Z domova/Starý otec

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Starý otec
Autor: Karel Václav Rais
Zdroj: RAIS, Karel Václav. Z domova: verše. Praha : Unie, 1918. (Raisovy spisy; sv. 17).  
Vydáno: 1912
Licence: PD old 70

Náš tatíček - Bůh ho živ!
na nás vždycky myslel dřív,
na chleba nám másla přidal,
sám jen suché kůrky jídal.

Náš tatíček vesele
první skočil s postele,
oral, kopal, hroudy třískal,
ani slovem nezastýskal.

V podvečerní hodině
všecky nás měl na klíně,
u sebe nás v noci choval,
duchnu pořád přitahoval.

Teď jsou děti tu a tam,
tatíček tam zůstal sám -
hlava se mu klepe, točí,
vlhké jsou ty staré oči.

Všem nám pomoh’ do světa -
teď, když hlava prokvětá,
po stavení chodí, sedá,
staré časy pořád hledá.

A ta hlava šedivá
až sem k nám se zadívá - -
Tatíčku náš, v širém světě
zda ty děti naleznete?

„Jde to těžko, ale zas
přece vidím každé z vás,
jenže všichni jste tak malí,
jak jste doma bývávali.

V noci černé na lůžku
ohmatávám podušku,
ale žádná, žádná není
hlavička tu k nalezení!

Ráno nikdo dokola
o krajíček nevolá - -
Děti moje, děti zlaté,
zda na tátu vzpomínáte?“

(Lublani 1896.)