| Údaje o textu |
|---|
| Titulek: |
Kavkázské jazyky |
| Autor: |
Josef Zubatý |
| Zdroj: |
Ottův slovník naučný. Čtrnáctý díl. Praha : J. Otto, 1899. s. 113–114. Dostupné online. |
| Licence: |
 PD old 70 |
Kavkázské jazyky. Kavkáz již ve starověku byl znám jakožto sídlo hojných národů, různých původem i jazykem. Příčinou toho jest položení jeho mezi přirozenými drahami, po kterých zajisté často dělo se stěhování národů z Asie do Evropy i směrem opačným; jednotlivé kmeny i zlomky kmenů bývaly sem zatlačovány a zeměpisné poměry pomáhaly, že snadně nesplývaly v jedno, nýbrž dlouho udržovaly zvláštnosti svoje, zejména jazykové. O jazycích, kterými se v Kavkáze mluvívalo ve starších dobách, a zvl. o jejich genetickém poměru k dnešním k-kým j-kům ví se málo. Dnes, mimo rozl. přistěhovalce z dob novějších (Turky, Peršany, Armeny, Kurdy, Kalmyky, Židy, Rusy atd.), sídlí v rozličných krajích kavkázských zejména Osetinci (v. t.), příslušní k íránské větvi kmene indoevropského, někteří kmenové tatarští (Nogajové usazeni za Petra Vel. v kraji Kubánském a Kumském, Karačajové na sv. svahu, Malkarcové na pramenech řek Čegemu a Čereku, Kumykové ve v. části Čečně) a národové nemající dle všeho mimo Kavkáz příbuzných, kavkázští v užším smysle. Jazyky jejich, k. j., jsou jen z části podrobněji známy; o původu jejich není známo ničeho a také vzájemný jejich poměr příbuzenský je ze značné míry záhadný. Zdá se, že aspoň z části byly to původně jazyky navzájem sobě cizí, které však vzájemným vlivem z části se sblížily tak, že vedle znaků, kterých srovnati nelze, mají i vlastnosti některé společné. Fr. Müller dělí je na dvě skupiny, severokavkázskou a jihokavkázskou; k sev.kav. počítá jazyk Abcházů (Aaphssuá), Avarů, Kazikumyků (Lak), Arči (jazyk obyvatelů jediné vsi v území kazikum., asi 500 duší), Hyrkanů (v Dagistáně), Kyrinů (t.; sami říkají si lezgi; Rusové a Turci zovou však Lezginy všechny obyvatele Dagistánu). Udů, Cečenců a úzce s nimi příbuzných Thušethiů (obyvatelů obce Tsova s okolím). Jazyky severokavkázské se navzájem liší velmi podstatně; tak zvl. j. abcházský v důležitých znacích se vyznamenává samostatností. Jazyk udský má i některé zvláštnosti jazyků uralskaltajských, patrně vlivem blízkých dialektů tatarských (t. zv. samohláskovou harmonii, méně skupin souhláskových než ost. k. j., některé přípony); s jazykem čečenským tvoří jakýsi přechod k jazykům jihokavkázským, maje s nimi společné jisté úkazy v skladbě slovesné. Nejvýznačnějším znakem, společným všem jazykům severokavkázským, jest stejné lišení jistých kategorií pojmových při podstatných jmenech: slova s nimi spojovaná (zvl. slovesa) mají rozl. předpony podle toho, je-li podstatné jméno životné či neživotné, při životných, je-li rozumové či nerozumové, pohlaví mužského či ženského atd.; mimo to vyskytují se znaky podobné měrou větší nebo menší v jiných stránkách mluvnických. — Jazyky jihokavkaz., jejichž genealogický poměr k sev. není dosti bezpečně vyložen, jsou si mezi sebou velmi podobny, jsouce skoro spíše rozl. dialekty jazyka jediného; patří k nim nejdůležitější jazyk georgijský č. gruzinský s velmi starou literaturou, mingrelský a lagský, mimo ně samostatnější suanský. — K. j. jsou jazykozpytně z nejedné příčiny velmi zajímavy. V hláskosloví se vyznačují neobyčejným množstvím souhlásek (zvl. sykavek a hrdelnic) a skupin souhláskových při poměrné chudobě samohlásek. Tvoření slov jest obyčejně agglutinující, užívajíc stejných přípon pro stejné úkoly mluvnické; ale i předpony a infixy se vyskytají. Jméno i sloveso jsou určitě rozlišeny a na obou rozeznávají k. j. veskrze velmi mnoho rozdílů významových; tak na př. avarština má zvláštní tvoření sloves v otázce, v záporu (mimo slovesa opakovací, počínavá a p.), mnoho způsobů prostých i složených (k vystihování rozdílů časových a modálných) atd.; počet pádů v rozl. k-kých j-cích jest rovněž velmi hojný, zvl. pádů místných (na př. pád pro rovnost kvantitativní, kvalitativní, podobnost, příčinnost atd.; různé pády, na př. pro poměry, jako v domě, na domě, u domu, z domu pryč, domem, z pod domu atd.). Číslovky založeny jsou ve většině k-kých j-ků na soustavě dvacetinné, jen v jazycích kazikumyckém, arci a hyrkánském na soustavě desetinné. — Srv. Fr. Müller, Grundriss der Sprachwissenschaft, III; R. v. Erckert, Die Sprachen des Kaukas. Stammes, 1895. Ztý.
PD old 70