Bodláčí z Parnassu/Píseň cestaře

Bodláčí z Parnassu Jaroslav Vrchlický
Chvilka snění	Píseň cestaře	Letem českým světem

Údaje o textu
Titulek:	Píseň cestaře
Autor:	Jaroslav Vrchlický
Zdroj:	VRCHLICKÝ, Jaroslav. Bodláčí z Parnassu. Praha: J. Otto, 1900. s. 67–68. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

U silnice v potu tváře
      tluku kamení,
z křemene vzplá časem záře,
tím však v sny mé samotáře
      nic se nezmění.
Panstvo jede na kočáře…
      Tluku kamení.

Od škarpy své, tich zde sedím,
      sotva zvednu zrak,
a když ob čas v dálku hledím,
ani slova při tom nedím,
      zřím jen v samý mrak,
k otázkám i odpovědím
chodců všech jsem němý vrak,
      sotva zvednu zrak.

Třískám klidně do křemene,
      je to drsný zvuk,
krev se časem v spánky žene,
vdechy dávno potlačené,
      ohlas dávných muk,
ven se valí — já je zdusím…
není času, bušit musím…
      je to drsný zvuk.

Tu se po silnici mihne
      babka s nůší svou,
smavé děvče zrak můj stihne,
za ním do dálky se zdvihne,
      zrak se zamží tmou,
s vakem cizí cestující
štíhlý, student bledolící,
      jako stíny jdou.

Jako stíny ve svítilně
kouzelné kol jdou,
co já třískám v křemen pilně
ráznou paží svou.

Cestařem být — práce tuhá,
až se člověk otřese.
Zdali jednou klidu duha
nad moji skráň sklene se?
V křemeni to divě tryská…
Bůh tak v svoje světy tříská…
Vyčkej — doba spásy blízká
klid ti v hrobě přinese.