Výbor básní (Frič)/Sen a probuzení

Výbor básní Josef Václav Frič
Slovenská elegie	Sen a probuzení	Dožij — dopij!

Údaje o textu
Titulek:	Sen a probuzení
Autor:	Josef Václav Frič
Zdroj:	Tisk PFEFFER-A i PUKY-HO na ulici Montblanc (Správou JANA KWĚTON-A)
Vydáno:	1861
Licence:	PD old 70

Tesknoto moje, dítě pochované
sotva do kolébky, do hrobu již dané —
proč mi zhaslo věrné očko tvé?

Dívko ty moje, ženo, matko drahá,
nemohla tě láska naše velká, blahá
upoutati sílou mocné krásy své?

Jak ti možno dlíti samotné v tom hrobě —
ovšem že ti dřímá po boku to robě;
což vám ale nikdo — nikdo neschází?

Jste vy světem sobě — jste si všecko — všecko?
nezatouží choť, a nezatouží děcko
po nikom, když se tam v ráji prochází?

Jsem tak daleký vám, že se neohlíží
smutný zrak váš nikdy, zdali se neblíží
ten, jemuž jste v světě byly vším?

Neslyším tleskání ručinky malinké?
nevolá tam „tata“ dítě mé zlatinké?
a své ženy hlas či též ho neslyším?

Poeto! kde bloudíš? — V básni — ve svém ráji!
vidíš ručinky, jak vstříc mi třepotají —
vidíš choť — jak letí v náruč mou?

Dítě, moje dítě — škoda, že to snění,
škoda, že básníka čeká probuzení,
a že zná tu sladce krutou kletbu svou!

(1858)