Výbor z Květů zla II./Kot

Výbor z Květů zla II. Charles Baudelaire
Zkalené nebe	Kot	Krásný koráb

Údaje o textu
Titulek:	Kot
Podtitulek:	(Str. 161. Le chat.)
Autor:	Charles Baudelaire
Původní titulek:	Le Chat
Zdroj:	BAUDELAIRE, Charles. Výbor z Květů zla II. Praha: J. Otto, 1919. s. 50–51. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Jaroslav Haasz
Licence překlad:	PD old 70

I.

V mém mozku prochází se zticha,
jak ve svojí když jizbě dlí,
kot krásný, silný, rozmilý.
Když mňouká, sotva se to slýchá.

Tak něžný zvuk a skromný má;
ať tiší hlas, ať hrom v něm skrytý,
je vždycky hluboký a sytý,
toť vnada jeho tajemná.

Hlas ten se perlí, prosakuje
mně v nitra nejtemnější spád,
mne zajímá jak verše lad,
jak nápoj lásky osvěžuje.

On uspává zla krutý vztek,
on shrnuje vše zanícení;
slov potřeba mu vůbec není,
by nejdelší své věty řek’.

On líp, než všechny smyčce, pěje
v mém srdci, houslích bez všech vad,
nic královštěji nemůž’ hrát
na struně, jež se nejvíc chvěje,

než, kote, tajemný tvůj hlas,
ty kote zvláštní, serafický,
v němž vše, jak u anděla, vždycky
tak jemný má a ladný ráz!

II.

Srst jeho vůni má tak mednou,
ta plavá, snědá, že jsem zpit
jí večer byl, ač pohladit
jsem jej chtěl jednou, pouze jednou.

Těch míst to domácí je duch;
on soudí, řídí, vládne všemi
kol věcmi ve své celé zemi;
snad víla je to, nebo bůh.

Mé zraky kot ten, láska moje,
víc přitahuje nad magnet;
když poslušně je vracím zpět,
a hledím opět v nitro svoje,

tu pozoruji, zděšený,
žár obou zornic jeho sivých,
hvězd jasných, opálů těch živých,
jež hledí na mne upřeny.