Dopis Marii Koldové, Tatranská Poljanka 21. 11. 1923

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Dopis Marii Koldové, Tatranská Poljanka 21. 11. 1923
Autor: Jiří Wolker
Krátký popis: Dopis Marii Kolderové, Tatranská Poljanka 21. 11. 1923
Zdroj: Jaromír Dvořák a Marie Kubíčková (ed.): Jiří Wolker. Do boje, lásko, leť. S. 97–98
Národní knihovna České republiky
Vydáno: Praha : Odeon, 1975
Licence: PD old 70
Související: Dopis Marii Koldové, Tatranská Poljanka 1. 11. 1923
Dopis Marii Koldové, Tatranská Poljanka 15. 11. 1923
Dopis Marii Koldové, Tatranská Poljanka 29. 11. 1923

Tatranská Poljanka 21. 11. 1923


Miláčku,

děkuji Vám za dopis, velmi mě potěšil. Nemám jiného spojení se světem (protože nemohu psát), jen s Vámi a s domovem. Domů píše za mě jedna stará, hodná slečna, maminčina přítelkyně, a to je také jediná návštěva, kterou přijímám, neboť i mluvení mě velmi unavuje.

Prožívám, miláčku, teď snad své nejhroznější dny — a dej bůh, aby byly poslední. Zápal plic přelezl z jedné strany na druhou, — ale ne, nechci o tom psát, pro Vás, miláčku, chci mít jen ty dobré věci; věřte však, že nesu to celkem statečně a s důvěrou až na nějaká ta chvilková poklesnutí, kdy utrýzněné srdce přece jen klopýtne.

A chci Vás o něco prosit. Psal jsem Vám dřív, abyste mi vůbec nepsala. Vysvětlil jsem Vám, proč. Vy však, miláčku, jste sama o své vůli mi slíbila, že chcete čekat, že chcete být moje, že chcete se mnou zápasit. Vzal jsem Váš slib a slib, miláčku, zavazuje. Dnes chci z něho pro sebe těžit.

Psala jste mi v posledním dopise, že moje bolest je Vaší bolestí. Je tedy i Vaše síla mojí silou. A poněvadž, drahá, s tou svou nejvlastnější silou jsem skoro u dna, prosím Vás o Vaši. Jak mi ji můžete dát? Hleďte, miláčku, každé Vaše slovo je mi tak drahé, že jsem jím silný. Proto chci Vás slyšet a hodně slyšet. Nebude Vám obtížno, Máničko (aspoň pro tyto dny, kdy musím se o své milé opírat, abych se udržel nad povrchem světa) — psát mi každý druhý den aspoň, psát mi hodně a ze vší síly své lásky, abych měl čeho se zachytit, čím být silný. Máničko moje, prosím Vás o to!

Na konec jen tak něco, co mě stále mučí a napadá. Nešlo by, drahoušku, na vánoce, tak k Novému roku, abyste se Vy, Božka a p. Fišárek vypravili ke mně. Dali by se pro to získat? Pustili by Vás doma? Je zde krásné výletní místo, mnoho lidí se sem na svátky sjíždí, aby pěstovali zimní sporty. Není to sanatorium, jako si u nás lidi představují. Jsou to spíše lázně. 2—3 dny by Vás i s cestou stály 400 Kč, nejvýš 500. Vše (nocleh, jídlo atd.) bych už tu zařídil. Je to snad fantastický plán a zcela neuskutečnitelný, ale pořád naň myslím. Přemýšlejte o něm i Vy. Světnici svoji Vám vymaluji příště, teď už mi tužka padá.

Líbá
Jiří.