Výklad posvátných žalmů/90. žalm

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny

90. žalm. (H. 91.)

Bůh ochránce spravedlivých.[editovat]

Kdo jest u Boha, jest v bezpečí (1—3);

protože jest Bůh věrný, chrání spravedlivého; tomu není třeba se strachovati ani kdyby viděl hynouti vedle sebe hříšníky (4—8); nic nemůže spravedlivému škoditi, neboť jest odevzdán Bohem ochraně andělů (9—13); Bůh sám slibuje tomu, kdo v něho doufá, blaho (14—16).

Žalm prokazuje proti předcházejícimu zpěvu prostou a pevnou důvěru v Boha; v žádném nebezpečí neztrácí zbožný mysl, vždy doufá v Boží ochranu a pomoc. Píseň jest psána živě a básnicky, jest plná metafor. Též se v ní střídá podmět, brzy mluví spravedlivý ve jménu spravedlivých Israele, brzy projevuje žalmista a prorok svou důvěru, ku konci činí sám Bůh vzácná přislíbení.

Některá slova této písně upomínají na Mojžíšův zpěv (Deut. 32; jako v.8 na Deut. 32 35—41, v. 4—12 na Deut. 32 11); proto snad připisoval sv. Jer. i tento žalm Mojžíšovi.

Řecký překlad LXX. syr. a vulgata připisují tuto píseň v nadpise Davidovi: míněno, že skládal žalm v době nebezpečí moru, aneb když již bylo odvráceno Bohem ono nebezpečí (2 Kr. 24 15—17). Těžko však udati příležitost, k níž by se obsah žalmu nesl. V hebr. znění nadpisu není.

Aramejský překlad rozeznává v tomto žalmu výroky Davida, Šalomouna, jeho syna, a výroky Boha (Pána světa); Michaelis mínil, že byl žalm zpíván střídavě dvěma sbory, jež sobě odpovídaly, a rozdělil tuto píseň ve čtyři sloky 1—2, 3—8, 9a, 9b—13.

Nadpis Vulgaty zní: Chvála zpěvu αἳνος ᾠδῆς chvála, která se zpívá; podobné tomu jest psalmus cantici (47 1 a j.). Od Davida τῷ Δαυείδ (viz v úvodě XIX a 85).

Židé se modlívali tento žalm, kdykoli se nalézali v nějakém nebezpečí. Jmenovali jej »žalmem nehod«.

L. 1.Zpěvná chvála. Od Davida.
Kdo přebývá v ochraně Nejvyššího,
Zůstává pod záštitou Boha nebes.
L. 2.Říká Hospodinu: »Ty jsi můj ochránce a mé útočiště.
Můj Bůh, v kterého doufám«.
L. 3.Neboť on vysvobozuje mne z osidla lovců,
A od drsného slova (od d. věci).

H. 1.Kdo přebývá v záštitě Svrchovaného,
Ve stínu Šaddaje (Všemocného) přenocuje.
(Aram.: ve stínu oblak slávy Všemohoucího zůstává).
H. 2.Říkám (Bohu) Jahve: »Útočiště mé a můj hrad,
(Mass: Říkám: [Bohu] ,v Jahve jest mé útočiště).
Můj Bůh, v něhož doufám«.
H. 3.Neboť on tě vysvobozuje z ptáčníkovy léčky,
Od záhubného moru.
(LXX Sym. syr.: Od zhoubného slova).

1. Spravedlivý neb žalmista pronáší ze své zkušeností všeobecnou pravdu: Kdo přebývá v ochraně (v pomoci, hebr. ve skrýši, v úkrytu) Nejvyššího, zůstává pod záštitou Všemohoucího (LXX, Vulg. Boha nebes. hebr. Šaddaje). Hebr. Ve stínu Šaddaje přenocuje, naráží snad na pohostinný zvyk východní, dle něhož se host, do domu přijatý, těšil v noci a po dobu pohostinství úplnému pohostění a ochraně hostítele; v noci jest ochrany více třeba. Trojím obrazem: V úkrytu, ve stínu, přenocuje — naznačuje žalmista mocnou ochranu Jahve. Jmenuje Boží jména »Nejvyšší,« Bůh nebes, Šaddaj (Všemocný παντοκράτωρ; mohlo by též značiti: »Který vše plodným činí«; též: »Který postačuje« ἱκανός); ten může dáti dostatečnou pomoc, jenž nebem vládne, svět stvořil, všechnu moc má.

Dle lat. by se zdálo, že by bylo lépe považovati verš 1. jako předvětí k slovům v. 2 dicet Domino: Kdo přebývá, kdo zůstává, ten říká Bohu. Řecký překlad tomu nenasvědčuje.

2. Říká a může říkati ten chráněnec vším právem (v hebr. říkám): Ty jsi můj ochránce (susceptor, 3 4, který mne pozdvihl a drží mne) a mé útočiště (můj hrad, v hebr.), k němuž se v nebezpečí, v pokušení mohu utéci.

3. Dle lat. připomíná si spravedlivý, neb Israel, že jej Bůh z osidla lovců, z tajných a lstivých úkladů nepřátel, vysvobodil (liberavit neb lépe:) vysvobozuje, že jej (v hebr. lépe: tebe) vysvobozuje od drsného (hebr. záhubného) slova, t. j. takového, které působí bolest, přináší záhubu. jako na př. pomluva. V hebr. praví: »od záhubného moru«, avšak o tom mluví ve v. 6.

Dle hebr. oslovuje se Israel: »Neboť on vysvobozuje«, aneb mluví tu prorok a vyličuje jiným moc Boží ochrany až do v. 13. Důvěrné ty obrací se k lidem vůbec; Kön. Stil. 258 34.

1. Řecké znění: ὁ κατοικῶν ἐν βοηθείᾳ τοῦ ὑψίστου ἐν σκέπῃ τοῦ δεοῖ τοῦ οὐρανοῦ αὐλισθήσεται nedovoluje spojiti tento verš jako předvětí s v .2; v hebr. by bylo dlužno přeměniti pak יתלונן‎ v אתלונן‎ (1. osoby), aby se hodilo k 1. os. אֹמַר

2. אֹמַר‎ jest značkou rᵉbhiâ odděleno od Jahve: Říkám: U Jahve, v ruce Jahve jest me útočiště; lépe však spojiti dle překladů אֹמַר ליהוה‎ říkám (dat.) Jahve.

Syrský překlad dle Bar-Hebrea má: Ty, jenž přebýváš… rci (imperativ), který i Wellh. navrhuje אֱמֹר‎. Oslovení 2. osoby zůstává v hebr. až k v. 13 a jest tedy vhodnějším ve v. 3 liberavit te, než liberavit me.

3. Doufání v Boha jest dobré, neboť atd. דֶּבֶר‎ znamená mor, דָּבָר‎ značí slovo (ἀπὸ λόγου ταραχώδους ומן ממללא דסריקותא‎ a od marně řečí) též věc (od nehody, neštěstí).

Metaforicky vyznačují lovci démony; osidla, léčky by byly lidští pokušitelové (Moud. 14 11), drsná věc neb drsné slovo by byla duševní smrt neb odsuzující rozsudek Božího soudu (Mat. 25 41).

L. 4.Svými plecemi (zády) tě zastiňuje,
A pod jeho perutěmi můžeš důvěřovati.
L. 5.Štítem obkličuje tě jeho věrnost,
Nemusíš se báti noční hrůzy,
L. 6.Ani šípu, který za dne létá,
Ani nehody, která v noci chodí,
Ani útoku zlého ducha o polednách.
L. 7.Padne po tvém boku tisíc,
A deset tisíc po tvé pravici —
K tobě však se nepřiblíží.
L. 8.Ano, svýma očima budeš pozorovati,
A uvidíš odplatu hříšníků.

H. 4.Svou perutí tě kryje,
A pod jeho křídly se ukrýváš;
Štítem a pavezou jest jeho věrnost.
H. 5.Nemusíš se báti noční hrůzy,
Střely létající za dne,
H. 6.Moru, jenž se v temnu plíží,
Nákazy, která o polednách hubí.
H. 7.Padne po tvém boku tisíc,
A deset tisíc po tvé pravici,
K tobě se nepřiblíží.
H. 8.Ty jen svýma očima pozoruješ,
A spatříš odplatu bezbožných.

4. 5. Mnohými obrazy vyličuje a poučuje žalmista, jak Bůh svého spravedlivého chrání. Svými plecemi (LXX mezi svými zády, inter scapulas) té zastiňuje, dává stín, ochranu (v hebr. svou perutí tě kryje). Pod jeho perutěmi budeš v bezpečí (16 8); když jsi slabým, vezme tě Bůh pod svá křídla, tam tě ukryje, jako slepice ukrývá svá kuřátka. I Kristus Pán užil tohoto obrazu, aby ukázal, jakou péči měl a má o Israele a o hříšníky vůbec (Mat. 23 37: »Kolikrát chtěl jsem shromážditi tvé syny jako slepice shromažďuje svá kuřátka pod křídla«).

Tvá věrnost, věrnost ve slibech, věrnost ve zjeveném učení jest jaksi štítem, kterým jest spravedlivý chráněn proti útokům, šípům nepřátel; útoky se o tento štít odrážejí, stanou se neškodnými. Máme-li pevnou důvěru v Boha, nezviklá nás žádné pokušení, žádné nebezpečenství. Nyní jmenuje obrazně některá nebezpečí, kterých se lidé obávají, jimž i podléhávají.

Nemusíš se báti noční hrůzy; tím bývají vyrozumívána nebezpečí, protivenství, tajné úklady nepřátel.

6. Šíp, který lítá ve dne, byla by neštěstí, která náhle nastávají, otevřeně (za dne) nás napadají.

Nehoda, která v noci chodí; tu určuje hebr. znění: Mor, jenž se v temnu plíží (neb kterékoliv nehoda, jež nás může potkati). Ani se nemusí báti útoku zlého ducha o polednách (v hebr. od nákazy, moru, který o polednách zuří a hubí), zlého ducha (daemonium), který i za světla, i o polednách hubí a škodí. Bude tedy ochráněn od nebezpečí za dne i v noci, od nebezpečí skrytých i patrných.

7. Toto jest podmínečně pronešeno. Může se státi, a stane-li se, že padne ti po tvém boku tisíc, deset tisíc po tvé pravici (zahynou-li tak mnozí vedle tebe), tobě se v Boží ochraně nic nestane: k tobě se záhuba nepřiblíží.

8. Ano, ty poznáš, že jsou bezbožní trestáni po své zásluze: Uvidíš odplatu hříšníků. To posílí a udrží důvěru spravedlivého v Boha.

To arciť není vždy u každého bezbožného vyplněno již na tomto světě, nýbrž jeho trest bývá mu někdy uchován pro onen svět, k jeho posmrtnému soudu.

4. 5. יָסֶךְ לָךְ‎ jâṣekh mil‘el se zkrácenou poslední samohláskou, poněvadž přízvnk před jednolabičným לָךְ‎ ustoupil.

I k orlu je přirovnán Hospodin ve sv. Písmě: Jako orlice ponouká svých mláďat a lítajíc nad nimi (sedíc) roztahuje svá křídla (Dent. 32 11). O štítu víry mluví sv. Pavel k Ef. 6 16.

חֵץšíp, dle 121 6 by to mohlo znamenati i sluneční úpal. Pravda Boží by byla též pravda sv. Písma, Boží slovo, které nepomíjí, které neklame; tím posílen odolá věřící nevěreckým nájezdům a pokušením. Tak utvrzuje nás Spasitel slovy: Nebojte se těch, kteří zabíjejí tělo! a proti pokušením, jak posiluje Boží slovo: Co platno člověku, kdyby celý svet získal, ale na, své duši zkázu utrpěl?

6. O různých nebezpečích mluví též Přísl. 3 21—26. Negotium דָּבָרπρᾶγμα nehoda. Ab incursu et daemonio spojiti: od útoku zlého ducha. Lid se domníval dle pověsti, že zvláštní démon prodlévá v poušti, v Arabii, a najmě o polednách μεσημβρινοῦ zhoubně řádí. קֶטֶב‎ v Deut. 32 24 jedovatý vítr; Rabbi Huna dí, že vane od 4. hodiny do 9., od 17. Tammuz do 9. Ah, před ním neb jím padá každý. R. Samuel dí, když ten vítr vál (Samum), dávali dětem prázdno.

Jsou tu jmenovány čtyři druhy neštěstí neb nebezpečí: Noční hrůza (sv. Aug.: slabé skryté pokušení; sv. Bernard: malá víra), nehoda ve tmách (sv. Aug.: velké skryté pokušení; sv. Bernard: ctižádost, lakota), střela za dne (sv. Aug.: slabé zřejmé pokušení; sv. Bernard: marná sláva, chlubivost), démon polední (sv. Aug.: velké veřejné pokušení; sv. Bern.: zlý skutek pod pláštíkem dobrého díla). Sv. Bernard vykládá tento žalm v sedmi homiliích.

7. יפל‎ podmínečná věta. A latere po levé straně. Padnou ti, kteří na svou sílu, na lidskou pomoc spoléhali. Padnou vykládáno i ve smyslu dobrém, padnou k pokání, obrátí se, zemrou hříchu. Euthym. vykládá: »Padne tisíc šípů po levé straně, 10000 po pravé, k tobě se žádný nepřiblíží«.

8. Verumtamen רקπλήν jako jinde dotvrzovacího vý- znamu v celé větě.

L. 9.Neboť ty jsi, Hospodine, má naděje.
Nejvyššího jsi učinil svým útočištěm.
L. 10.Nepřistoupí k tobě neštěstí,
A metla se nepřiblíží k tvému stanu.
L. 11.Neboť svým andělům přikázal o tobě,
Aby tě ostříhali na všech tvých cestách.
L. 12.Na rukou tě mají nositi,
Abys snad neurazil o kámen svou nohou.
L. 13.Po zmiji a po bazilišku budeš choditi,
A šlapati po lvu a po draku.

H. 9.Neboť ty jsi, Jahve, mé útočiště.
Svrchovaného jsi učinil svým přístřeším.
H. 10.Nestihne tebe neštěstí,
A žádná rána se nepřiblíži k tvému stanu.
H. 11.Neboť své anděly poroučí k tobě,
Aby tě ostříhali na všech tvých cestách.
H. 12.Na rukou tebe nosí,
Aby nenarazila o kámen tvá noha.
H. 13.Po lvu a po zmiji chodíš,
Šlapeš po lvu a po draku.

9. Zde mluví jiný hlas, jakoby řekl spravedlivému: Ty říkáš: Hospodine, ty jsi má naděje! učinil jsi Nejvyššího svým útočištěm, proto nestane se ti nic zlého. To vyvíjí v následujících verších. Aneb ten, který již mluví od v. 4 obrací se v 9a náhle k Bohu a vyznává mu svou důvěru; v 9b zase pokračuje v řeči.

10. Nepřistoupí k tobě neštěstí, a metla (rána) nepřiblíží se k tvému stanu; nebudeš stižen neštěstím na poli, v rodině ani v domě, neboť to bylo Israelitům nejcitelnějším.

Spravedlivému (tak lze vedle toho vykládati), důvěřuje-li v Boha, přislíbeno, že bude chráněn před hříchem a je-li v hříchu, že ho bude pokáním zbaven; bude ochráněn tělesných nehod, nepocítí jich, i kdyby ho neštěstí potkala, neboť bude posilněn trpělivostí a nadějí v budoucí odměnu.

11. Bůh nás ochraňuje sám; ve své Prozřetelnosti určil však též, aby andělé o nás pečovali, nás chránili, varovali, nám přispívali. Svým andělům t. j. dobrým andělům přikázal o tobě, o spravedlivěm, o ochraně spravedlivého. Že mají lidé strážné anděly, vysvítá i ze slov Spasitele o dítkách: Andělé jejich vidí tvář Boží a též z toho, že vyvedl sv. Petra ze žaláře jeho anděl.

Aby tě ostříhali na všech tvých cestách, metafora: ve všech tvých skutcich, v celém jednání. Člověk toho potřebuje, aby se jeho cesta nekazila (jeho život), aby nepřestupoval zákon, který tu cestu ohražuje.

12. Na rukou tě mají nositi (tě nosí), dle Božího nařízení. Metaforicky tak líčí péči andělů: Jsou jako matka, která slabé děcko nosí, jako pastýř, který slabšího beránka při kamenité půdě přenáší. Člověk jest vždy slabým, stálé ochrany potřebuje, aby nepřišel k úrazu — na těle neb i na duši.

Ruce andělů v mystickém smyslu jsou jejich moudrost a jejich moc. Kameny, jež nám překážejí, jsou: pohoršení, pokušení, pronásledování. Andělé nás o nebezpečí poučují vnitřním vnuknutím, sesilují náš cit povinné poslušnosti k Bohu, představují nešťastný, hrozivý výsledek nedobrého činu.

13. Zmije, bazilišek a lev zobrazují lstivé, násilnické nepřátely a veliká nebezpečí. Pomocí andělů přejde všechna nebezpečí a pokušení bez úhony. Andělé mohou zajisté i před jedovatými hady a před šelmami chrániti (Tobiáš byl Rafaelem chráněn), zde však představuje spíše duševní nebezpečí, z nichž nás andělé vysvobozují.

Aspis (Naja aspis) jedovatý had; bazilišek a drak báječná zvířata starověku. O bazilišku mínili,že jedovatým pohledem ničí, že mu nikdo odolati nemůže, draka si představovali jako zvíře nesmírné síly a dravosti. Ďábel často pro zlobu, úskoěnost a dravost drakem se nazývák ke lvu, hadu a škorpionu bývá přirovnáván (1 Petr 5 8 Luk. 10 19).

9. Wellh. na místě 1. os. מחסי‎ navrhuje מחסך‎ aby byla i tu druhá osoba. Spes, předmět naděje.

Dle Sym. vyloženo jako v aram.: Vysoko položil jsi, Pane, útočiště (61 3) své: ὑψίστην ἔθου τὴν οἰκησίν σου. Mluvnicky se nehodí.

11. 12. Tato slova uvedl zlý duch v pokušení Pánu Ježíši. Origenes a jiní mínili nesprávně, že stojí při nás z Božího rozkazu dva andělé: jeden dobrý a jeden zlý.

13. Uvedená zvířata vykládali též o pronásledovatelích církve: Židé, kacíři, pohané a antikrist; sv. Bernard o nepravostech: Lakota, závist, pýcha a hněv.

L. 14.»Poněvadž ve mne doufá, vysvobodím ho,
Budu ho chrániti, poněvadž zná mé jméno.
L. 15.Volá ke mně a já ho vyslyším.
S ním jsem v soužení,
Vytrhnu jej a oslavím ho.

L. 16.Dlouhým věkem ho obdařím,
A ukáží jemu svou spásu«.

H. 14.»Poněvadž ke mně lne, chci ho zachrániti,
Vyvýším ho, poněvadž zná mé jméno.
H. 15.Vzývá mne a vyslyším ho.
Jsem s ním já v útisku,
Vysvobodím ho a zjednám mu cti.
H. 16.Dlouhého věku do syta mu dám,
A ukáži jemu svou spásu«.

14—16. Bůh mluví a potvrzuje svými slovy předcházející líčení Boží pomoci a slibuje spravedlivému ochranu, vysvobození ze soužení, dlouhý věk, oslavu a svou spásu. Zná mé jméno t. j. mne. ví, že jsem jeho Bůh a řídí se dle toho poznání; to jest, čeho Bůh žádá. Volá ke mně, Bůh jest s ním v soužení tak, že mu dodává útěchy a že obrací zlé k dobrému člověka. Verš 15. jako 49 15.

Dlouhým věkem jej obdařím; vykládáno o věčném životě, jehož se spravedlivěmu dostane. On bude moci patřiti na Boží spásu, pocítí spasení (49 23); tato spása jest messianská, po níž spravedliví St. Z. toužili, již očekávali.


Žalm jest krásnou modlitbou v době pokušení a nebezpečí. Proto určila jej Církev ode davna jako modlitbu na začátku noci, v kompletáři. Noc jest doba neb obraz doby, v níž člověk jest vysazen více nebezpečím než za dne, když sám bdí a nebezpečí vidí. V ochraně Boží spravedlivý bezpečně ku pokoji se ukládá: Přenocuje ve stínu Všemohoucího.

Kolik svatých ochránil Bůh v největších protivenstvích a nebezpečích! Všichni Svatí doznávají, jak patrně a podivuhodně jim Bůh přispíval. Oni měli též pravou důvěru! Dočkali se oslavy a věčné spásy. To jest nám pobídkou. Vyjádřeno v starobylé písni: Kdož ochrany Nejvyššího.

Žalm jest v traktu 1. neděle postní.

Chrám jest dům, v němž jest zbožný věřící v ochraně Boží; v den Posvěcení chrámu P. modlíme se též tento žalm. Při návštěvě nemocného poroučí kněz slovy ž. 90. nemocného do ochrany Boží.