Válečné tajnosti pražské (Schulz)

Údaje o textu
Titulek:	Válečné tajnosti pražské [red 1]
Podtitulek:	(Režie: V. Kubásek.)
Autor:	Karel Schulz (jako Schz)
Zdroj:	Lidové noviny, roč. 34, č. 320, s. 4 Archiv Lidových novin
Vydáno:	25. června 1926
Licence:	PD old 70

Tento nový český film měl svoji dopolední premiéru v Praze za veliké účasti zájemců, což jest u českých filmů obvyklé, a což jest zjev zajisté potěšitelný, neboť jest to důkaz, že se stále ještě čeká, doufá a věří. Avšak tato premiéra s obvyklými fanfárami a kyticemi tentokrát zklamala, neboť u tohoto filmu byla zřejmá největší bolest české filmové výroby, totiž diletantism. Filmová kritika na rozdíl od kritiky divadelní není věcí názoru, ale věcí důkazů, neboť na jednou zhotoveném filmu nelze již ničeho měnit a možno vše dokázat. Nehledíc ani k velkým omylům technickým a fotografickým, bylo to v prvé řadě vadné, naivně kalendářové libreto naprosto bezcenné, které bylo adaptací stejně bezcenného kalendářového románu Vavřince Řehoře (čili, jak všude ostentativně uváděno, p. senátora Vraného). Libreto nemožně naivní, sentimentální a romantické, které se snaží lacinou vlasteneckou tendencí zakrýt naprostou plochost a prázdnotu. Představitelé hlavních postav byli by zajisté dokázali daleko více, kdyby nebyli vázáni tímto tekstem, jehož patetičnost pouťového vlastenectví působila tak trapně a nechutně, že až urážela. Příběhy mladého šlechtice, který beze všeho úsilí získá chemické plány výroby otravných plynů, je stíhán a pohodlně se dostane do žalářní cely bosáckého mnicha, jenž s ním ochotně vymění šaty, který jest pak obletován hraběnkou, klášterem poslán za války za hranice, aby se zbavili zbytečného jedlíka (!), vodí procesí, omdlévá na celnici, miluje dívku od klášterního okénka a nakonec se objeví beze všech bojů v parádní uniformě legionářského poručíka – tento kalendářový, ponižující tekst vlastenecké city více zesměšňuje, než aby je zdůrazňoval, zkresluje dokonale historii našeho odboje. A tento děj není vzat z nějaké předbřeznové idyly, ale z roku 1915! Jak se vyrábí historické fimy za hranicemi, s jakým taktem a vkusem a kolik úcty mají Američané a Němci ke svým dějinám, než aby si dovolili zfilmovat takovouto slátaninu, která dějově neobstojí ani před kritickým publikem domácím, natož aby mohla býti poslána na zahraniční trh. Pana Speergera a sl. Vackové bylo lze jen litovat, že vynaložili své nejlepší úsilí pro tento směšně romantický film. Adaptace se pak tak úzkostlivě držela tekstu, že přejala do filmu i partie vysloveně literární.

Režie nedala si práci odstranit nedostatky scenária a její chyby nejsou pouhými omyly. Tak všechny dívky v roce 1914 a 1915 mají pěkná garconská mikáda a velmi, až filmově, krátké sukně. Paní hraběnka dokonce koketuje svými sukničkami (z let 1915 starší dáma!) tak, jak to vidíte v posledních číslech La vie parisienne. Moderní toilety dívek v plesových scénách a anglické pánské úbory vycházkové. Spoustu těchto anachronismů možno označiti jen jako neúctu k charakteru filmu. To bylo úmyslné a diktoval to snad jen zájem obchodní, tedy něco, co by pravý režisér nikdy neakceptoval, chtěl-li by vytvořiti umělecky výrazný film. Trapná byla režie procesí, které působilo dojmem až bizarním, kdy při tragické scéně poznání falešného mnicha jeho vlastní sestrou hráli pouze herci, kdežto okolo sehnaní statisté, vesnické ženy a babky, div se nesmály do aparátu, neboť režisér v tvářích těchto statistů nevyvolal jediný rys účasti a souhry. O zachování krajinného charakteru těžko referovat. Jest to finančně jistě velmi obtížné dojížděti pro natáčení jednotlivých snímků za hranice, ale snad by se to bylo dalo aspoň fotograficky upravit, aby, když nápis tvrdí, že jest to okolí Clermontu ve Francii, v tom divák nepoznal typicky českou krajinu s břízkami a ve švýcarském divokém expresu košicko-bohumínský rychlík. I toho pražského lesíku u Verdunu se bylo lze vyvarovat. Zato režie byla dobrá ve velkorysých scénách, kde dovedla umístit a ovládnout herce, také detaily postav byly dobře voleny a interieury vybrány s vkusem. Avšak hned nato úplná nedbalost i v titulcích. Po dobově věrně filmované oslavě rakouského vítězství snímek s nápisem o tajném policistovi, který si jde vybrat odměnu v roce 1915 na policejní ředitelství v Kč! Fotografie (Vích) byla velmi průměrná. Operatér neovládl světlo a tmu a byly snímky, v nichž jednající osoby stály v plnosvitu a tváře měly úplně ve tmě, takže těla vypadala jako bezhlavá. Nejlepšími byly snímky krajinné, k nimž není třeba osvětlovače.

Z herců se nejlépe uplatnili pp. Malý, Fiala, Zahrádka. Speerger se filmově velmi zdokonalil od takového Daru svatební noci, jen by neměl tolik spoléhat na svou líbivost, opustit německé vzory a jejich rutinu. Jeho výkon byl velmi dobrý. Rozhodně umělecké kvality filmového herce má a zbývá mu tedy jediné: práce, práce, učit se, zdokonalovat se ještě více. Z dám na prvém místě umělecky byla Jar. Vacková. Ta jediná opravdu ze své role udělala roli filmovou a její scény se Speergerem byly z celého filmu nejkrásnější. Byla snivá, roztěkaná a hlavně vnitřně pravdivá a upřímná, neboť nikde nenahrazovala vyhrání obtížných scén pathosem, nehrála líbivě pro diváka, ale stylisovala svoji hru jen pro pravdu objektivu. I v těch nejsentimentálnějších scénách nikde citově nekoketovala s hledištěm, ve všech snímcích filmově žila. Zato Jansová, bohužel nenalezla dosud svého oboru, je stále táž, nevýrazná, herecky jednotvárná, z každé sebe lépe začaté exposice vyvodí vždy ploché a monotonní dedukce. Jasně dokázala v tomto filmu, že není tragédkou. Z každého vzrušenějšího pohybu se stala póza a některé scény (zabití německého důstojníka po milostné scéně) působí svojí nevýrazností a jednostejností až komicky. Nutno o ní opakovati stále totéž: nenalezla se ještě.

Z pražské válečné atmosféry nebylo v tomto filmu zachyceno ničeho, a slovo: pražské v titulu jest jen zbytečným lokálním lákadlem. Nereálnímu, romantickému ději by více slušel název pouze Válečné tajnosti, které by byl pro široké masy neméně slibný a aspoň by zbytečně nelhal, že film předvede drsný, hluboce pravdivý a při veškeré nejistotě neromanticky krutý život drobných českých lidí domácího odboje českých měst v době nejsilnějšího, zoufale rakouského feudalismu.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. Otištěno v rubrice Ze světa filmů.