Oběť (Leconte de Lisle, variant)

Chtít dospět k vrcholům, jichž výška duši tíží,
je nutno krvácet o každou hranu skály,
krev bozi milují, jen oběti se vzdali,
ať vinník s ní se k nim, ať spravedlivý blíží.

To zákon světa jest, jenž v zmar a pád se hříží,
vždy v snaze k nebesům, když člověk toužil z dáli,
krvavé oběti na hranicích vždy vzplály,
v mrak jejich západ spěl, jenž bezcitný se plíží.

My Bohů nemáme, ni smírných obětí,
však v srdcích, v pochmurných zlých vášní zajetí
ples hořký s rozkoší, dál trpět, stále zbývá.

Já chtěl bych nejednou, oběť i obětník,
svou lásku, záští své i bolu hořký vzlyk,
krev vylít na oltář, kde srdce mé tě vzývá.