Já zřel jich smích…
Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Já zřel jich smích… |
| Podtitulek: | |
| Autor: | Heinrich Heine |
| Spoluautor: | |
| Krátký popis: | Z cyklu Lazarus v Básních (1853 a 1854) |
| Původní titulek: | Ich sah sie lachen, sah sie lächeln… |
| Zdroj: | HEINE, Heinrich. Passionál. Praha: Svoboda, 1949. s. 44–45. |
| Vydáno: | |
| ISBN: | ISBN |
| Licence: |  PD-old-70 |
| Přeložil: | Otokar Fischer |
| Licence překlad: | PD-old-70 |
| Související: | {{{SOUVISEJÍCÍ}}} |
 Chybí odkaz na Wikipedii |
|
| další články: |
|
Já zřel jich smích i usmívání,
já slyšel pláč i v mdlobách sten,
já shléd je v žalném ztroskotání
a na vše zíral nevzrušen.
Když zemřely, já kondoloval,
šel za rakví až na hřbitov,
pak s chutí vždy jsem pohodoval —
nač upřímných se lekat slov!
Teď pozdním však a marným smutkem
ten průvod stínů provázím;
jak v zamilování by prudkém
to zaškubalo srdcem mým.
A zvlášt je Julčino to štkaní,
jež lomcuje mým chorým snem;
stesk v divoké mi vzrůstá ždání,
já po ní volám nocí dnem.
A leckdy květina ta ztlelá
v mou horečnou se visi schví,
jak by mé žízni nabízela
cos jako úkoj posthumní.
Jen níž a níž se ke mně shýbej,
o něžný fantome — tvůj ret
ať přilne k mému, líbej, zlíbej
tu hořkost s úst mých naposled!
