Vlastenský slovník historický/Řemesla

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Řemesla
Autor: Jakub Malý
Zdroj: Vlastenský slovník historický. Rohlíček & Sievers, 1877. S. 697-700.
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70

Řemesla. Ř-sel a řemeslnických pořádků, jak se teprv za dob křesťanských vyvinuly, u nejstarších Čechů nebylo. U nich se ř. neprovozovala od zvláštních tříd obyvatelstva, nýbrž každá rodina dělala si potřebné oděvy a nářadí samo, snad také jeden soused vyměňoval výrobky své za řemeslné zboží druhého, ano k pravdě podobno, že v jednom rodu neb v jedné dědině dovedli jisté věci vyrábět, za něž opět druhá obec jiných potřeb poskytovala. Avšak dle rozličných okolností dá se souditi, že záhy se jevil řemeslnický důvtip u starých Čechů. Znaliť oni už jisté kovy, uměli je lít, měli železné náčiní hospodářské, i zbraně, znali se také v kamenictví, jak toho mnohé stolní tabule, míry, džbery ze žuly a čediče dokazují; dále o řemeslnosti jejich svědčí rozmanité bronzové kotle, prsteny a kruhy všelijak ozdobené, napotom přezky, řetízky, spínadla šatní, jehlice a podobné věci. Při veliké potřebě nástrojů hospodářských k orbě, hlavníma to zaměstnání předků našich, jest na snadě, že se již za pohanských časů stalo kovářství prvním stálým ř-lem. K rozmnožení ř-sel vedly hned v první křesťanské době příčiny rozličné. Nemálo k tomu přispěly kláštery, které se znenáhla staly semeništi průmyslu; provozovalať se v nich rozličná ř., jak se již v nadacím listu kláštera Břevnovského z r. 993 výslovně připomíná. Mimo to jak se zmáhal veřejný život v župních místech, množily se zároveň i potřeby pospolitého života, bylo tudíž třeba řemeslnické práce ponechati zvláštním třídám obyvatelstva, a z toho povstal čilejší ruch řemeslnický aspoň ve větších dědinách. Za tou příčinou vyskytují se již v X. století hojnější řemesla, jmenovitě činí se zmínka o barvířstvi a o pekařích Pražských. Čeští nožíři byli tehdáž pro své dobré výrobky i za hranicemi dobře známi, ješto řezací jejich nástroje hojně se do ciziny vyvážely. Též provozovalo se pivovárnictví, a také soukeníci se často připomínají, kteří však jen hrubá sukna dělali. Vůbec se v X., XI. a XII. století jmenují už rozmanitá ř., s části nejen potřebě, nýbrž i rozkošnictví sloužící, která byla mnohdy tak rozdělena, že v jistém místě převládalo jedno, v jiném zase druhé. Avšak největší čilost a rozmanitost v řemeslnictví panovala obyčejně v takových dědinách, kde bylo větší hospodářství knížete, biskupa neb některého z předních pánů světských, anebo při klášteře se značným hospodářstvím. V takových případech náleželi řemeslníci obyčejně k čeledi, totiž poddanému služebnictvu držitelův. Dále se usazovali řemeslníci v místech trhových, kde se s knížecím povolením týdenní neb výroční trhy odbývaly. Sem přicházel selský lid prodávat plodiny svého hospodářství, a řemeslník nalézal tu nejlepší odbyt svých výrobků. Ale tito řemeslníci nebyli ještě samostatnými živnostníky jako v pozdější době, když města dosáhla samostatnosti, ano mnozí z nich nebyli ani osobně svobodni, nýbrž nevolníci svých pánů, jimž práce řemeslnické jako služebnost dělati musili. Poměry jejich nebyly tedy hrubě skvělé, a zlepšily se teprva ve XII. století, když Vladislav I. (1110—25) udělil městům výhradní právo ku provozování ř-sel a obchodů, které se odtud nazývaly také živnosti městské. Čilejší řemeslníci usazovali se nyní v městech, bývalý jich poměr služebnosti znenáhla přestával následkem výsad nově zakládaným městům udělovaných, a učiněn byl začátek k neodvislému stavu řemeslnickému. K zvelebení měst a ř-sel přispěly v tu dobu znamenitě války křižácké, jimi zajisté rozšířil se lepší vkus co do potřeb života pospolitého, zvláště mezi vyššími stavy a obyvateli měst. Tomuto směru napomáhal zejména král Přemysl Otakar II., jehož skvělý dvůr byl pravým vzorem nádherného života. Mimo to podněcována činnost domácích řemeslníků též četnými cizinci, ježto poslední Přemyslovci do země přijímali k zvelebení a sesílení stavu městského. Mezi těmito příchozími bylo velmi mnoho flamských řemeslníků, kteří výborná sukna vyráběli, čímž se také soukenictví české povzneslo. Tak zvelebovala se ř. v Čechách, společenské poměry řemeslníků značně se zlepšily, a ku konci XIII. století stali se z nich svobodní měšťané. Počet těch, kteří v poddanství zůstávali, pořád se menšil, zvláště když řemeslníci ve městech se usnesli, že nepřijmou nikoho do díla, kdož byl v práci u nějakého mistra poddaného. Ř., nabyvše takto neodvislosti zevnitřní, jevila hned také rozhodnou snahu po pevném sjednocení se uvnitř dle příkladu ostatní Evropy. Z toho povstaly řemeslnické pořádky čili cechy, které se zvláště od XIV. století valně množily, působíce mocně na zvelebení a zdokonalení ř-sel. Tím časem jeví se znamenitý pokrok jmenovitě ve spracovávání kovů, obzvláště v cínařství a kovolijectví, kterážto ř. povznášela se na stupeň umění. Též voskářství stalo se výnosným následkem pilného stavění kostelů a zvelebování služeb božích. K výnosným živnostem městským náleželo již také sladovnictví, český slad i české pivo byly vyhlášeny. Královská města považovala zakládání pivovarů a vaření piva za výhradní právo své. Nejvíce však tehdy pokročilo plátenictví a soukenictví. Města vynikala již ve vyrábění tenkých pláten, kdežto hrubé zboží z kraje do měst na trhy se přinášelo; ku potřebě soukeníků nacházíme již v první polovici XIV. století v Čechách valchy. Karel IV. velice pečoval o soukenictví české, snaže se ř-lo to pořádně zorganisovati a výrobkům jeho vhodnými opatřeními důvěru v obchodu získati. Ku prostředkům, jimiž Karel napomáhal zdaru městských živností, náleželo také nařízení, aby na jednu míli kolem měst žádné pivováry, hospody ani dílny se nezřizovaly. Z toho byli vyňati jen kováři, jsouce vesnickým hospodářstvím nevyhnutelně potřebni. Tím spůsobem zmáhaly se nad míru ř. i obchody v celých Čechách, což platí obzvláště o Praze při tehdejší politické důležitosti její co předního města střední Evropy. Karel při rozšíření Prahy založením Nového města nařídil, aby řemeslníci, kteří bušením a klepáním své sousedy v úzkých ulicích Starého města příliš znepokojují, na Nové se přestěhovali. Kotlářům vykázáno místo na Františkánském plácku, střelcům, t. j. hotovitelům samostřílů a jiné podobné zbraně, pod věžemi nových městských zdí, jirchářům na pobřeží hořejší Vltavy. I na Starém městě mělo mnohé ř. své určité sídlo: na Uhelném trhu nožíři, v Týnském dvoře kovolijci a cínaři, v Platnýřské ulici zbrojíři a t. d., což namnoze až do našeho století se zachovalo. Bylať Praha toho času středištěm všeho průmyslu českého, ano sotva bylo v střední Evropě jiného města, které by se jí jak co do rozmanitosti ř-sel, tak i co do výbornosti řemeslníků bylo vyrovnalo. Karel velice podporoval tvoření se cechů řemeslnických, a sám ustanovil jim pořádek, v jakém při veřejných slavnostech mají po sobě jíti každý za svou korouhví. Koncem XIV. a XV. století prospívalo v Čechách také sklářství a sklenářství, řemeslníci toho druhu náleželi však spolu se štítaři, krumplíři, lištáři, zlatotepci a jinými k bratrstvu malířskému. V XV. století přidružilo se k ostatním ř-lům ještě puškářství, obyčejně spojené se zvonařstvím, připomínaným již na začátku století XIII., a hodinářství, které dosáhlo znamenitého stupně umělosti. Všecko tato ř-la květla přeutěšeně pod obranou četných výsad jim od panovníků udělených, kterých si města statečně hájila, jakož o tom svědčí jmenovitě dlouhý spor jejich s vyššími stavy o vaření piva, ukončený teprv r. 1517 smlouvou Svatováclavskou. V století XVI. byl vůbec stav průmyslu i obchodu v Čechách skvělý, a nejlépe snad se dařilo soukenictví a plátenictví. Oboje ujímalo se zvláště v hornatých krajinách severních a severovýchodních Čech. Za války 30leté ovšem hluboko klesly všecky živnosti, a jenom na krátký čas vyvinul se znamenitější řemeslnický ruch na Fridlandsku za panování tam Albrechta z Valdšteina, kde hlavně květlo vyrábění všelikých potřeb válečných. Hlavní zbrojnické dílny a pekárny pro armádu měl vévoda Fridlandský v Jičíně. K úpadku řemeslnictví českého přispělo mimo dlouhou válku také vystěhování se tisíců přičinlivých živnostníků po bitvě Bělohorské za příčinou náboženství. Následky toho trvaly po cele XVII. ano až do XVIII. století, ve kterém zase nejprve plátenictví se povzneslo, vedle něho pak sklářství, kterým Čechy brzy předčily nade všecky ostatní země evropské, tak že české sklo do všech dílů světa se rozváželo. Během pak XVIII. století připravoval se již onen ohromný obrat v průmyslnictví, jehož následkem ř. vždy více a více ustupují fabrikám a práce rukou lidských strojům, kterýžto směr jest spolu s jinými charakteristickým pro naše století.