Matce (Banville)

Ó chůvo má, ó matko moje!
Dnům dětství mého, v štěstí zdroje
tvá náruč stlala měkká;
tys všecken ráj mi připravila,
tys, drahá, nikdy nešetřila
ni polibků, ni mléka!

Tě zbožňuju, bud požehnána!
Jen tebou byla zkolébána
má mysl v souzvuk jasný;
nad vysměvačů smích a škleby
má oda letí k hvězdám, k nebi;
buď hrda, já jsem šťastný!

Já přemoh’ pochybnost a stíny.
Co na tom teď, když někdo jiný
poslouchá v povržení
mou píseň v slzy zahalenou!
Jen nad mou lyru ohvězděnou
když ty se skláníš v snění!

Tak bez závisti rád chci zříti,
že nemoh’ osud mého žití,
jež v samoty plášť halím,
dosáhnout velkých statků věna —
Jen tys když, matko, spokojena
s vavřínu lístkem malým!