Ruch (almanach 1870)/Ze sna

Ruch (almanach 1870)
V boji	Ze sna	Šťastný kraj

Údaje o textu
Titulek:	Ze sna
Autor:	Žitomír Vrba
Zdroj:	ČAPEK, Antonín; DÜRICH, Josef. Ruch : almanah omladiny českoslovanské. Ročník druhý. Praha : I. L. Kober, 1870. s. 208–210. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 140

Po cestě, lesem, po poli
se táhly naše řady,
my byli čerstvi, veseli
a — nemřeli jsme hlady.

Měl mnohý vous i na bradě,
tu i tam knoflík scházel,
a jenom českých písní zvuk
nás cestou doprovázel.

V tom kdes tu vzal se nepřítel;
nám vůdce státi velí
a mluvil — div že slyšet jen
to naše uši směly:

„Co k Čechům Čech já mluvím k vám!“ —
a my jak skály němé,
„vlast pohubil nám nepřítel,
a my ji pomstit jdeme!“

Jen v před vy děti Žižkovy,
já nemám tajných plánů,
v před k vítězství!“ My hnuli se
v tu, co nám kázal, stranu.

Zde mostů, stodol nebylo,
kde chytají se lelky,
ba div — tu každý malý pán
byl zdvořilostí velký.

Jel napřed sám pan jenerál
a za ním menší páni,
pozadu byl by nezůstal
snad mrtvý tehdá ani.

A šlo to líp než kdekoliv,
ni já se nebál kulí;
po boji bylo — my jsme se
vítězstvím neminuli.

Zas stáli jsme, však k prohlídce,
a teď jsem třas se tiše,
jáť tehdy delší vlasy měl,
než jak nám předpis píše.

„Tvé jmeno!“ ptá se jenerál,
a ve mně duch byl malý,
že sotva „Kubík“ vykoktám.
„Tys voják dokonalý!“

„Ba lepšís těchto ostatních,
a já jsem pyšen na ně —“
a dal mi peníz na kabát
tak velký jak dvě dlaně.

„Zde vás teď vlasti netřeba —
však doma více za to.“
Já pomyslil si, někdy je
i mluvit také zlato.

Spěl domů jsem. Má šírá vlast
mi byla tehdá těsná —
a v tom mé krátké okovy
mě probudily ze sna.