Výbor z Květů zla II./Svítání

Výbor z Květů zla II. Charles Baudelaire
Pařížský sen	Svítání	Víno hadrářů

Údaje o textu
Titulek:	Svítání
Podtitulek:	(Str. 290. Le crépuscule du matin.)
Autor:	Charles Baudelaire
Původní titulek:	Le Crépuscule du matin
Zdroj:	BAUDELAIRE, Charles. Výbor z Květů zla II. Praha: J. Otto, 1919. s. 125–126. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Jaroslav Haasz
Licence překlad:	PD old 70

Po dvorech kasáren zpěv čepobití zpíval,
a ranní vítr vál a přes lucerny splýval.

To byla hodina, kdy roj snův ošklivých
skráň hnědých mladíků jde mučit v lůžku jich;
kdy lampa na bílém dni skvrnu rudou snuje,
jak oko krvavé se zmítá, pohybuje;
kdy duše, pod těžkým všech údů břemenem
chce napodobiti též boje lampy s dnem.
Jak slzy na větru když usychají v lících,
vzduch plný záchvěvů je věcí prchajících,
muž psaním znaven jest a žena laskáním.

Sem tam se na domech již valit začal dým.
Tu holky veřejné, kraj víček namodralý,
a s rozevřeným rtem, svůj tupý spánek spaly;
tu v chladu žebračky, prs suchý vlekoucí,
si v uhlí dýchaly a v prsty mrznoucí.
To byla hodina, kdy v chladu, při škudlení,
stav šestinedělek se pohorší a mění;
jak vzlyk, jejž přerušil pěnící krve ruch,
kdes v dálce kohoutí zpěv roztrh’ kalný vzduch;
kol všechny budovy se koupaly v mlh moři,
a v nemocnicích ti, jež smrtný zápas moří,
vzlyk dali poslední v nestejném chroptění.
Šli domů zhýralci, svým dílem zlomeni.

V svém šatě zeleném a růžovém se třesouc
šla zvolna zora vpřed, se k pusté Seině nesouc,
a Paříž ve chmurách, svůj promnuvší si hled,
v dlaň brala nástroje, jak pracovitý kmet.