Z máje žití/Náš ztracený ráj

Z máje žití Eliška Krásnohorská
Stará vlasť	Náš ztracený ráj	Při bouři

Údaje o textu
Titulek:	Náš ztracený ráj
Autor:	Eliška Krásnohorská
Zdroj:	Eliška Krásnohorská. Z máje žití: básně Elišky Krásnohorské. Praha :Nákl. Grégra & Ferd. Dattla, 1871. s. 17-18. Online na Internet Archive
Vydáno:	1871
Licence:	PD old 70
Otištěno též v almanachu Ruch (1870).

Po prostoru se rozletěly světy,
když povstaly v převelký tvorstva den;
jaký to vír! tu mocnou páskou jen
upoután v dráze vesmír rychloletý.
Bůh přemýšlel a láskou světy svázal
a každé hvězdě věčnou vlasť vykázal;
pak z půdy zemské hrstku hlíny vzal,
utvořil člověka a ráj mu dal,
a chtěl, by k sobě přilnuli na vzájem —
dal jemu vlasť, a vlasť mu byla rájem.

Nezmizel ještě ráj z pozemských luhů,
jsme, sirotci! jen z něho vyštváni!
v domova lůně přec jak vyhnáni
a plačíce bloudíme v mohyl kruhu;
když ty tu hyneš v slzách ponořena,
s rozťatým srdcem, steskem utížena,
mdlou rukou ptáče volnosť chytajíc
a přec v ní s hrůzou vždy jen stiskajíc
otrocká pouta, smutná jatá krásko —
ty, vlasti drahá, jediná má lásko!