Zasnoubení

Údaje o textu
Titulek:	Zasnoubení
Autor:	Božena Němcová
Zdroj:	NĚMCOVÁ, Božena. Básně a jiné práce. Praha : SNKLHU, 1957. s. 21–22. Národní knihovna České republiky
Vydáno:	Květy, č. 89, 26. července 1845
Licence:	PD old 70
Související:	Několik básní Boženy Němcové#Zasnoubení

Pne se vzhůru skála šedá,
    pod ní Labe těká;
v krásné noci štíhlý mladík
    na milou tam čeká.

Není blahé to čekání,
    srdce mu to tíží
a s bolestí mutné oko
    předrahou vyhlíží.

„Pojď jen, milá, nic se neboj,
    hvězdy jen to vědí,
co jsme svatě slíbili si,
    a ty — nepovědí.

Naposled tě k prsům vinu,
    líbám bledé tváře;
zítra, ach, má jiný vésti
    tebe od oltáře.

Otec tvůj, ten zlatochtivý,
    z rájů nás oloupil,
a já nemám zlata, stříbra,
    bych si tě odkoupil.“

Celé nebe ozářené
    ve Labi se koupá,
na sta víl, těch bledolících,
    na vlnách se houpá.

A milého vábným zpěvem
    loudí v tiché noci:
„K nám jen pojď, zde rozkoš hraje,
    zde je ti pomoci!

Do vlasů milence vpletem
    krásné vodní růže,
zdobit bude perla, koral
    svatební tvé lůže.

A nad lůžkem zelenavým
    budeme vám pěti,
byste mohli sladce, líbě
    o své lásce sněti!“

Milý družku k prsům vine,
    líbá ústa, oči
tam na skále, na té šedé —
    pak s ní dolů skočí.

Tiché Labe rozpění se,
    pochová milence;
víly pletou z vodních růží
    pro nevěstu věnce.