Oběť (Leconte de Lisle)

Nic není pod nebem jak nesmrtelná Šťáva
Krev svatá, vítězná, kterou nám všeho Žití,
by mohlo nezdolnou svou žízeň uhasiti
ve žhoucích ručejích a ze srdcí v plen dává.

Až v nebe tuchy své, výš kterého jej děsí,
když Bohům přiblížit se první Člověk chtěl,
z oběti krvavé kouř horký vzhůru spěl,
dech její tratil se němými pod nebesy.

A krotě tělo své, jež v odboji se tráví,
by moh’ svou smírnou smrt dát v oběť Bohu svému,
pod spáry Mučenník leh’ tigru zuřivému
do vlastní krve své jak v postel věčné slávy.

Však Bohů není víc a prázdné ač je nebe,
přec hořká zůstala nám rozkoš trpěti,
že chtěl bych krví svou ten oltář ztápěti,
hruď celou v očích tvých, kde božství, vzývám tebe!