Mladé dívce

Ty proti přírodě chceš vésti boje,
ty lásku zapíráš a zákon její?
Co’s trpěla as, tak že srdce tvoje
ve květu let propadlo beznaději?

Či pro vždy mládí uvadnul ti květ,
pod bouře dechem že se zachvěl jednou?
Dnů tvojich číše chová na dně jed
jsouc otrávena tvojí slzou bědnou?

Hled, já jsem stár a vím, co žití cíl,
mé srdce kolikráte krvácelo,
já nelituju krve svojich žil,
jež tekla tam, kde pro lásku se chvělo.

Neb učily mne trny a vše hloží,
nad lásku lepšího nic nemůž’ býti;
i lásky bolesti jsou dílo boží,
líp srdce zdrtit, než je uzavříti.