Poesie francouzská nové doby/Ztracená stezka

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Ztracená stezka
Autor: André Lemoyne
Původní titulek: Chemin perdu
Zdroj: Poesie francouzská nové doby. Překlad Jaroslav Vrchlický. Praha : Ed. Grégr, 1877. s. 215–216.
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70
Překlad: Jaroslav Vrchlický
Licence překlad: PD old 70

Znám tmavé údolí ve tichých lesů tůni,
kde měkké koberce kol mechy utkávají,
a bílí holubi kde spiti květů vůní
si hlasem stlumeným své lásky povídají.

Tu buky klenou se na stemnělý dóm, který
vchod slunce paprskům v své stíny zakazuje
a sotva propouští den soumrakový, šerý,
jenž laňky bázlivé sen tichý okouzluje.

Ve stinných úvalech květ sněženky se houpá
a modrá pomněnka, která má srdce zlaté,
a lesklá nymfea své bílé růže koupá
ve tůni jezera, jež spí azurem spjaté.

Tu všecky ohlasy jsou v spánek pohrouženy,
zde v snění hlubokém ční strom i šedá skála,
jak by to z pohádky byl prales okouzlený,
kde krásná princezna sto roků tiše spala.

Jen jednou viděl jsem ten úval luzné krásy,
mně bylo dvacet let a já se svěřil víle,
jež milovala mne a měla zlaté vlasy…
Sám cesty nenašel jsem tam od oné chvíle.