Antologie z oper/Parsifal

Antologie z oper
Soumrak bohův	Parsifal	Z Webrů Karel Maria

Údaje o textu
Titulek:	Parsifal
Autor:	Alois Tvrdek
Zdroj:	Antologie z oper, díl 2., str. 270–272 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1922
Licence:	PD old 70

Richard Wagner: Parsifal.

Slavnostní opera o 3 jednáních. Text od skladatele.

Osoby:

Král Titurel… bas.
Amfortas, jeho syn… baryton.
Gurnemanz, rytíř sv. Grálu… bas.
Parsifal… tenor.
Klingsor, čarodějník… baryton.
Kundry… mezzosoprán.
rytíři sv. Grálu.

Místo děje: hrad Montsalvat a zámek kouzelníka Klingsora. První provozování 25. VII. 1882 v Bayreuthu.

Úvod.

Podkladem díla jest epos Wolframa z Eschenbachu „Parcival“ (1204.) – Král Titurel postavil posvátný hrad na hoře Montsalvatu, v němž rytíři sv. Grálu střehou misku, do které byla zachycena krev ukřižovaného Krista, a kopí, jímž byl bodnut v bok. K tomuto řádu rytířskému smějí náležeti pouze ti, jichž život jest úplně neposkvrněný. Klingsor, jenž se chtěl též státi rytířem sv. Grálu, byv jako nečistý odmítnut, oddal se kouzelnictví a z pomsty svádí rytíře půvaby svůdných žen. Když Titurel odevzdal královskou důstojnost svému synu Amfortovi, tento vytáhl proti Klingsorovi. Než i on podlehl kouzelnickým nástrahám, byv sveden služebnicí a pomocnicí Klingsorovou Kundry, prokletou od těch časů, kdy se posmívala Spasiteli, ubírajícímu se na popraviště. Kdykoliv Klingsor ji nepotřebuje, Kundry vykonává kajícně v podobě šeredné stařeny poselství rytířům sv. Grálu; kouzelnictví Klingsorovo nutí ji však znova a znova k nečistým skutkům. Tak i Amfortas, okouzlený její krásou, pozbyl své čistoty a utrpěl kromě toho posvátným kopím, jež byl přinucen zůstaviti v rukou Klingsorových těžkou ránu, která se vyhojí teprve tehdy, až by se jí posvátné kopí znova dotklo.

Jednání I.

Lesní mýtina. – Panoši připravují nemocnému králi Amfortovi lázeň v posvátném jezeře. Sem přichvátá Kundry, podávajíc Gurnemanzovi lék, přinesený z Arábie; díky Amfortovy však drsně odmítá. Mezitím co panoši odnášejí krále k jezeru, Gurnemanz vypravuje, co jsme popsali v úvodě. Když skončil, padá k jeho nohám těžce zraněná labuť. Usmrtil ji Parsifal nevěda, že se octnul v oblasti sv. Grálu, v níž veškeré ptactvo jest posvátné. Když jinoch omlouvá provinění svou nevědomostí, Gurnemanz poznává v něm „čistého pošetilce“ (arabsky = Parsifal), jenž sv. Grálu byl prorokován jako vysvoboditel. Odpovídaje a jeho otázky po svém původu, Parsifal zvěstuje, že neví o svém otci ničeho, o matce pak pouze to, že sluje Herzeleide. Kundry doplňuje jeho udání: jeho otec, jménem Gamuret, padl v boji, a matka, chtějíc syna uchrániti podobného osudu, vychovala jej v úplné nevědomosti v pustém lese. Spatřiv náhodou jednoho dne rytíře, lesem se ubírající, jinoch pocítil touhu poznati svět a tak se octl v posvátném háji tomto. Gurnemanz odvádí Parsifala do hradu, kam zatím nemocný Amfortas byl dopraven, aby vyzkoumal, dospěje-li „soucitem k vědění“, což jest druhou podmínkou záchrany Amfortovy. Velkolepou proměnou dekorací, provedenou před očima diváků, oba rytíři octnou se v posvátném hradě, kde se koná posvátný obřad za předsednictví králova u svatyně sv. Grálu, chovající misku s Kristovou krví. Parsifal hluboce dojatý utrpením Amfortovým, zapomene dáti králi spásonosnou otázku přiznávaje se, že nerozumí ničemu z toho, co se tu děje. Gurnemanz, zklamaný ve své naději, že jim Amfortas bude vysvobozen, nevlídně jej propustí.

Jednání II.

Síň ve věži hradu Klingsorova. – Klingsor, vida blížiti se Parsifala, v němž poznává nejnebezpečnějšího nepřítele svého, káže Kundry, aby vynaložila veškeré umění své, by jinocha svedla. Marně Kundry odpírá – kouzlo Klingsorovo přiměje ji k poslušnosti.

Proměna.

Kouzelná zahrada. – Klingsor roznítil Parsifalovu bojovnost, poslav proti němu své rytíře; když Parsifal je porazil, vniká do hradu, na jehož místě Klingsor vykouzlí nádhernou zahradu. Líbezné dívky obklopují jinocha se všech stran, lákajíce ho k sobě. Na květovém lůžku odpočívá svůdně krásná Kundry, snažíc se veškerým uměním svým svésti nezkušeného mladíka. Jižjiž podléhá jejím půvabům, když náhle jejím polibkem jest přiveden k jasnému poznání svého poslání a k touze, aby vysvobodil trpícího Amfotra. Proto odpuzuje Kundry, zvláště když zvěděl, jak se zachovala vůči Spasitelovi. Klingsor spěje ku pomoci Kundry, v divém hněvu proklínající jinocha, jenž první odolal jejímu svůdnictví, a metá po něm posvátným kopím, urvaným Amfortovi. To však Parsifalovi neublíží, vznesši se nad jeho hlavou. Jinoch chopiv se ho, učiní jím kříž, načež se kouzelná zahrada propadá. Kundry mizí s kletbou na rtech, na niž Parsifal odpovídá, že spěje v hrad sv. Grálu, kde se i jí dostane vykoupení, přijde-li za ním.

Jednání III.

Jarní krajina v okolí sv. Grálu. – Po dlouhá léta Parsifal bloudil širým světem, odváděn jsa od posvátného hradu kletbou Kundřinou; až nyní nevědomky nalezl spasnou cestu. Od jeho první návštěvy v Montsalvatu Amfortas neotevřel svatyně. Titurel zatím zemřel, a ostatní rytíři sv. Grálu zvolna odumírající, nemajíce sílícího pokrmu posvátného, ve svatyni ukrytého a věčné svěžesti jim dodávajícího. – Poblíž hradu Gurnemanz nalezl Kundry, téměř bezduchou, již vzal k sobě jako služebnici. Pln radosti vítá pak přicházejícího Parsifala, vida v jeho ruce posvátné kopí. jest Velký pátek. Kundry, nyní pokorně obsluhující Parsifala, umyje mu nejprve nohy, aby čist vstoupil na hrad, kdežto Gurnemanz pomaže mu hlavu jako novému králi, Bohem určenému. První čin Parsifalův v nové důstojnosti královské jest pokřtění Kundřino. Na to všichni tři spějí na hrad. (Opětná změna dekorace.) Amfortas právě koná posvátný obřad nad mrtvolou Titurelovou, ale svatyni otevříti nechce věda, že pohled od svatyně nedodal by pouze nové síly rytířům, nýbrž prodloužil i jeho nekonečná muka. Proto ukazuje dotírajícím naň rytířům hrozné rány své s prosbou, aby ho usmrtili. Vtom vstupuje Parsifal a hojí rázem rány Amfortovy, dotknuv se jich posvátným kopím. Královská důstojnost Amfortova přešla na Parsifala, nad nímž se vznáší bělostná holubice. Mrtva klesá k zemi Kundry ctností vykoupená; Titurel procitnuv ještě jednou, žehná shromážděným a Amfortas, Gurnemanz a ostatní rytíři vítají Parsifala jako nového krále sv. Grálu.