Mojí lyře

Tak jedno mizí po druhém
a vše ubíhá v šerou dál —
a blaženosť? — ta krátká jen
a dlouhý za to — dlouhý žal!

Jen jedno ještě v světě tom
je útěchou mi poslední,
i to-li příval odnese,
pak zmizím — pohřben v bezedni.

Tys to, o chudá lyro má,
ty družko v strasti nejtužší;
zvuk tvůj mi vábný, lahodný
žal v hrudi vezdy ohluší.

Až jednou skončím vrátký běh
a zrak mi přítel zatlačí,
tu naposled se v rekviem
tvé prasklé struny — rozpláčí.