Velbloud uchem jehly (Schulz)

Údaje o textu
Titulek:	Velbloud uchem jehly [red 1]
Podtitulek:	(Bratři Deglové.)
Autor:	Karel Schulz (jako Schz.)
Zdroj:	Lidové noviny, roč. 34, č. 572, s. 4 Archiv Lidových novin
Vydáno:	13. listopadu 1926
Licence:	PD old 70
Související na Wikidatech: Velbloud uchem jehly

Tato nová česká filmová veselohra je adaptací stejnojmenné Langerovy divadelní hry a některé její partie byly natáčeny ve Vídni, což nejlépe bylo viděti na vysloveně vídeňském stylu interierů. Snad i tato zahraniční spolupráce způsobila, že byl vyhotoven zde český film exportní, který je již dnes zadán do Německa, Polska, Jugoslávie a do Švýcar. Scenario upravovali sám Langer a pak režisér K. Lamač. I ve filmu byl zachován divadelní ráz veselohry (komika herců a situačních zápletek) a tak tímto manželstvím filmu s divadlem byl vytvořen líbivý film, na němž ze všeho nejkrásnější byla pečlivá a prvotřídní fotografie Karla Degla. Neboť sám námět, jádro divadelní veselohry: přeměna nemužného chlapíka pražské společnosti v optimistického muže práce, nemohl ve filmu pro svoji náznakovou psychologickou jemnost hráti hlavní úlohu, a tak tato přeměna nebyla užita filmově fotograficky, nýbrž toliko krásně ofotografována. Také úprava jednotlivých scén pro film neznamená ještě, že je jim dán filmový charakter. Filmové umění znamená využití všech možností objektivu, v prvé řadě krása optická, při čemž námět zůstává lhostejným. Soupalt praví, že filmový režisér dovede vytvořiti drama z kapky vody, ze sevřené ruky, z klíčové dírky; je jen jediná cesta k čistému filmovému umění a tou je možnost kinografická, využití pohybu, obrazové komposice atd.

Velbloud uchem jehly není sice českým krokem na této cestě, ale při tom nadprůměrně dobrou a velmi obratně udělanou veselohrou v rukou režiséra, který má za sebou dlouhou a opravdovou filmovou školu a ovládá všechny dnešní názory a dobrou techniku filmu. Lamačova režie byla velmi dobrá, vyrovnaná a on sám, jako herec v roli Alana podal výkon do detailů propracovaný, hlavně v závěrečných snímcích. Lamačova jméno bude jistě znamenati určitou dobrou etapu českého filmu, i herecky i režijně. Tento film je toho novým důkazem. Z dam nejkrásnější herecký výkon podala B. Kysilková, jejíž některé scény byly přímo mistrovsky vyvážené. Úloha staré Peštové nemohla býti svěřena nikomu povolanějšímu a partie resignace, bolesti a dobráckého, srdečného humoru byly dokonale filmově a herecky vytvořeny. Ondráková v dvojité úloze byla lepší než v jiných svých filmech a bylo již na prvním pohybu znáti, že pobyt za hranicemi byl pro ni dobrou školou. Zklamal p. Speerger, nenaleznuv výraz pro Peštu a vypomáhaje si poněkud burianovskou komikou. Ostatní podali průměrné výkony, z nichž vynikal ještě Noll. Fotografie K. Degla je výtečná, zahraniční úrovně a bez jediného kazu.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. Otištěno v rubrice Ze světa filmů.