Kapitoly skoro naléhavé/II

Kapitoly skoro naléhavé Jiří Stanislav Guth-Jarkovský
I	II	III

Údaje o textu
Titulek:	I.
Autor:	Jiří Stanislav Guth-Jarkovský
Zdroj:	Národní listy, roč. 59. č. 48. s. 1 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	25. 02. 1919
Licence:	PD old 70

Nejprostší slušnost žádá, aby nejdříve zevní stránka našich měst, do kterých cizí hosté zavítají, činila pokud možná nejlepší dojem svou čistotou a úpravností. Rozumí se, že také domácností, do kterých hosta zoveme. Ale při tom nedomnívej se nikdo, že možno zváti jenom do domů bohatých, jistě že mnohý z četných našich cizinců není ze zlatého hnízda a že v domácnosti skromnější bude mu dokonce i volněji. Ale i kdyby toho nebylo, vždyť cizince zajímá ještě spíše nahlédnouti do intimnějšího, prostšího života našeho, i toho, který neoplývá bohatstvím a zámožností.

Narážíme tady ovšem na silnou překážku. „K vůli hostu konec postu“, ale kterak, když i v dobré vojně chleba se nedostává? A vojna světová byla velmi zlá a po ní jest ještě hůře, nežli bylo za ní. Nelze vítaného hosta nechati bez pohostění, neboť kdo hosta rád vidí, i psa jeho nakrmí. Nelze však také pomýšleti na bankety předválečné a dlužno tedy omeziti se nejvýše na pouhé, prosté nasycení, ačkoli i k tomu dnes je daleko.

Hosté však vědí a mají zvěděti, že není nadbytku a dovedou si ledajaký nedostatek vysvětli ti a omluviti jej, zejména když přicházejí s dobrou vůlí. To spíše, nežili pochopí nadbytek a plný stůl tam, kde se naříká na obecnou bídu. Také za výjimečných okolností nynějších neběží tak o to, co podáváme hosti, nýbrž jak mu to podáváme. To platí zase o menších rodinách, které by rády uvítaly cizince, ale ostýchají se pro to málo, které mohou poskytnouti. Ale nepřijde cizí host k vůli jídlu, nýbrž k vůli společnosti, zábavě i pro své poučení. A lépe pro nás, poučí-li se ve skromnější domácnosti české, nežli v salonech bohatců německých. Nemáme příčiny styděti se za to, že nás Rakousko utlačovalo ve všem, takže naše české hospodářské poměry byly ubohé a že českou bývala z valné většiny jenom třída nezámožných.

Ale i tenkráte, když zveme hosta do poměrů omezenějších, nesmíme zapomínati předpisů, takových návštěv se týkajících. Nepotřebuješ na to řady pokojů, ale aspoň jídelny a pokoje vedlejšího. Ložnice ať jakákoli není hosti přístupna. Do pokoje host vstoupí, do jídelny je pak uveden a po jídle do vedlejšího pokoje se vrátí. Pokynů podrobnějších o pohostění najdeš pak, kdo o věc se zajímáš, v odborných knihách.

Ale, jak seznámiti se s cizincem, známým toliko z novin, kterého rádi bychom pozvali? Ten, kdo může milému hosti poskytnouti něco pěkného, kdo může se pochlubiti tím, co má a čím jest obklopen, nepotřebuje nežli poslati pozvání, tištěné nebo psané; odevzdá-li pán — hostitel mimo to pozvanému pánovi — o dámy prozatím tu neběží — v hotelu nebo v jeho bytě visitku, může očekávati návštěvu pozvaného, neb aspoň kladnou odpověď na pozvání. Kdo chceš si ve své skromnosti zajistiti, aby host nebyl zklamán a nečekal u tebe jako hostitele více nežli můžeš dáti, hleď dříve sblížiti se osobně, prostřednictvím svého i cizincova známého. To tak, že známý tě představí v některé společnosti nebo dříve cizinci oznámí tvou návštěvu s příslušným doporučením, abys nebyl jako člověk naprosto cizí odmítnut. Návštěvu, pokud je nutno, vykoná pán v rediogotu nebo v žaketu. Při tom nenápadně seznámíš jej se svými poměry.

Věc může v Praze valně zjednodušiti a usnadniti Československý cizinecký úřad, v jehož rukách soustřeďu-jí se dnes všecky cizinecké nitky. Nic jiného není potřebí, nežli představili se tam a vyložiti svoje přání a tužby a úřad sám převezme pak úlohu hledaného prostředníka. Nejen ubytování, které předem má na starosti, děje se jeho péčí, také ve všem ostatním, co cizinců a naších hostí se týká, možno obrátiti se na jeho kanceláře, takže odpadají potom všecky jiné starosti.

Nemůžeš-li jinak, jsa na příklad svoboden a nemaje své domácnosti, pozvi hosta, pokud můžeš, na oběd nebo na večeři do hotelové nebo prvotřídní restaurace. Jinak zaveď jej jenom tam, kde možno jemu něco pěkného ukázati: do divadla na místo, odkud lze hezky a pohodlně viděti jak na jeviště tak do hlediště, do kabaretu nebo do elegantní kavárny — ale nikdy hosta nezdržuj tam anebo onde do bílého rána, neřku-li, abys jej pod záminkou „lidovosti“ vodil po pivnicích a místnostech obskurních. Jako onen turista cestopisec, který z jednoho červenovlasého číšníka soudil na celý zrzavý národ, tak i tvůj host by se mohl domnívati, že my tady neděláme nic nežli hýříme od večera do rána bůh ví kde.

Mnohým z hostí bude možná příjemno poznati náš život spolkový. Života klubovního po způsobu anglickém není u nás mnoho a vím, že některé kluby již otevřely svoje hostinné místnosti cizincům, nabídnuvše jim po čas jejich pobytu čestné členství s právem navštěvovati místnosti klubovní. Tam, kde pozvete cizince do místností spolkových, neobejde se návštěva bez jisté slavnostní okázalosti a i pohoštění, byť sebe menšího, jak ve velkém slohu učinil velmi krásně nedávno Klub sólistů Národního divadla ve svém domově v kavárně „Louvru“.

Nevoďte hosta tam, kde by nebylo pro něj zábavy nebo zájmu. Nutno dříve obratně i nenápadně vyzvědět, interesuje-li se cizinec o hudbu nebo o malířství, nebo má-li nějaký zájem zvláštní. Tam, kde pořádají se pro hosty zahraniční nějaké produkce a přednášky, netrapme jich dlouhými recitacemi jazykem jim nesrozumitelným. Totéž platí o přípitcích. Jsme sice šťastni, že můžeme teď bez rozpaků český jazyk přiváděti ke cti, i pochlubiti se jeho zvučností — ale nezneužívejme tohoto štěstí. Nic není trapnějšího nežli pozorovati, kterak host při dlouhé české řeči násilně zdržuje zívání. Dojem je ten tam. Několik rázných, pěkných českých slov, krátká umělecky přednesená básnička stačí; číslům hudebním obyčejně sluší dáti přednost. Při výstupech veselých vždycky cizí člověk lituje, že nerozumí — druzí se smějí a on neví čemu. Ochotný překlad nikdy věc nevystihne.

Při prvním styku s cizím hostem neptejte se, jak se mu v Praze nebo v Čechách líbí, je to otázka přespříliš častá a proto banální, vzbuzující útrpnost. Vším způsobem vymyslete si něco jiného.

Nezvete však hostí, jichž jazyka neznáte. Jenom do většího množství pozvaných, na příklad na odpolední čaj, může býti zařazen takový cizinec, ale pak vším způsobem se postarejte o to, aby aspoň s některými ostatními hostmi mohl se domluviti. Záleží však velmi mnoho na tom, abychom sami s hostmi svými se dorozuměli, obzvláště sedíme-li s nimi za týmž stolem. Toť ostatně samozřejmo.

Stalo se, že ve vetší společnosti dámy sice srdečné uvítaly cizí hosty, ale potom snad proto, že zábava cizím jazykem vázla, opustily je, bavíce se dílem mezi sebou, dílem s českými pány po česku a cizinci osaměli. To byla chyba, kterou hosté těžce nesli, a se kterou je nemohla smířiti ani bohatá svačina, nemístná v době, kdy s touhou čekáme dohodovou aprovisaci.

Ostatně o našich dámách i pánech jindy.