Jeden za všecky
Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Jeden za všecky |
| Podtitulek: | |
| Autor: | Jean Aicard |
| Spoluautor: | |
| Krátký popis: | |
| Původní titulek: | |
| Zdroj: | Moderní básníci francouzští. Praha : Jos. R. Vilímek, vyd. okolo 1893. s. 7–8. |
| Vydáno: | |
| ISBN: | ISBN |
| Licence: |  PD-old-70 |
| Přeložil: | Jaroslav Vrchlický |
| Licence překlad: | PD-old-70 |
| Související: | {{{SOUVISEJÍCÍ}}} |
 Chybí odkaz na Wikipedii |
|
| další články: |
|
Neříkej: »Jeden za vše davy,
co zmůž’ tu chudá láska jen?« —
Buď světlem každý ve stín tmavý
a z temnot brzy vzplane den.
Déšť přepad mraveniště z rána,
je kolem rozryl bezděčně,
však mravenců druž nezlekána
zas práci začla statečně.
Bez kvapu, však též bez váhání,
z mravenců jeden každý tam
své zrnko chyt a v suché stlaní,
v byt pevný odnesl je sám.
Nechť každý druh zas těší druha,
tu soucitem, tu vlídností,
nechť blaho celku práce tuhá,
však chleba bude v hojnosti.
Jak, chleba? Nám spíš schází láska,
tou žije člověk nejsilněj’.
Nechť zahalečů dříme cháska,
ty svou pec v noci vytápěj!
Nech věk svůj rvát se vysmívavý,
jak v skepsi se mu uráčí:
Věř, jedno slovo živí davy,
všem srdcím srdce postačí!
