Cidovo vzkříšení

To tiché noci byla druhá stráž
a v spánku Leon dlel,
jak pochod valných vojsk sem až
zvuk dutý z hloubi zněl;
v té chvíli, v které šero jen,
kdy zapomíná člověk den,
kdy sen na trůn svůj spěl.

Tu v ulic těsných vzdálený zvuk
jak v snění spáčů vpad,
to ostruh a brnění třesk a hluk
a kopyt okutých spád;
ni povel ani trouby hlas,
jen železný zvuk zas a zas
v sluch ohlasem se krad.

Tak v temných to hřímalo ulicích,
až dlažby kámen puk,
a zvonice všecky a zvony v nich
se zachvěly v strašný zvuk
a zvuk ten tichou nocí let,
až tam, kde mnich svůj žaltář čet,
v královskou hrobku zněl hluk.

Tu bušeno v železné brány svor,
křik z dálky sem se nes,
„Ať Cid Ruyz Diaz Campeador
v své zbroji vstane dnes!
S ním jako skály ve vzdoru
ti mrtví vstanou ve sboru
i hrabě Gonzalez!

V své tmavé hrobce spící povstaň král,
buď slibu pamětliv!
by jak ti zde mrtví k zápasu vstal,
vlasť osvobodil živ!“
A zrovna ten průvod kolem táh....
Než bylo poledne, po Maurech prach
se zved u Toloských niv!