Výbor z Květů zla II./Kot

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Kot
Podtitulek: (Str. 161. Le chat.)
Autor: Charles Baudelaire
Původní titulek: Le Chat
Zdroj: BAUDELAIRE, Charles. Výbor z Květů zla II. Praha: J. Otto, 1919. s. 50–51.
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70
Překlad: Jaroslav Haasz
Licence překlad: PD old 70

I.[editovat]

V mém mozku prochází se zticha,
jak ve svojí když jizbě dlí,
kot krásný, silný, rozmilý.
Když mňouká, sotva se to slýchá.

Tak něžný zvuk a skromný má;
ať tiší hlas, ať hrom v něm skrytý,
je vždycky hluboký a sytý,
toť vnada jeho tajemná.

Hlas ten se perlí, prosakuje
mně v nitra nejtemnější spád,
mne zajímá jak verše lad,
jak nápoj lásky osvěžuje.

On uspává zla krutý vztek,
on shrnuje vše zanícení;
slov potřeba mu vůbec není,
by nejdelší své věty řek’.

On líp, než všechny smyčce, pěje
v mém srdci, houslích bez všech vad,
nic královštěji nemůž’ hrát
na struně, jež se nejvíc chvěje,

než, kote, tajemný tvůj hlas,
ty kote zvláštní, serafický,
v němž vše, jak u anděla, vždycky
tak jemný má a ladný ráz!

II.[editovat]

Srst jeho vůni má tak mednou,
ta plavá, snědá, že jsem zpit
jí večer byl, ač pohladit
jsem jej chtěl jednou, pouze jednou.

Těch míst to domácí je duch;
on soudí, řídí, vládne všemi
kol věcmi ve své celé zemi;
snad víla je to, nebo bůh.

Mé zraky kot ten, láska moje,
víc přitahuje nad magnet;
když poslušně je vracím zpět,
a hledím opět v nitro svoje,

tu pozoruji, zděšený,
žár obou zornic jeho sivých,
hvězd jasných, opálů těch živých,
jež hledí na mne upřeny.