Vyzvání knížat Evropejských k válce proti Turkům

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Vyzvání knížat Evropejských k válce proti Turkům
Podtitulek: (Mit. str. 1.)
Autor: Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic
Zdroj: VINAŘICKÝ, Karel. Pána Bohuslava Hasišteynského z Lobkowic wěk a spisy wybrané. Praha : knížecí arcibiskupská tiskárna, 1836. S. 197–204. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Překlad: Karel Alois Vinařický
Licence překlad: PD old 70
Převedeno z bratrského pravopisu.

Lid divoký zuří proti národu, jenž blahodějnou
Obmýván jsa vodou, ducha poskvrněného neřestí
Se zbavuje všelikých. Na polích plno vojska se hemží;
Tam pěchota, zde se jezdci hrnou; zpěněné moře loďstva
Lká pod náramným břemenem. Zpupného nemůže
Zahnati již vraha víra svatá; sama Petrova loďka
Již se puká a vlnám přívalným ledva se brání.

Císaři Německému

Co smejšlíš v nehodách těch, největší mezi králi?
Proč lid nesbíráš, nepobízíš do zbraně mládež
Germanskou, milující boj a skutky udatné?
Snad co zatím po horách příkrých kamzíky poháníš
A větrný klikatýma sokol tvůj drápama loupež
Ulovenou dáví; tvé ajhle hubí se Dunajsko,
Dalmatské pomoří jižního i louky Timáva. —
Celtického jsi prý pokořil zbraň krále hrdého,
K odboji umluvené s Batavy podrobil jsi Moriny,
Temnovlasého mocí přelomil jsi zpouru Sikambra:
Kam se poděl ten duch, že prolévati krev lidu dáváš,
A hlavu svou pod meč pyšného nepřítele skláníš?
Ajhle tisíci plukům ty poroučíš, a v boji zvyklých
Rovně tisíc čítáš vůdců: proč polnice nezní
Válečným hlaholem? proč nezve je trouba do bitvy?
Proč se tvých neděsí orlů v Carohradě vládný
Vrah? proč též neplesá nectného sproštěno jarma
Řecko a národové Hemští, Rhodope sněhobílá,
A spanilé luhy sousední zpěvnému Olympu?

Králi Francouzskému

Což ty také, Franské jehož ohrady Vídně, Saona
Vážnotoká, i Lygurští národové i slovútný
Mediolán jmenuje svým králem, což se vyhýbáš
Sváděti boj s pohany? co se blížiti vrahu dopouštíš
Ku křesťanstva bytům, aby meč syrového tyranna
Proklal nám ledví? zdali tvé již lilie vadnou,
Neb-li raděj s Kapuou, a Vesévem a rovněž
Jen s Falantovským chceš válčiti věčně Tarentem?

Králi Špaňhelskému

Ty spolu králi, jehož velikému diví se bohactví
Špaňhel nádherný: jenž ondy jsi sprostil Arabské
Uzdy Granádu, svým vedením: i proč nevedeš v boj
Lid od Herkulových sloupů, ode Taja řečiště?
Proč na lodích se mořem neplavíš a s Numídy neválčíš,
Službu Tunetu nepředpisuješ, a kříže svatého
V Ethiopech nezdvíháš znak, a tajemstva nekážeš
Víry pravé pohanům tam, kdež Garamanti a Indi
Nejzazších na březích bydlí, kdež ode světa ostrov
Oddělený tlí Taprobane? toužíš-li po slávě
A cti pravé, láskou ke ctnosti-li tvé plane srdce,
Víře svaté přispěj na pomoc, a svou na Arabské
Plémě obrať hrozonosnou zbraň, jež církvi ze lůna
Ondy vytrh’ zrádný Mahomet, temnostmi napustiv
Je všelikého bludu a neřesti! Poraď se převážnou
Své čacké moudrosti radou; otup ostrotu zbrojstva,
A přelom ukrutné střely vládaře na vzchodu slunce.

Králi Anglickému

Též ty panovníče v lesinách Kaledonska, jemužto
Nakloněný k Severu kraj a Thule ledem kryta slouží,
Hvězda Lykaonova na něhož přímými paprsky
Pohlíží, spolu Medvědice, Řeckého ta loďstva
Vůdkyně, obtoč Evropu kolem zbrojnými koráby,
Otcovských nasleduj skutků, Nilskému odejmi
Vůdci krví božskou skropený pahor, a hrady Lagem
Vystavené, Palestinu i palmorodou Iduméu.
V těch krajinách, kde zná proměnným barviti červcem
Roucha Tyros, kdež i rozkotané jsou ohrady Gazy,
Vojska polož; ztopený lid v mrákotě pověr
K Petrovu stádu připoj, po všech těch víry přečisté
Světlo krajích rozsvěť, Syrský aby poznal Orontes
Tvým vedením římského posvátné zákona řády.

Papeži

Nejdůstojnější i ty otče, který všemu lidstvu
Okazuješ k sídlům záhvězdným cestu vedoucí,
Jenž, jak národové smejšlí, dvora svrchovaného
Klíčníkem jsi pravým, ohlédni se po světa pásmech,
Jejž veliký okeán vlnami skleněnými zavírá:
Nechť pozor obrátíš buď ke straně jíhu teplého,
Nebli k východu slunce, kde roztopené moře brázdí
Sedmiboký Ganges, neb k půlnočnímu Urálu
A chladnému Donu, vše to již slouží Nabatejské
Pověře. Než ty vesel prodléváš na hradě Římském,
Rozsuzuješ tu rozepře mečem, ač tobě zakázán;
V sousedství lítou všady zuřiti válku dopouštíš…
Toť nevede k hvězdám; neporoučí to Světovládce.
Jestli jaký boj tobě sluší, vyprav se na Turků
Hejna divá, a dravé vlky odháněj ode stájí
Svých ovcí svěřených. Bídnouť lidu Kristovu zkázou
Vyhrožují, a chtí z kořenů vyvrátiti Řím tvůj,
A vmetaným ohněm Kapitolské spáliti sídlo. —
Tys veliký, většíť ale Vládce na obloze šíré,
Jenž dává za skutky dle zásluhy odměnu slušnou,
Jenž ledví skoumá…, jeho jestliže vůli promeškáš,
Přijde a oučty ze hřívny dané nenadále požádá.

Králi Polskému

Mám-li tě vyzvati též Sarmatských králi Polákův,
Důstojný rodičů plode, žezlu jehožto koří se
Visla i kraj, jenž podléhá línému Boótu,
Kdež moře tuhne ledem, kde mráz řeky poutama svírá.
Ze dvou stran tobě válka hrozí: na tě země se Thráků,
Fasis i Kolchický řítí střely v toulu nosící.
Tvé nepřátelským svítí krovy spáleny ohněm,
Již tvé statky plení; dělo bourá ohrady pevné;
Lid nebohý v zajetí se vodí, kmetové i mladíci;
Necta, nevýslovné bezpráví páše se dívkám;
Stáda dobytka vrah odhání; kde člověk obýval,
Brlohu má medvěd; neplodná ondyno půda
Tučnější lidskými těly stává se. Pomíjím
Pláče matek hořkého, želů bázní se třesoucích
Sester a osiřelé manželky žalosti a nářku.
Patřiti jestli suchým na to můžeš okem, k slitování
To-li nepohne tebou: přeslavných nejsi hoden již
Předků svých; Kazimírův nejsi ty syn, ale hydry
Lernejské, a krutá tě kojívala tygřice mlékem.
Raději chop se meče, s pluky pak sebranými odevšad
Na vzteklé se ty šelmy oboř, a co z národu tobě
Ještě osud zachoval, náhlící zkáze vytrhni.
Blízké vyrvi ze záhuby lid, ano raději čestnou
Zvol smrt, nežli život bys trávil v poklidu mrzkém.

Králi Portugalskému

Kam teď zabluzuji, k pomezím Evropy zalétám,
K tobě panovníče, břehy jenž světa rozsáhlého
Stále jenom skoumáš na lodích a lysého Atlanta
Říši hledáš i nepovědomé dosavád prameniště
Nilu a národy různoživé, ano potvory známé
Afriky ledva obyvatelům, sluje Gorgony hrozné,
I cokoliv se kloní k úhlům osy země polední.
Což ale prospěje, Hesperidek draka-li stookého
Vždy bdícího uzříš, našemu světu jestli nevidné
Hvězdy uzříš a ty píštiny, jichž ani Káto nevídal,
Ješto leží v pasu vypráhlém, to-li všecko nalezneš:
An vrah od Armenských se mezí a ode strany Medské
Blíže tlačí na Kalabrie břeh, k patě hor Sikulánských?
An třese již se i Sardinské pomoří a Itálskou
Zardívá se krví moře tůň? zdali jen proto, že snad
Ještě posud vzdálen je plamen ten a dům posaváde
Sousední nehoří, se ti líbí končiny skoumat
Země a lišky hledat morské, a dle vůle libostné
Hověti sobě doma v pohodlí? Tak i klesnulo Řecko,
V záhubu tak padl Pelopones! Či, an ohně se síla
Více množí a se mor rozjídá, nedbati máme
Rostoucího jedu? Zda není vlny brázditi lépe
Aegejského moře? střelonosného zdali krále
Lépe není vstříc jíti mečům a spáliti ohněm
Hnízda nepřátelská, a do Asie ozbroje prázdné
Vnést od západu války plamen, a otroctva krutého
Sprostiti lid ubohý a svým ho navrátiti bydlům?

Benátčanům

K tobě nyní králů sokyně v moci, město velebné,
Řeč obracím, velitelkyně vod, jíž Kréta se lidná
Poddala, Kypros i rozkošná, Korcyra i někdy
Řízena Alcinoem zletilým, jíž Dalmata slouží,
Národy též Venetů, jež někdy vyváznuv Achivům
Odvedl Antenor v Adriatské zátoky lůno.
Na starší dobytou pamatuj svou vítězoslávu,
Jíž se hrozíval Ejypt, Syrští též národy, mocné
Genuy panstvo také! Smutnou hleď pomstiti zkázu
Chalcidy Evbojské, i žalostné zbytky Lepanta,
Města, které všelikou strastí se Saguntu vyrovná.
Setniny seslabené doplňuj čerstvými obránci,
A své loďstvo osaď! Co porážeti cypřiše černé
Dlíš a dubiska tvrdá? co ve válce i míru vražedný
Roztrušovat dáváš svůj jed? proč říši Liburnskou
Stále plenit dáváš? Zdali pak jen stále zamejšlíš
Utvrditi svou vládu v Itálii? Poklady tajné
Již již otevři zlata. Nad poklady vážena více
K svobodě láska budiž! Hromadit co ti platno bohatství
Ohni neb utonutí? Co ti tůně skoumati platno
Dno, a vlnozvučivou proplavívati oužinu Kalpy,
A vždy jenom pepřem, bavlnou a z Číny hedvábím,
Indickým zbožím, a čalouny přetěžkati loďstvo,
Jestliže hejna krutých divochů přede hradbami tvými
Pych svůj provozují! hledané-li na východě sloupy
A stropy pozlacené i chrámů báně ohromné,
Tento-li zisk svežený a prací nabytý nesmírnou
Náhle státi se má vraha násilného kořistí?
Div-li potom že vaše věkovládné sídlo Benátské
Padne pode jho kruté? Ten osud nebe na věky odvrať,
A v pouhý děsivé rozplyňte se přístrachy vítr!

Králi Uherskému a Českému

K tobě ze králů nejlepší, slovo ještě mi zbývá,
Vládce na sedmibokém Dunaji, lidu králi na Labských
Bydlícího březích, jednou již ze sna procítna,
Ohlédniž se kolem, jaková se na nás hrne nápasť,
Jestli nevezmeš zbraň do rukou, a krutého nepřetneš
Národu pýchu mečem! V moci své již má luhy Fryjské,
Břeh Simoenta řeky, a pradávným Troju slovútnou
Rozbořením i křivé hadivého Meandra řečiště,
Ciličany těkavé, též lid na Kajstru Lydickém.
Cyziku oplavenou vlnami moře marmorového,
Rovně dobyl zlatonosného spolu Paktola ústí,
Sněžný Taura vrchol, též ohněm tamže Chiméru
Soptící, i co Mithridatu třikrát zmoženému
Odňal Pompejus. Přeplaviv se na končiny Řecké,
Hradby dobyl, kde krutý Polymnestor někdy zavládal,
Opanoval Polydorův hrob, i Tribally udatné,
I překročil pomezí Macedonie, slávu jejížto
Dvé králů vzneslo k nebesům; proti Troji co někdy
Ozbrojil Atreovic, i co od studeného kaliště
Maeotského se k Epiru táhne, dobyl. Mahometský
Hrot tluče již zavřené na brány a hradby Latinské,
Až ku patám Alpů divoký luk zástřely hází.
Půlnoční ani Rejn takového to útoku nejsa
Prost k moři pospíchá. Což o bližších tvémuto žezlu
Podrobených pak dím krajinách? kde orávalo půdu
Na sta tisíce lidí, kdež vínorodé ořezával
Kopce kosíř vinařův: aj tam pilnosti a práce
Lidské ni stopy nestává; popelem zde polehlo
Nesčíslných obydlí, a osud ni starce nešetřil,
Jenž by plakal zabitých či do strastiplného otroctví
Svých rodin odvlečených, kdež mrzké zvůli a právu
Ukrutného vraha slouží. Ó přispěti nedli
Svým k pomoci, krve žíznící na ty dravce vytas meč
Spravedlivý! Na tě obracuje zraky veškero lidstvo,
Lid nebohý, co ušel posavád té vraždě ukrutné,
A křesťanstvo celé u tebe svůj štít pohledává.
Půjde s tebou bojem oslavený před Amyklami národ,
Musami pověstný učenými Athénami slavný,
Římský půjde s tebou pastýř i zbor ve velebném
Purpuru. Král porodanský půjde s tebou a Iberský,
Germanská mládež neopustí v skutku tě čackém,
Ni bratr tvůj; připojíť jej k tobě nejen obapolná
Potřeba, láska také a ctnost, Otec a spolu Máti,
Ozdoba královská, příbuzný národu hláhol.
Jak mile ocelivé brnění na se bráti Tě uzří
Šlechta, budeť šetrná tvé slávy i pomluvě zamkneš
Ústa, a rozličné v lidu přestane pochybování,
I vše zmaříš zámysly u těch, kdo zvrátiti dychtí
Říše nynější stav. Již již podnikni to dílo
Kížetě dostojné! Což jestli se nestane, marnou
K míru se více nekoj nadějí. Posaváde se ještě
Vrah ten síly bojí v Parsistanu krále a Parthů,
V zad by nepadli jemu: pročež Assyrské vozatajstvo
Si připojit žádá, by na východě sprosté se války
nevěrný vyrazil do našich bezpečněji končin.
Teď známými s tebou jenom úskoky ještě pohrává.
Síly dokudž tobě tak statné, dokaváde spojenců
Máš tolikých, neb Evropa celá se na ty vrahy chystá,
Chop se štítu rukou, připatý k boku ocelivý tas
Meč, zastkvěj se paprskujecí na tvé hlavě lebka,
S ukrutnou boj počni rotou, za zločinstvo předešlé
Spravedlivou na ni pomstu vylij, za krev naši, jížto
Hospodinu směla zasvěcené poskvrniti chrámy!
Neskrocená mi bolest tuto skládati kázala píseň,
Králů západních ledové by zapálila srdce
Naproti ukrutným Turkům, by svět teď Arabským
Zákonem utlačený spásonosné k víře se vrátil.