Úmluva o zabránění a trestání zločinu genocidia

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
info
info
Údaje o textu
Titulek: Úmluva o zabránění a trestání zločinu genocidia
Původní znění: Vyhláška MZV 32/1955 Sb.[red 1]
Zdroj: www.lexdata.cz
Účinnost od: 12. ledna 1951
Licence: PD CZ
Úmluva
o zabránění a trestání zločinu genocicia


Preambule[editovat]

Smluvní strany

se zřetelem k tomu, že Valné shromáždění Organisace spojených národů prohlásilo v resoluci 96,/I ze dne 11. prosince 1946 genocidium za zločin podle mezinárodního práva, příčící se duchu a cílům organisace spojených národů a zavržený civilisovaným světem,
u vědomí, že genocidium způsobilo lidstvu ve všech obdobích dějin veliké ztráty a
v přesvědčení, že k osvobození lidstva od tak odporné metly je nezbytná mezinárodní spolupráce,

dohodly se na na těchto ustanoveních:

Článek 1[editovat]

Smluvní strany potvrzují, že genocidium, ať spáchané v míru nebo za války, je zločinem podle mezinárodního práva a zavazují se proto zabraňovati mu a trestati jej.

Článek 2[editovat]

V této Úmluvě se genocidiem rozumí kterýkoli z níže uvedených činů, spáchaných v úmyslu zničit úplně nebo částečně některou národní, ethnickou, rasovou nebo náboženskou skupinu jako takovou:

  1. usmrcení příslušníků takové skupiny;
  2. způsobení těžkých tělesných ublížení nebo duševních poruch členům takové skupiny;
  3. úmyslné uvedení kterékoli skupiny do takových životních podmínek, které mají přivodit její úplné nebo částečné fysické zničení;
  4. opatření směřující k tomu, aby se v takové skupině bránilo rození dětí;
  5. násilné převádění dětí z jedné skupiny do jiné.

Článek 3[editovat]

Trestné jsou tyto činy:

  1. genocidium;
  2. spolčení k spáchání genocidia;
  3. přímé a veřejné podněcování k spáchání genocidia;
  4. pokus spáchání genocidia;
  5. účastenství na genocidiu.

Článek 4[editovat]

Osoby, páchající genocidium nebo kterýkoli z ostatních činů vypočtených v článku III, podléhají trestu bez ohledu na to, jde-li o ústavně odpovědné vládní činitele, veřejné úředníky nebo osoby soukromé.

Článek 5[editovat]

Smluvní strany se zavazují, že učiní ve shodě se svými příslušnými ústavami nutná zákonodárná opatření, aby zajistily účinnost ustanovení této Úmluvy, a že zejména stanoví účinné tresty proti osobám, spáchavším genocidium nebo kterýkoli z ostatních činů vypočtených v článku III.

Článek 6[editovat]

Osoby obviněné z genocidia nebo z kterýchkoli jiných činů vypočtených v článku III, mají být souzeny příslušným soudem toho státu, na jehož území byl tento čin spáchán, nebo takovým mezinárodním trestním soudem, který může být příslušný pro ty smluvní strany, jež uznaly jeho pravomoc.

Článek 7[editovat]

Pokud jde o vydávání provinilců, genocidium a ostatní činy vypočtené v článku III nepokládají se za zločiny politické. Smluvní strany se zavazují povolovat vydávání v takových případech podle svého zákonodárství a podle platných smluv.

Článek 8[editovat]

Každá smluvní strana může požádat příslušný orgán Organisace spojených národů, aby v souhlase s ustanovenými Charty Organisace spojených národů učinil všechna opatření, jež by považoval za nutná k zabránění a potlačení páchání genocidia nebo kteréhokoli z ostatních činů vypočtených v článku III.

Článek 9[editovat]

Spory mezi smluvními stranami týkající se výkladu, provádění nebo plnění této Úmluvy včetně sporů týkajících se odpovědnosti států za genocidium nebo za kterýkoli z ostatních činů vypočtených v článku III, předkládají se na žádost kterékoli sporné strany k projednání Mezinárodnímu soudnímu dvoru.

Článek 10[editovat]

Tato Úmluva, jejíž znění anglické, čínské, francouzské, španělské a ruské mají stejnou platnost, bude datována dnem 9. prosince 1948.

Článek 11[editovat]

Tato úmluva bude do 31. prosince 1949 otevřena k podpisu jménem kteréhokoli členského státu Organisace spojených národů, jakož i kteréhokoli státu nečlenského, jejž Valné shromáždění pozve k podpisu. Tato Úmluva podléhá ratifikaci a ratifikační listiny se uloží u generálního tajemníka Organisace spojených národů. Počínajíc dnem 1. ledna 1950 bude moci přistoupit k této Úmluvě kterýkoli členský stát Organisace spojených národů, jakož i kterýkoli nečlenský stát, který dostane svrchu uvedené pozvání. Listiny o přístupu se uloží u generálního tajemníka Organisace spojených národů.

Článek 12[editovat]

Kterákoli smluvní strana může kdykoli oznámením zaslaným generálnímu tajemníkovi Organisace spojených národů rozšířit používání této Úmluvy na všechna nebo některá území, za jejichž zahraniční styky odpovídá.

Článek 13[editovat]

Jakmile bude u generálního tajemníka uloženo prvních dvacet ratifikačních listin nebo listin o přístupu, sepíše o tom generální tajemník protokol, jehož opis zašle všem členským státům Organisace spojených národů a státům nečlenským uvedeným v článku XI. Tato Úmluva nabude účinnosti devadesátého dne ode dne uložení dvacáté ratifikační listiny nebo listiny o přístupu. Ratifikační listiny nebo listiny o přístupu došlé po nabytí účinnosti této Úmluvy, nabudou účinnosti devadesátým dnem ode dne uložení u generálního tajemníka Organisace spojených národů.

Článek 14[editovat]

Tato Úmluva platí po dobu deseti let ode dne, kdy nabude účinnosti. Zůstane v platnosti po další pětiletá období pro ty smluvní strany, které ji nevypovědí alespoň šest měsíců před uplynutím příslušného období její platnosti. Výpověď se provede písemným oznámením zaslaným generálnímu tajemníkovi Organisace spojených národů.

Článek 15[editovat]

Klesne-li v důsledku výpovědi počet smluvních stran této Úmluvy pod šestnáct, pozbude Úmluva platnosti dnem, kdy poslední výpověď nabude účinnosti.

Článek 16[editovat]

Žádost o revisi této Úmluvy může kdykoli vznésti kterákoli smluvní strana písemným oznámením zaslaným generálnímu tajemníkovi. Valné shromáždění rozhodne, zda a jaká opatření nutno učinit o takové žádosti.

Článek 17[editovat]

Generální tajemník Organisace spojených národů vyrozumí všechny členské sáty Organisace spojených národů a nečlenské státy uvedené v článku XI;

  1. o všech podpisech, ratifikacích a přístupech došlých podle článku XI;
  2. o všech oznámeních došlých podle článku XII;
  3. o dni, kdy tato Úmluva nabude účinnosti podle článku XIII;
  4. o výpovědích došlých podle článku XIV;
  5. o zrušení Úmluvy podle článku XV;
  6. o oznámeních došlých podle článku XVI.

Článek 18[editovat]

Originál této Úmluvy bude uložen v archivu Organisace spojených národů.

Ověřené opisy Úmluvy se rozešlou všem členským státům Organisace spojených národů a nečlenským státům uvedeným v článku XI.

Článek 19[editovat]

Tato Úmluva bude v den, kdy nabude účinnosti, zapsána do rejstříku generálním tajemníkem Organisace spojených národů.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

  1. Textu dokumentu předchází ve sborníku několik poznámek MZV, viz Vyhláška ministra zahraničních věcí o Úmluvě o zabránění a trestání zločinu genocidia