Ottův slovník naučný/Alkyoneus

Ottův slovník naučný
Alkyoné	Alkyoneus	Alkyonides

Údaje o textu
Titulek:	Alkyoneus
Autor:	Albert Dohnal
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 902–903. Dostupné online
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Alkyoneus

Alkyoneus (Ἀλκυονεύς), lat. Alcyoneus, v řeckém bajesloví prvorozený z Gigantů, strašlivý zápasník těla obrovského, jenž povstal jakožto autochthón na půdě pallénské a tamtéž v zápase Gigantů vynikající měl účastenství. Když jej tehdy Héraklés šípem k zemi srazil, A. jsa nesmrtelným na půdě, která ho byla zrodila, nových opět nabýval sil, pročež Héraklés k radě bohyně Athény zavlekl ho za hranice pallénské, načež teprve obr zahynul (srv. obdobnou báji o Antaiovi). Proto, že se účastnil gigantomachie, bájeno o něm později v Neapoli, že pohřben leží pod vrchem Vesuvem. – Jiné zase pověsti znají A-ea jakožto obra-pastevce, jenž jakožto lupič stád Héliových a pak nepřátelským svým poměrem k Hérakleovi valně upomíná na Géryona. Héraklés – tak pěje básník Pindaros – vraceje se z výpravy proti Tróji utkal se ve Flegrách (na okřídlí pallénském) s A-eem, jejž sice usmrtil, ale teprve potom, když mu byl obr ohromným balvanem rozdrtil dvanácte vozův a zároveň dvacet čtyři soudruhy. (Obrazy na vásách starých, představující tento zápas, vykazují zajímavou potud versi mythu, že Héraklés vraždí tam A-ea spícího; versi tuto s podáním Pindarovým spojiti pokusil se nejnověji C. Robert v duchaplném článku »A.« v čas. Hermes, r. 1884, str. 473. a nn.) Novější (a to podstatně rozdílnou) podobu báje vykazují scholie k Pindarovi kladouce srážku Hérakleovu s A-eem na isthmus Korinthský, kde prý A. vystoupiv útočně proti Hérakleovi vracejícímu se právě z Erytheie s odehnaným skotem Géryonovým hodil balvanem po něm, jejž však Héraklés palicí svou odraziv touže ranou také A-ea skolil; ještě v pozdních dobách ukazován prý tam osudný onen balvan. – Výklady původního významu mythu rozcházejí se; dle L. Prellera A. značí »muže ledového« a jest zosobněním zimy vůbec a zimních bouří mořských zvláště (Griech. Mythol., 3. vyd., 1., 58.; II., 206. a nn.). Robert opětně pověst v Pindarovské její podobě řadí mezi ony báje, »v nichž prudké, dlouho trvající a často nešťastné boje, které podstoupiti bylo Dórům při jejich stěhování od severního břehu peloponnéského, mythického došly výrazu« (na m. u. str. 481.; viz též výklad jeho o domnělých fasích vývoje mythu na str. 484. a n.). O významu A-ea v umění antickém viz též článek Stollův v Roscherově Lexik. d. griech. u. röm. Mythol. na str. 251. a n. Dnl.