Adam a Eva

Chodil Pán Bůh kolem ráje,
Adam za ním pospíchaje.

Jak do ráje přichodili,
mluvil Pán Bůh Adamovi:
„Ze všech stromů požívejte,
jednoho jen vynechejte,
který stojí prostřed ráje
modrým kvítkem prokvétaje,
červeným jabkem zasedaje.“

Učinil se ďábel hadem,
svedl Evu i s Adamem.
Ovinul se po jablůnce,
urval jabko na halouzce
u podal je Evě v ruce:
„Jez, Evičko, jez to jabko,
jak je po něm velmi sladko!“

Eva vzala, okusila,
s Adamem se rozdělila:
„Jez, Adámku, jez to jabko,
jak je po něm velmi sladko!“

Když jsou jabka okusili,
tak se oba prohřešili,
oba z ráje ven musili.

Dal jim Pán Bůh po motyce
a seménka po trošičce
a zaved’ je na vinice:
„Jdete, dělejte, kopejte,
chleba sobě dobývejte.“

Kady Adam, kady kope,
zelená se réž, konopě;
kde Evička pokopala,
pšenička se zelenala.

Ten Adam, první otec náš
do velké bídy doved’ nás,
a ta Eva, první matka
zavedla nás nebožátka.