Uživatel:Skim/Knihy/Processus iudiciarius contra Jeronimum de Praga, habitus Viennae a. 1410-1412

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Stránka:Processus iudiciarius contra Jeronimum de Praga, habitus Viennae a. 1410-1412 - 1898.djvu/1 Stránka:Processus iudiciarius contra Jeronimum de Praga, habitus Viennae a. 1410-1412 - 1898.djvu/2 Stránka:Processus iudiciarius contra Jeronimum de Praga, habitus Viennae a. 1410-1412 - 1898.djvu/4 Stránka:Processus iudiciarius contra Jeronimum de Praga, habitus Viennae a. 1410-1412 - 1898.djvu/5
Tiskl Alois Wiesner v Praze.
Úvod.

V knihovně Vatikánské pod signaturou »Ottobonianus lat. 348« nalézá se rukopis velkého oktávu, obsahující na 305 listech celou řadu traktátů, jež se týkají hnutí Husitského a velkých koncilií XV. století. Mimo jiné jsou tu na fol. 260–280 akta »Processu proti Jeronymovi«, provedeného roku 1410–1412 ve Vídni. Na tento kodex ukázal již roku 1838 Palacký,[1] ale neměl ho asi v rukou, poněvadž v popisu jeho nečiní o našem »Processu« ani zmínky.

Událost sama sebou je známa z akt koncilu Kostnického[2] zmínil se o ní již Palacký,[3] a obšírněji Tomek.[4] Avšak rukopis Ottobonianský podává mnohem více: máme tu před sebou ve formě notářského spisu podrobný protokoll o celém průběhu processu, s artikuly obžaloby, s výpověďmi svědků a nálezy soudními – pramen to uplně nový a neznámý.

Předkládaje jej tuto čtenáři, nemám v úmyslu, podati zároveň kritický rozbor jeho; neboť to předpokládá podrobné studium života a činnosti Jeronymovy – práce to dlouhá a obtížná, uvážíme-li, že o tomto vynikajícím spolupracovníku Husově dosud tak málo bylo psáno. Přestanu tudiž na stručném vylíčení processu a na rozboru akt po stránce formální, ponechávaje ostatní příštímu životopisci mistra Jeronyma Pražského.

* * *

Dne 29. srpna r. 1410 v prostranné jizbě domu officiala biskupa Pasovského ve Vídni sešla se celá téměř obec učení Vídeňského, mezi nimi zvláště mistři Lambert z Geldern, Mikuláš z Dinkelsbühelu, Michal Suchenschatz a Petr z Pulky, professoři, a Jindřich z Kitzbühelu, Kašpar z Maiselsteinu a Jan Sintramův, doktoři práva církevního. Ondřej z Grillenberga, kanovník Pasovský a officiál biskupa Pasovského ve Vídni, měl souditi mistra Jeronyma Pražského, z kacířství obviněného. Obžalovaný dostavil se osobně, veřejným žalobcem byl jan Gwarleich, bakkalář in decretis.

Prokurator Gwarleich přednesl nejprve officialovi, že přítomný mistr Jeronym je nařknut, jako by se přidržoval učení Wiclifova. Jeronym odpověděl na to, že za lidské řeči nemuže: co je na nich pravdivého, přizná, co křivého, tomu chce odporovati; vždyť jen proto vážil dalekou cestu 24 mil do Vídně, poněvadž slyšel, že je tam na universitě očerňován. Obhajce nechtěl: svou při provede sám. Byl tudíž ihned zavázán přísahou, že na články obžaloby odpoví pouhou pravdu, a přečtena žaloba.

Tato sestávala ze dvou částí: »articuli primo a secundo loco positi«. První část obsahovala 45 artikulů, známých pode jménem »artikulů Wiclifových«, a nad to ještě dalších 12 článků, týkajících se specielně osoby a náhledů Jeronymových. V těchto posledních vytýká se mu, že vyhlašoval Wiclifa za doktora evangelického, který má život věčný, že je stoupencem realismu, exkonmmunikován a křivopřísežník. Říkal prý veřejně, že se chce Wiclifa zastávati až k smrti ohněm, a dával za vzor takové professory učení Pražského, kteří z kaciřství silně byli podezřelí, jako Stanislav ze Znojma, Štěpán Paleč, Jan Hus, Marek ze Hradce a j. v. Většina článků těchto zabývá se však jeho vystoupením v Uhrách, kam se Jeronym v březnu r. 1410 byl odebral. V kázání, které měl na zelený čtvrtek (20. března 1410) před králem Sigmundem, horlil prý proti svobodám stavu kněžského tak, že král sám ho okřikl a řeč jeho velmi nemilostivě vyslechl. Bylo to asi při této příležitosti, když hlásal, že světským panovníkům přísluší dohled nad kněžstvem. Dále upíral prý tam evangeliím Lukášovu a Markovu všelikou hodnověrnost, pročež byl zatčen a v opatrování odevzdán arcibiskupu Ostřihomskému. K písemné žádosti arcibiskupa Pražského nařídil prý potom král Uherský, aby byl poslán do Prahy a odevzdán k tomu cíli jakémusi šlechtici Českému, pro něho poslanému.

Na to vyvstal k odpovědi Jeronym. Největší část artikulů jak Wiclifových tak své vlastní osoby se týkajících prostě popřel. Pouze na některé dal odpověď, většinou vyhýbavou. Zajímavá je zvláště odpověď na art. 45 (vlastně první z oněch 12): Mně nepřísluší někoho usuzovati zatraceným nebo spaseným; držím se církve, ať už ho (Wiclifa) zatracuje nebo blahoslaví; co se jeho učení týče, učil lecčemus dobrému, ale držím se zas ostatních doktorů, a co ti zavrhují, zavrhuji já také; evangelickým jsem jej nazval, poněvadž psal o evangeliích, a nikdy jsem jej nejmenoval svatým.

Nyní teprve přednesl prokurator Gwarleich další články obžaloby – articuli secundo loco positi – počtem deset, a žádal, aby byli vyslýcháni svědkové především o těchto, a v druhé řadě též o jiných článcích obžaloby, které Jeronym popřel. Také těchto 10 článků zabývá se osobou Jeronymovou. Byl prý v Praze veřejně exkommunikován; vyhlašoval prý Wiclifa za svatého, jeho učení za lepší než učení svatého Augustina, jakož prý by raději sdílel život věčný s ním, nežli se sv. Augustinem; v Heidelberce přihlásil prý se ostentativně k realismu. Hlavní trumf ponechal si však prokurator Gwarleich až na konec: Jeronym přísahal zachovati jednotu a svornost mezi národy učení Pražského, místo toho však fedroval nesvornost, nepřátelství a rozdělení, až došlo těměř ke zpuštění téže university, čímž stal se vinným křivou přísahou.

Jeronym odpověděl zase na prvních 8 článků záporně, na poslední dva (křivá přísaha) – zůstal odpověď dlužen; aspoň v aktech není zaznamenána. Snad se to vysvetlí tím, že totéž obvinění již dříve popřel, odpovídaje na třetí ze dříve přednesených 12 artikulů.

K žádosti prokuratorově určen další termin soudního jednání na den 2. září 1410, kdy měli býti předvedeni svědkové a přísahu složiti v přítomnosti Jeronymově, jemuž pod trestem exkommunikace uloženo, aby se dostavil. Toho dne skutečně se také odbyla přísaha svědků v přítomnosti Jeronymově, jenž se musel svým slovem na místě přísahy zavázati, že se z Vídně nevzdálí; v opačném případě měl propadnouti exkommunikaci ipso facto.

Dne 5. září vzat ještě dodatečně pod přísahu jako svědek professor Berthold Ruchowoser z Řezna, člen řádu poustevníků sv. Augustina, a k výslechu svědků určena lhůta čtrnáctidenní.[ Zároveň však žádal prokurator Gwarleich, aby byl Jeronym vsazen do vězení, poněvadž prý se vyjádřil, že se mu ty odklady nelíbí a že je mu obtížno prodlévati tak dlouho ve Vídni a zanedbávati jinde své záležitosti. Mistr Jeronym však, boje prý se vězení, zavázal se dobrovolně, pod pokutou křivopřísežnictví a exkommunikace ipso facto, že se z Vídně nevzdálí, dokud jeho pře nebude rozhodnuta, což officiál za souhlasu ostatních přítomných uznal za dostatečně.

Vyslechnuto bylo celkem 15 svědků. Z jich výpovědí vidíme, že zřetel soudu obrácen byl k těmto momentům: vystoupení Jeronymovo v Heidelberce r. 1406, když proti tamnějším nominalistickým názorům pokusil se o propagandu realismu, účastenství jeho při quodlibetu mistra Matěje z Knína r. 1409, kde vystoupil jako přívrženec a obránce Wiclifův, a v první řadě účastenství při počeštění university a vyplývajícím z toho odchodu Němců z Prahy; episoda Uherská ustupuje do pozadí. Výpovědi ty poskytují mnoho zajímavých podrobností, o nichž nelze se zde šířiti: pro poznání života na universitě Pražské v té době jsou velmi cenné. Z většiny vysvítá, že svědkové nemohli Jeronymovi odpustiti, že pracoval k vydání dekretu Kutnohorského, ač jen jediný to otevřeně přiznal. Mikuláš Czungel, farář v Berndorfu, končí totiž takto své svědectví: »Interrogatus, utrum habeat eum exosum, dicit, quod non: sed tamen, quantum posset eum iusticia, libenter eum vellet persequi propterea quod laboraverit ad destruccionem studii Pragensis alias non.«

Ale výslech svědků nemohl býti dokončen, poněvadž – mistr Jeroným z Vídně uprchl. Příčinu vyložil officiálu Grillenbergovi v dopisu zaslaném dne 12. září 1410 z Bítova, na hranici Moravsko-Rakouské. Nechtělo prý se mu státi samotnému mezi tolika sty nepřátel; ať prý mu je pošle officiál do Prahy, tam že si to již s nimi vyřídí, anebo ještě lépe: ať se pře provede před kurií papežskou, kde známosti obou stran si drží rovnováhu. Na konec poškádlil ještě officiála, oznámiv mu, že on (NB. svým odchodem z Vídně ipso facto exkommnnikovaný!) navštívil kostel v Lávě, jehož byl officiál farářem, a pozval tam k sobě tamního učitele a městského písaře. Nicméně pokračovalo se formálně v processu dále. Jeronym byl citován, aby se omluvil, ale – rozumí se samo sebou – nepřišel. Na to dal officiál dne 20. září 1410 na dvéře chrámu sv. Štěpána ve Vídni přibiti písemnou obsýlku, aby se do osmi dnů dostavil osobně neb aspoň poslal zástupce a ospravedlnil se z útěku. Když se ani tenkráte nedostavil, odsouzen k trestu za křivou přísahu a prohlášen za exkommunikovaného, dne 22. října 1410.

Akta toho processu zavřela se však na dobro teprve dne 31. srpna 1412. Toho dne žádal Jan Gwarleich jako veřejný žalobce, aby byl Jeroným prohlášen kacířem, poněvadž déle jednoho roku v exkommunikaci tvrdošíjně setrval. Vydal tedy officiál na Jeronyma novou obsýlku, aby své námitky proti žádosti prokurátorově přednesl, a současně dal sestavili ve formě notářského spisu všechna akta, týkající se tohoto processu.

* * *

Po stránce formální akta processu Jeronymova sestávají ze dvou notářských spisů, z nichž první – asi ze dne 22. října r. 1410 – jest inserován do druhého, jenž složen kolem 31. srpna r. 1412. Ale inserován je zvláštním spůsobem, tak totiž, že při skládání druhého spisu notářského byl první jednoduše opsán, tak jak byl, a k němu připojen jenom nový protokoll o stání ze dne 31. srpna r. 1412 s novou klausulí notářskou, tak že pořádek chronologický v ničem nebyl porušen.

Oba spisy notářské pocházejí od Jindřicha z Mühldorfa, klerika diecése Solnohradské. První obsahuje tyto části:

1. Protokoll prvního stání dne 29. srpna 1410,[5] kde byla formulována žaloba proti Jeronymovi. Rozeznávají se articuli primo loco positi a secundo loco positi. První jsou zase složeny ze dvou skupin, z nichž každá má číslování samostatné, ovšem ne úplně provedené: a) 45 článků, známých pode jménem Wiclifovych,[6] b) 12 článků proti Jeronymovi samému.[7] K tomu připojuje se odpověď Jeronymova,[8] která však Stránka:Processus iudiciarius contra Jeronimum de Praga, habitus Viennae a. 1410-1412 - 1898.djvu/11 Stránka:Processus iudiciarius contra Jeronimum de Praga, habitus Viennae a. 1410-1412 - 1898.djvu/12 Stránka:Processus iudiciarius contra Jeronimum de Praga, habitus Viennae a. 1410-1412 - 1898.djvu/13 Stránka:Processus iudiciarius contra Jeronimum de Praga, habitus Viennae a. 1410-1412 - 1898.djvu/15 Stránka:Processus iudiciarius contra Jeronimum de Praga, habitus Viennae a. 1410-1412 - 1898.djvu/16 Stránka:Processus iudiciarius contra Jeronimum de Praga, habitus Viennae a. 1410-1412 - 1898.djvu/17 Stránka:Processus iudiciarius contra Jeronimum de Praga, habitus Viennae a. 1410-1412 - 1898.djvu/18 Stránka:Processus iudiciarius contra Jeronimum de Praga, habitus Viennae a. 1410-1412 - 1898.djvu/19 Stránka:Processus iudiciarius contra Jeronimum de Praga, habitus Viennae a. 1410-1412 - 1898.djvu/20 Stránka:Processus iudiciarius contra Jeronimum de Praga, habitus Viennae a. 1410-1412 - 1898.djvu/21 Stránka:Processus iudiciarius contra Jeronimum de Praga, habitus Viennae a. 1410-1412 - 1898.djvu/22 Stránka:Processus iudiciarius contra Jeronimum de Praga, habitus Viennae a. 1410-1412 - 1898.djvu/23 Stránka:Processus iudiciarius contra Jeronimum de Praga, habitus Viennae a. 1410-1412 - 1898.djvu/24 Stránka:Processus iudiciarius contra Jeronimum de Praga, habitus Viennae a. 1410-1412 - 1898.djvu/25 Stránka:Processus iudiciarius contra Jeronimum de Praga, habitus Viennae a. 1410-1412 - 1898.djvu/26 Stránka:Processus iudiciarius contra Jeronimum de Praga, habitus Viennae a. 1410-1412 - 1898.djvu/27 Stránka:Processus iudiciarius contra Jeronimum de Praga, habitus Viennae a. 1410-1412 - 1898.djvu/28 Stránka:Processus iudiciarius contra Jeronimum de Praga, habitus Viennae a. 1410-1412 - 1898.djvu/29 Stránka:Processus iudiciarius contra Jeronimum de Praga, habitus Viennae a. 1410-1412 - 1898.djvu/30 Stránka:Processus iudiciarius contra Jeronimum de Praga, habitus Viennae a. 1410-1412 - 1898.djvu/31 Stránka:Processus iudiciarius contra Jeronimum de Praga, habitus Viennae a. 1410-1412 - 1898.djvu/32 Stránka:Processus iudiciarius contra Jeronimum de Praga, habitus Viennae a. 1410-1412 - 1898.djvu/33 Stránka:Processus iudiciarius contra Jeronimum de Praga, habitus Viennae a. 1410-1412 - 1898.djvu/34 Stránka:Processus iudiciarius contra Jeronimum de Praga, habitus Viennae a. 1410-1412 - 1898.djvu/35 Stránka:Processus iudiciarius contra Jeronimum de Praga, habitus Viennae a. 1410-1412 - 1898.djvu/36 Stránka:Processus iudiciarius contra Jeronimum de Praga, habitus Viennae a. 1410-1412 - 1898.djvu/37 Stránka:Processus iudiciarius contra Jeronimum de Praga, habitus Viennae a. 1410-1412 - 1898.djvu/38 Stránka:Processus iudiciarius contra Jeronimum de Praga, habitus Viennae a. 1410-1412 - 1898.djvu/39 Stránka:Processus iudiciarius contra Jeronimum de Praga, habitus Viennae a. 1410-1412 - 1898.djvu/40 Stránka:Processus iudiciarius contra Jeronimum de Praga, habitus Viennae a. 1410-1412 - 1898.djvu/41 Stránka:Processus iudiciarius contra Jeronimum de Praga, habitus Viennae a. 1410-1412 - 1898.djvu/42 Stránka:Processus iudiciarius contra Jeronimum de Praga, habitus Viennae a. 1410-1412 - 1898.djvu/43 Stránka:Processus iudiciarius contra Jeronimum de Praga, habitus Viennae a. 1410-1412 - 1898.djvu/44 Stránka:Processus iudiciarius contra Jeronimum de Praga, habitus Viennae a. 1410-1412 - 1898.djvu/45 Stránka:Processus iudiciarius contra Jeronimum de Praga, habitus Viennae a. 1410-1412 - 1898.djvu/46 Stránka:Processus iudiciarius contra Jeronimum de Praga, habitus Viennae a. 1410-1412 - 1898.djvu/47 Stránka:Processus iudiciarius contra Jeronimum de Praga, habitus Viennae a. 1410-1412 - 1898.djvu/48 Stránka:Processus iudiciarius contra Jeronimum de Praga, habitus Viennae a. 1410-1412 - 1898.djvu/49 Stránka:Processus iudiciarius contra Jeronimum de Praga, habitus Viennae a. 1410-1412 - 1898.djvu/50 Stránka:Processus iudiciarius contra Jeronimum de Praga, habitus Viennae a. 1410-1412 - 1898.djvu/51 Stránka:Processus iudiciarius contra Jeronimum de Praga, habitus Viennae a. 1410-1412 - 1898.djvu/52 Stránka:Processus iudiciarius contra Jeronimum de Praga, habitus Viennae a. 1410-1412 - 1898.djvu/53 Stránka:Processus iudiciarius contra Jeronimum de Praga, habitus Viennae a. 1410-1412 - 1898.djvu/54 Stránka:Processus iudiciarius contra Jeronimum de Praga, habitus Viennae a. 1410-1412 - 1898.djvu/55 Stránka:Processus iudiciarius contra Jeronimum de Praga, habitus Viennae a. 1410-1412 - 1898.djvu/56 Stránka:Processus iudiciarius contra Jeronimum de Praga, habitus Viennae a. 1410-1412 - 1898.djvu/57 Stránka:Processus iudiciarius contra Jeronimum de Praga, habitus Viennae a. 1410-1412 - 1898.djvu/58 Stránka:Processus iudiciarius contra Jeronimum de Praga, habitus Viennae a. 1410-1412 - 1898.djvu/59 Stránka:Processus iudiciarius contra Jeronimum de Praga, habitus Viennae a. 1410-1412 - 1898.djvu/60


  1. viz stručnou zmínku v Italienische Reise, str. 60.
  2. v. d. Hardt, Magnum oecumenicum concilium Constantiense IV, 682–683.
  3. Dějiny národu Českého III/1? str. 169.
  4. Dějepis města Prahy III? str. 492–493.
  5. Viz v našem vydání str. 1–10.
  6. Viz v našem vydání str. 2–4. Mimochodem podotýkám, že pořad »artikulů Wiklifových« v obžalobě Jeronymově liší se značně od uspořádání v Palackého Documenta str. 327–331, a to takto:
    Processus Documenta Processus Documenta
    1–3 = 1–3 18 = 18
    4 = 5 schází 19
    5 = 4 19–22 = 21–24
    6–9 = 6–9 23 = 20
    10+11 = 11 24–33 = 36–45
    12–13 = 12–13 34–41 = 25–32
    14 = 10 42+43 = 33
    17 = 16+17
  7. Viz str. 5.
  8. Viz str. 5–8.