Věnec slávy žen slovanských/Kunhuta

Věnec slávy žen slovanských František Stejskal-Lažanský
Kunhuta, královna česká	Kunhuta	Anežka

Údaje o textu
Titulek:	Kunhuta
Autor:	František Stejskal-Lažanský (jako Frant. Sk. Stejskal-Lažanský)
Zdroj:	STEYSKAL-LAŽANSKÝ, F. S. Věnec slávy žen slovanských. Praha : vlastním nákladem, 1868. s. 36. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Kunhuta Přemyslovna

Kunhuta, spanilomyslná dcera Přemysla Otakara II. a manželky jeho Kunhuty, narodila se roku 1265. Ač byla již co dítě zasnoubena s Jindřichem, synem Albrechta lantkraběte duřinského, a později s Hartmannem, synem císaře Rudolfa I., vstoupila přec roku 1277 do řádu Klárisek. Když pak bratr její, král Václav II., o to se snažil, aby moc svou v Polště rozšířil, byl slib klášterní mocí papežskou rozvázán a Kunhuta roku 1290 provdána za vojvodu mazovského. Po smrti manžele svého přijala opět roucho klášterní a vstoupila roku 1302 do řádu Benediktinek kláštera sv. Jiří na hradě pražském, jehož abatyší se brzy polom stala. Kunhuta získala si znamenitých zásluh o řády duchovní a zvláště rozmnožila důchody kláštera svatojiřského. Zenmřela dne 27. listopadu 1321, zanechavši nám vzácnou památku pěkné své mysli, totiž passionál, jejž mnich Kolda obrazy ozdobil a kterýž se chová v universitní knihovně pražské. Též pochází od ní berla chovaná v tereziánském ústavu šlechtičen na hradě pražském, kterouž jí dal zhotoviti bratr Václav roku 1303.