Základy harmonie a zpěvu/Zvuk. Výška a hloubka jeho. Tón. Ráz, síla a slabost jeho

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Jak v první propravné úvaze ukázáno, jsou vzduch a každé jiné pružné těleso schopné a způsobilé ke chvění.

Seznali jsme, že chvěje-li se to neb ono pružné těleso a s ním vzduch, povstane zvuk, a ten že trvá tak dlouho, dokud se chvěje vzduch aneb pružné těleso. Podobně jsme se přesvědčili, že mezi chvěním tělesa pružného znamenáme jakési malé přestávky, přeryvy, řečené uzly záchvěje, a tyto čím zřetelnější a pravidelnějsí jsou, že tím dokonalejší zvuk slyšíme. Též víme, že od množství přeryvů těch závisí výška a hloubka zvuku: čím více totiž v jistém čase, na př. v jedné sekundě či vteřině se jich objeví, tím vyšší zvuk se znamená; jakož i naopak čím méně jich týmž časem se uznamená, tím nižší zvuk se objeví.

Toť budiž krátké připomenutí všeho toho, co napřed obšírně vysvětleno. Dále pak přihleďme k pravému základu a hudebnímu předmětu, t. k tónu.

Zvuky majíce jistý počet přeryvů, nazývají se tóny; pročež zvuk k tónu asi tak se má, jako hrubá látka k dobře uzpůsobené; neboť zvuk jest přirozená podstata, kteréž lidský duch pomocí svého sluchového ústrojí způsobu tónu přičiní. Mluvíť se o rázu a síle tónu.

Ráz tónu podmíněn jest jednak látkou, z kteréž hudební nástroj vyroben, jednak také formou hudebního nástroje, jakož i způsobem, jakým se tóny z něho vyluzují. Tak vydává nástroj dřevěný ze sebe jiného rázu tón než nástroj kovový, a nástroje, z nichž se vyluzují tóny smyčcem, vydávají tón jiného rázu, nežli ty, z nichž se tón dechem vyvodí.

Síla a slabost tónu řídí se stupněm síly, kterým se vzduch ke chvění přivádí. Tak povstane při prudkém a náhlém udeření neb dechnutí silný a hrubý tón; mírným však a šetrným uhozením neb dechnutím vyvede se slabý a jemný tón.

Všech tónů, jichž se v hudbě vůbec užívá, jest, neohlížíme-li se na to, že může míti každý dle okolností dvě i tři jmena, bez mála sto; nejsou však všecky v každém hudebním nástroji obsaženy; některý má jich více, jiný méně: jeden má jen ty vyšší, druhý zase jen ty nižší. Jediné piano a varhany obsahují skoro všecky tyto tóny.

Celá řada tónů, kterou má jistý hudební nástroj, jmenuje se objem, diapason téhož nástroje.