Výlet na Slovácko a do politiky

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Výlet na Slovácko a do politiky
Autor: František Gellner
Zdroj: GELLNER, František: Spisy III. Drama, román, fejetony. Carpe diem. Brumovice, 2007, s. 316–322
Vydáno: 1912
Licence: PD old 70

Hlavní podmínkou každé vážné úvahy je myšlenková soustředěnost osoby přemítající. Úvaha nepozbývá své vážné podstaty, ani když se v ní uplatňuje se zdarem či s nezdarem snaha po vtipnosti, která je ve většině případů známkou dobrého srdce: Jak lidi k tomu přijdou, aby se nudili i při čtení?

Touha po soustředěnosti vedla kroky Mohamedovy na poušť, tam uchylovali se také již antičtí stoikové, jakož i poustevníci různých vyznání a všemožného původu. Já jsem jel minulou neděli na slováckou slavnost do Předměstí Uherského Ostrohu, viděl jsem Jožku Cikánů hrát na housličky, slyšel jsem zpívat poslance P. Stojana rakouskou hymnu, po svém návratu přečetl jsem celý kopec potištěného papíru, dověděl jsem se, jakým způsobem známý básník hodlá zjednodušit politické rozvrstvení českého národa, a vzal jsem na vědomí vítězství feministické kandidatury mladočeské na Mladoboleslavsku. To vše je zajisté dostatečnou omluvou mé rozptýlenosti.

Zjevy skutečného života, které na vlastní oči vidím, působí na mne mnohem silněji než psané slovo. Nejjasněji vidím dnes před sebou cikána, jeho pyšný postoj, jeho měkký černý klobouk nedbale naražený na šedívící hlavě, jeho vysoké boty s čižmami. Táhl se nás zástup za ním. A starý slovácký strýček vypravoval mi o divné povaze svých bot, které samy od sebe tancují, jakmile cikán počne na svých houslích čarovat.

Těžko se vytratí z mysli pestrost lidových krojů, krásné vyšívané košile, nádherná výzdoba koní, prosté a dojemné zpěvy a obřady. Tu a tam se vyskytl také Slovák s anglicky přistřiženým knírem a se skřipcem na nose nebo Slovačka s prolamovanými punčochami a v lakových botkách. A tak Slováky přechází chuť chodit si po městsku, když vidí, jak jim měšťáci závidějí.

Také P. Stojana budou mnozí chovat ve vřelé vzpomínce. Zpívá mnohem lépe než řeční a svou znalostí dvou slok rakouské hymny přivedl přítomné zástupce slavných úřadů do trapných rozpaků.

Cikáni vyhrávají, velební pánové zpívají a básníci dělají politiku. Politikou se může zabývat každý, ženy, muži, staří, mladí, básníci, sedláci, advokáti, řemeslníci i dělníci. Nezajímalo by zajisté širší obecenstvo, co si kdosi, jehož politický věhlas dosud není vyzkoušen, o nápravě našeho veřejného života myslí. Ale v úvodníku z pera básníkova, který těchto dnů byl uveřejněn ve zdejším světovém orgánu bývalého ministra-krajana doktora Žáčka, spatřuji projev Jeho Excelence, který je tím důležitější, že v něm poznáváme bývalého konservativního politika se stránky docela nové.

Přiznávám se kajícně, že také psávám verše, vydal jsem dokonce před desíti lety dvě sbírky básní. Tím se vysvětluje, že moje kombinace jsou smělejší než u novináře z povolání. Jsem s to, abych podal přibližné vylíčení důležité rozmluvy bez interview a bez naslouchání za dveřmi:

(Pracovna Jeho excelence. V lenošce sedí básník. Jeho excelence se prochází sem a tam po pokoji.)

Jeho exc.: Dal jsem si vás zavolat. Hleďte, Machar a Dyk dělají politiku, proč byste ji nedělal taky?

Básník: To je má řeč!

Jeho exc.: Víte, že to takhle dál nejde. Dnešní roztříštěnost musí zmizet.

Básník: Člověk se už ve všech stranách ani nevyzná.

Jeho exc.: Takovým způsobem nikdy se nedomůžeme samostatnosti.

Básník: A to je to, co chceme: konstituci!

Jeho exc.: Co jste pravil?

Básník: Chceme konstituci!

Jeho exc.: A tak! Myslíte asi státní právo? Ale konečně máte pravdu, je to jedno, jak se to řekne. Zkrátka chceme! A co nám stojí v cestě? Nesvornost.

Básník: To se může změnit. Jsme na to dva.

Jeho exc.: Vezměme následující příklad. Jak k tomu člověk přijde, aby byl vůdcem strany, která nemá žádných přívrženců?

Básník: To jsou nezdravé poměry.

Jeho exc.: Odpomoc je snadná: Jako máme národnostní katastry, tak můžeme i uzákonit katastry politického příslušenství. Zařídíme si tři: jeden pro sedláky, druhý pro měšťáky a třetí pro malé lidi. S tím je možno vystačit.

Básník: Provedení bude snadnější než smír s Němci.

Jeho exc.: Nemůžeme ovšem žádat od obchodníka na venkově, aby byl agrárníkem. Ten se dá zapsat do městského katastru. A naopak, dejme tomu, že vy, obyvatel městský, nalezl jste zde vhodné podmínky třeba k pěstování zelenin nebo k chovu drůbeže…

Básník: Já mám kanára.

Jeho exc.: Tedy kanára. I můžete, je-li vám libo, žádat o zapsání do katastru venkovského.

Básník: Tak vyhovíme kde komu.

Jeho exc.: Náboženská otázka ustoupí úplně do pozadí. Ještě dnes o tom promluvím s P. Šrámkem. Jistě nám udělá pomyšlení.

Básník: Bude mít, chudák, radost.

Jeho exc.: Také doufám, že snadno získáme pro své názory svatého otce v Římě. Prohlásil sice posledně při sporu německo-říšských katolíků, že jak v politice, tak i v hospodářském životě uznává pouze organisace na základě náboženském, ale kdyby nepovolil, vypořádají se s ním naši velebníčkové jako s předešlým olomouckým arcibiskupem.

Básník: Tím bude hlavni vyřízeno.

Jeho exc.: Zbývá pouze, abychom dali všem třem katastrálním stranám návod pro politický postup. Strana agrární a strana měšťanská budou přirozeně vládní.

Básník: Jen pro vládu! Jsme monarchisti přesvědčením.

Jeho exc.: Ano. Jsou sice konstituční země, jako je na příklad Anglie, kde je pro vládu vždy ta strana, která je u vesla, kdežto druzí, byť i to byli nejčistší monarchisti, jako v tomto případě angličtí konservativci, jsou v oposici. Ale to nehodí se na naše poměry. Jsme přirozeně vládní.

Básník: AŽ nepřirozeně.

Jeho exc.: Jak vím z doslechu, máte styky s vedením strany státoprávní. Vaším úkolem bude, abyste doktoru Hajnovi vyložil, že jsme přirozeně vládní. Myslíte, že to pochopí?

Básník: Jak by to nepochopil, když je to přirozené?

Jeho exc.: Co se týče třetí katastrální strany malých lidí neboli demokratické, bude jejím úkolem tlačit!

Básník: Rozumím: Na všecko tlačit a jen tlačit. Jen se obávám, aby v tomto katastru nebyla přílišná tlačenice. Co kdyby vládě napadlo, aby nás všecky zařadila do katastrální strany malých lidí?

Jeho exc.: Nebojte se! Nebude si chtít s námi rozlít ocet.

Básník: A co uděláme s těmi, kteří budou chtít naše projekty zorat?

Jeho exc.: Zařadíme je do katastru strany agrární. Toť prosté, ne? Doufám, že jsem vám s dostatek objasnil vše, oč se mi právě jedná. Na vás nyní jest, abyste předstoupil s našemi objevy před veřejnost. Beze vší mnohomluvnosti, smím-li vás prosit. Neboť mnohomluvnost jest znakem lidí, kteří nevědí nic o věcech, o nichž chtějí ostatní poučovat. Buďte s bohem!

(Jeho excelence stiskne odcházejícímu básníku ruku.)

– – – Takto moje obrazotvornost, která je vždy poněkud v rozporu s chladnou úvahou novinářovou, vysvětlila mi vznik blahodárné akce, zahájené úvodníkem zdejšího světového orgánu. Jak známo, byl politický projev, jímž jsem se právě obíral, uvítán bouří veselého souhlasu. V tisíci srdcích vznikla radostná naděje, že nastal konec smutnosti v politickém životě našem, zvláště když téměř současně došla nás zpráva z království o vítězném postupu ženské myšlenky.

V blízké budoucnosti, aby dílo spravedlnosti bylo dovršeno, polovice zemských i říšských mandátů bude vyhrazena ženám. Škoda, že v uherském sněmu nejsou ženy již dnes! S muži byl hrabě Tisza brzy hotov, dal je vynést strážníky, když dělali kočičinu. Ženy by měly proti předsedovi sněmovny účinnější zbraně. Mnohý z čtenářů chová zajisté v dobré paměti, jakým způsobem zbožné příslušnice krásného pohlaví vyjadřovaly své opovržení pokrokovým řečníkům na veřejných schůzích: Nejdříve se k nim obrátily zády, pak – – zkrátka a dobře. Tisza by byl utekl ze sněmovny, aby se tam již nikdy nenavrátil.

K politické kariéře není třeba ani zkoušek ani diplomu a vůbec žádného hmatatelného průkazu způsobilosti. Okolnost tato má své výhody i nevýhody. Úroveň našich zákonodárných sborů je poněkud nízká. Z toho vyvozují mnozí v těchto prostředích špatně obeznámení jednotlivci důsledky málo lichotivé pro jednotlivé politické osobnosti. Ale neprávem.

Hloupost je vždy jen relativní. Mnohý je dobrým hospodářem nebo píše pěkné verše nebo se bohatě oženil. Myslí-li si dotyčný člověk, že rozumí také všemu ostatnímu, škodí si často. A myslí-li si to o něm jeho spoluobčané, je to jejich škoda. Praví-li anglický spisovatel Carlyle, že veliký člověk by vykonal výtečně věci, i kdyby pracoval v kterémkoli jiném odboru, než který si vyvolil, není tím řečeno, že by toto tvrzení bylo platné pro příliš mnoho lidí.

O tom, co jsem právě shrnul do předcházejícího odstavce, chtěl jsem se vlastně dnes šíře rozepsat. Ale výlet na Slovácko a poslední politické události mě od tohoto námětu odvedly. Vším tím, co moje oči viděly a uši slyšely, jsem nyní podivně rozrušen a znepokojen. Já, kterému se nikdy nic nezdá, měl jsem dokonce na dnešek divoký sen. Viděl jsem veliký žebřiňák, tažený skupinou lidí. Jiní zase vzadu tlačili. Na voze seděl ministr spravedlnosti Hochenburger a vedle něho starší dáma s hvězdou na čele. V rukou držela korouhev s nápisem: Víra tvá tě uzdravila. – Kolem vozu šli Slováci a Slovačky ve veselých svých krojích tanečním krokem. A podle průvodu kráčel pyšně cikán. Měl vysoké boty s čižmami a čaroval na své housle.