Vlastenský slovník historický/Sklářství

Vlastenský slovník historický Jakub Malý
Skály	Sklářství	Slaný

Údaje o textu
Titulek:	Sklářství
Autor:	Jakub Malý
Zdroj:	Vlastenský slovník historický. Rohlíček & Sievers, 1877. S. 754-755. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Sklářství, kterýmžto odvětvím průmyslovým Čechy v novější době nad jiné země evropské prosluly, provozováno bylo v Čechách již ku konci XIV. století v míře dosti rozsáhlé, neboť té doby se připomínají skláři a sklenáři též ve mnohých menších městech, jako na př. v Prachaticích již r. 1380 a 1397. Eneáš Sylvius v díle svém nemálo se diví, že za jeho času při kostelích v Čechách tak prostranná okna z čistého a uměle dělaného skla se nalézala, a to nejen ve městech, nýbrž i v městečkách a vesnicích. Tomek ve svém Dějepise Prahy praví o době Karlově a Václavově, vypočítávaje rozličná řemesla: „Ze skla dělali okna a jiné věci sklenáři, zrcadla zrcadlníci,“ zejména pak napočítal v Praze sklenářů 20 a zrcadelníků 6. Že k bratrstvu malířskému, založenému r. 1348, náleželi také sklenáři, dostatečně známo jest; zdá se však, že do něho přijati byli teprv později. Že by řemeslnici tito byli spracovávali jen samé odjinud přivezené sklo, nedá se mysliti, pročež musíme za to míti, že sklo stejnou dobou v samé zemi se dělalo. Dle udání Světozora (1876, č. 3.) první známou sklárnu vystavěl Petr Berka z Dubé na tak zvaném Tannenberku u Chřibské, ale neklade se kdy. Zpráva tato jest na všecken spůsob velmi neurčitá. Dále jmenuje Světozor Doubice (1442), Falknov (snad Falkenhein?) u Kamenického Šenova a Chřibskou (1504), vše v obvodu několika mil v severním cípu Čech. Zprávy tyto jsou nad míru chudé, a není pochybnosti, že sklárny české jsou mnohem starší nežli naše vědomosti o nich. V Krušných Horách založil r. 1536 sklárnu Jiří Wander a přivedl ji na takový stupeň dokonalosti, že za to byl odměněn udělením šlechtictví. Císař Rudolf II. zvláště podporoval broušení a rýsování skel. Mimo Lehmanna (1590), který pro dvůr pracoval, jmenuje se několik vynikajících mužů co pěstitelů tohoto umění, ve kterém napotom vynikla Kamenice Česká. Když italské s. za XVII. století pokleslo, tu Čechy s dobrým prospěchem pole opanovaly, postupujíce odtud směrem samostatným, zvláště co se dotýče úhlednosti a rozmanitosti tvarův. Čeští skláři byli tehdáž velmi hledáni, zejmena jimi obsazeny byly první sklárny v Duryňsku. V dobu 1680—1700 padá založení nových skláren jmenovitě v Liberci, Harachově a Nové Huti na Jizeře u Příchovic. V XVIII. století se s. české čím dále tím více zvelebovalo, a vláda napomáhala tomuto průmyslovému odvětví vhodnými opatřeními. Tak stalo se, že české sklo všecky trhy evropské, ba i v jiných dílech světa opanovalo, nemajíc po dlouhý čas rovného soupeře.