Spor byl vyrovnán za Jindřicha III. († 1492) r. 1482 na sjezdu v Mostě u přítomnosti krále Vladislava: Jindřich III. pozbyl Plavna, za to mu byly zajištěny Bečov, Kynžvart a Hartenštein v Čechách, k čemuž Vladislav přidal zboží kláštera toužimského a Breitenstein v Horní Falci. Jindřich V. († 1554) i dosáhl od Ferdinanda I. potvrzení privilegií Karla IV., Sigmunda a Vladislava (1530), Karel V. mu potvrdil právo na titul purkrabí míšeňský (1530, 1540) a r. 1541 vráceno mu i právo účastniti se říšských sněmů (z r. 1426). Na dvoře Ferdinandově Jindřich byl komorníkem a tajným radou. Za účastenství ve válce šmalkaldské (1546–47) dostal značnou čásť (Köthen a Bernburg) knížetství Anhaltského a většinu panství svých příbuzných z linie Gera (ostatek mu připadl po vymření linie r. 1550). Kromě toho Jindřich nabyl rozsáhlých statků v Čechách (Žlutic, r. 1551 v zápise i Litomyšle). Roku 1552 účastnil se jednání o smlouvu Pasovskou. V l. 1553–54 na rozkaz Ferdinandův bojoval s markrabětem braniborsko-kulmbašským Albrechtem; dobyv (dvakráte) Hofu, obdržel od Ferdinanda I. hejtmanství Hofu a měst Münchberg, Helmbrecht, Schauenstein a Wunsiedel. Zemřel při obléhání Plassenburku. Veliké jeho panství rozpadlo se v rukou jeho synů Jindřicha VI. a VII., jimiž r. 1572 vymřela starší větev pánů z P. – Větev mladší, zv. die Reussen v. Plauen, již založil Jindřich Reuss (t. j Rus, od dlouholetého pobytu v Rusku; † 1294), měla své sídlo v Greizi. Z ní synové Jindřicha Tichého († 1535) založili tři linie své větve (r. 1564): Horní Greiz (vymřela r. 1616) a dosud trvající Dolní Greiz a Gera. O těchto viz čl. Reuss.