Vlastní životopis Karla IV./Kapitola osmnáctá

Vlastní životopis Karla IV. Karel IV.
Kapitola sedmnáctá	Kapitola osmnáctá	Kapitola devatenáctá

Údaje o textu
Titulek:	Kapitola osmnáctá
Podtitulek:	Kapitola osmnáctá
Autor:	Karel IV.
Zdroj:	Císař Karel IV. Vlastní životopis. Praha: J. Otto, 1909. s. 84–88. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	autor překladu neznámý, redakčně připravil Josef Emler
Licence překlad:	PD old 70

Kterak mnohá kniežata odpověděla králi Janovi a Karlovi moravskému, a kterak král Jan oblehl Krakov.

Když sě ty věci stachu, potom po malém času Ludvík Bavorčic, jenž sě ciesařem nazýváše, s králem uherským, s králem krakovským, s vévodú rakúským, s markrabí míšenským a s kniežetem svídnickým silné svázánie na krále Jana, krále českého, a na Karla, markrabí moravského učinichu; a ti všickni dřéve řečenému králi Janovi a Karlovi, markrabí moravskému, v jednom témdni svými listy odpověděchu, chtiece je podstúpiti a jakžto nad svými úhlavními nepřátely sě mstíti. Jichžto novin král Jan užasl sě, slovútné své posly, totiž pana Mikuláše z Licemburka, svého zvláštnieho rádci, a pana Jindřicha z Nyemburka, svého najvyššieho písaře, posla k Ludvikovi, aby s ním sě sjel k některému roku na smířenie, aneb na uloženie příměřie mezi nimi. Jenž sprostně odpovědě, že nechce s ním žádného mieti příměřie, ani kterého míru s ním jednati. A král Jan, to uslyšav, vece: Ve jmě božie! čímž viece budem nepřátel mieti, tiem věčší plen a viece kořisti budem mieti; a my přisaháme skrze pána Jesu Krista, že kterýž kolivěk nás z nich prvý podstúpí, na toho tak sě obořím, že sě všickni jiní leknú. Potom po malém času Kazimír, král krakovský, město Mikulášovo, kniežete opavského, jménem Zaar podstúpi a nepřátelsky obleže. Jenž ihned k králi Janovi posla a přesnažně prose, aby něco lidí oděných jemu poslal, jichž pomocí město své skrze krále Kazimíra obležené mohby zachovati a vysvoboditi. Král Jan to uslyšav, veselú myslí odpovědě, že jemu nechce žádného lidu poslati, než ve čtyřech dnech chce na pomoc jemu přijeti sám svým životem a s množstvím převelikým lidu oděného. Ihned král Jan všecky šlechtice královstvie Českého sezvav v hromadu, vece přede všemi: Aj, urození, hrdinní, věrní a milí lidé! Musíme královstvie našeho a vlasti našie mečem a oděním brániti proti těm, ježto nám a vám bezprávně škodie. A proto že ten Kazimír, král krakovský, podstúpil nám na potupu královstvie našeho a koruny našie mana, knieže Mikuláše, knieže opavského, nepřietelsky, jímžto velebnost naši velmi těžce rozhněval, ani lehce máme nésti, že ti těžký úraz trpie, ježto sě pro mír a pokoj našemu panství poddali, protož aby nám lenost nebyla připsána, ani také netbánie a prázdného odpočivánie spanlivost byla nám přidána: chcem a zkazujem z vás všem a každému zvláště, aby ihned oděnie vaše vezmúce, k boji přípravně bez meškánie po nás táhli, abychme zapudili onoho nemúdrú ošemetnost, jenž knieže a mana našeho směl jest podstúpiti, kterýžto našie obrany požívaje, mělby s právem pokoji sě radovati. Tehdy šlechtici k královým slovóm odpověděchu: Pane králi! z práva našeho jest a od starých časuov bez porušenie držáno, že z královstvie nemáme s uoděním jeti, než v meziech královstvie proti těm, ježto královstvie podstupují nepřietelsky, vší silú máme brániti a opravovati. Jimžto král odpovědě: Kněžstvie Opavské, jakžto jiná kněžstvie Polská, k králi českému a k koruně České útočiště mají, protož my již jedem v uodění připraveni na cestu, a uzříme, kto z vás bude obvázán plachým udatenstvím a smělostí nemúdrú, aby po nás ostati směl. A tak král Jan té noci s pěti set helmy z Hory Kutny taže, tu kdež ta slova s šlechtici a se pány královstvie Českého bieše mluvil, a ku kniežeti Mikulášovi opavskému dnem i nocí chvátaje jedieše; a ihned tažechu po něm šlechtici královstvie Českého a vládyky všickni. A prvé než k dřéve řečenému kniežeti přijede, měl dva tisíce helmóv, kromě střelcóv a jiných dobře oděných; jichžto pan Čeněk Lipský se třmi sty oděnci spieše chvátaje předjel, a s Uhry i s jinými, ježto královým přikázáním kněze Mikulášovo město běchu oblehli, boj litý napsavi. Kteréžto, když sě běžeti jechu, až do města Krakovského stíhal jest, a na tom běhu tři sta Uhróv bylo zahubeno a šedesát mužóv urozených jato. A jiné tak stíhal litě, že on a veliký diel lidu jeho rozlítivše sě, do města po nich vjeli: a oni mřieži s brány spustivše, v městě je zdržechu. Ale král Jan to přehořce nosieše na mysli, že on v takém pobití nebyl; nebo města beze všie obrany bylby dobyl. Však ihned toho dne Krakov s velikým vojskem obleže: a tu leže, veliký diel země popleni a předměstie zkazi. Tehdy Kazimír, král krakovský, vzkáza králi Janovi, aby množstvie lidu nebezpečenstvie ušlo, by s ním sě sám a sám v jizbě zavřel, a ktoby tu druhého přemohl, aby nad ním svój úmysl měl. Ale proto že král Jan tehdy ovšem bieše oslnul, vzkázal jemu, aby sě oslepiti kázal, tehdy v rovném odění velmi rád chtěl by s ním sedati. Potom ihned ku prosbě Kazimírově, krále krakovského, mezi nimi bylo příměřie uloženo na tři neděle; za kterýmžto příměřím všecky nepřiezně byly zjednány, a tak, aby Karel, markrabie moravský, desieti tisícuov hřiven střiebra čistého, ježto jemu kdys král Kazimír byl puojčil, prázden propuštěn byl a ovšem svoboden těch peněz. A tak zhašena byla mezi nimi příčina té všie války, a mír a pokoj uložen a potvrzen. V kterémžto míru potvrzenie všecka ta kniežata, ježto dřieve králi Janovi a Karlovi, markrabí moravskému, byli odpověděli, v tom smíření byli jsú jednostajně přimieněni.