Uživatel:Skim/Knihy/Náš lid, jak jeví se ve svých zvycích, obyčejích, písních a t. d. z kraje litovelského a severní Moravy

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny

Náš lid,

jak jeví se

ve svých zvycích, obyčejích, písních

a t. d.

z kraje litovelského a severní Moravy.

Péči národopisného odboru litovelského.

V Olomouci.

Tiskem knížecí arcibiskupské knih- a. kamenotiskárny

1893.

Úvod.

Knížečka tato úzce souvisí s národopisnou výstavkou našeho kraje, ač vydání její z různých, nezaviněných příčin oddálilo se až k ukončení výstavky. Bohužel, že nemohli jsme podati zde v ladném celku vše, co v širém kraji severní Moravy ze slovného materialu národopisného až dosud zachovalo se: vůle naše byla upřímná, ale podpory nalezli jsme málo. Také uspořádání spisku jest — doznáváme to s lítostí — kusé a nedostatečné. Však omluvou naší budiž ta smutná okolnosť, že byly nám některé příspěvky zaslány už po srovnání látky národopisné a mohly býti jen z části dodatečně vsunuty, ba některé statě doplňovány teprve, až spisek téměř k tisku připraven byl.

Snažili jsme se použíti všech příspěvků, a tu není divu, že dostaly se tam též některé věci ceny nepatrné neb pochybné, však nestranný posuzovatel najde tu přece pravé perly národní, které, nebýti ruchu národopisného, snadno mohly býti na vždy ztraceny.

Ostatně jest dílko toto pouhým pokusem a začátkem sbírání slovné látky národopisné v našem kraji, a budou jemu následovati — bohdá — další statě, neboť zbývá v tomto oboru u nás ještě široké pole působnosti; vždyť jsme se s dostatek přesvědčili, že kraj náš, snad ze všech krajů Moravy, nejméně je probádán.

Svadba.

Nevěsta, svadba.

Dívce, která dna od nádobí neumývá, svadba se zkazí, ženich ji z námluv uteče.

Když na nevěstu o svadbě prší, říká se, že tuze vyškrabovala hrnce a ráda škrabánky, vypustit jídala; prší jí ale štěstí.

Nechce-li nevěsta býti poddanou v manželství, má u oltáře ženichovi šlápnout na botu a chce-li býti ona hlavou v domácnosti, má se příčiniti, by ona ženicha dřív spatřila, než on ji. Proto jí ženy namlouvají, by vylezla na húru a čekala, až pro ni pojede, aby ho tak dříve spatřila, než on ji.

Nevěsta nemá míti nové botky ku svadbě, proto že po svadbě tak dlouho blázní a běhá po muzikách, až ty botky roztrhá.

Jak se pozná, je-li žena těhotná? Vezou-li koně ženu těhotnou, zapotí se a pění se jim u hub.

Zvaní na svadbu koňmo (z Třeštiny.)

Doma-li, doma-li domečka tohoto pán,
vejděte, vejděte na ohvílečku neb na slovíčko k nám,
vejděte, vejděte, prosím Vás, nenechte nás
tak dlouho státi, Vašeho dvorečka šlapati,
abyste neměli příčinu ráno navážeti.
Vejděte, vejděte brzyčko, sníží se sluníčko,
sluníčko se sníží, k večeru se blíží.

Když pak vyšli obyvatelé na dvůr:

Věřím pak, slovutný pane, že nám za zlé míti nebudete, že jsme tak všetečně do Vašeho příbytku vstoupili, ne tak všetečně, jak z příčiny této: Umínil si tento poctivý mládenec N. N. svůj stav mládenecký proměniti a v stav manželský vstoupiti.

Zádal on Boha Všemohoucího, aby jej vyslyšeti a jeho úmysl obrátiti ráčil k této ctné a šlechetné pannně N. N. On pak s ní o tom rozmlouval, zdaliž by chtěla jeho nejmilejší býti a do stavu manželského s ním vstoupiti; ona pak svolila, že tomu chce učiniti; on ale nemeškal toho dlouho pohledávati u jejich rodičů, přátelů, též taky u svétských a duchovních vrchností a ten určitý den, kterýžto termínovaný den má býti ji do chrámu Páně vyprovoditi.

Kdežto takový svátek bez dvou přátel a družiček se státi nemůže, pročež Vás žádají, abyste jim k vůli počestnosti Vaši laskavost proukázali, za. ně se nestyděli a je v úterý v jejich příbytku navštívili a do chrámu Páně doprovodili. Oni chtějí se Vám všem dobrým odměniti, jestli ale ne Vám, tak ale Vaším dítkám. Věřím pak, slovutný pane, že nám za zlé míti nebudete a od nás toto kratíčké pozvání přijmete a. nám na to laskavou odpověď dáte.

Pentlení nevěsty (ze Splavětína.)

I.


II.
Stránka:Náš lid, jak jeví se ve svých zvycích, obyčejích, písních a t. d. z kraje litovelského a severní Moravy.djvu/7

Stoly svadební (z Nákla).

Řeči družby:

Řeč první: Hosti všickni zde stojící, jak malí tak velicí, na nás dobrý pozor dejte a vůli nám udělejte, at my můžem přistoupiti k stolu, ochotně sloužiti, pánům hostům k potěšení a srdce obveselení. Vesele, vesele! (Hudba hraje).

Reč druhá. Vysoce vážení páni hostí, oznamují jim s úctivostí, aby při této veselosti své nějaké potřebnosti na mne se se vždy omluvili, jen nikdy neuhodili. Chcit já všecko vždy obstarati a jim ochotně podati, obzvláště pannám družičkám i také vzácným matičkám. Kdo chce mět nějakou službu, ať zavolá na družbu nebo na mne mládence a hned dostane, co chce, anebo kredence.

Řeč, když jídla na stůl nesou, nebo připíjení družičkám.

První družičce. Ctné a šlechetné panny družičky, které jako v zahradě růžičky tuto tabuli okrašlujete a tento sňatek svadby ozdobujete, majíc SVé panenství korunované krásnýma věnci ozdobené. Z níchžto slušnou lásku rád bych měl nějakou částku, tak aby ty jejich věnce mně i tyto mé mládence dnešní den obveselily a na mysli potěšily. Chceme i my je potěšiti a k nim laskavě promluviti. Vivat! (Hudba hraje). ›

Řeč první. Jako magnet táhne k sobě železo, tak jsou mnohé krásné panny, které za sebou táhnou knížata, krále a hrabata. Jakub u stréce Lábana, že mu byla vypustit. Rachel milá panna, tak po ni srdečně toužil, že za ni čtrnáct let sloužil. Ját při této tabuli ochotně sloužím, protože po pannách také laskavě toužím. Vivat!

Druhé družičce: Král Salomoun nejmoudřejší on vždy panny nejkrásnější na svém paláci choval a vysoce miloval. Miluji já také panny jako Salomoun, jen že nejsem tak šťastný jako on, ani tak krásný, jako Absolon. Miluji je však pro jejich drahé panenství, neb ona má s anděli sučastenství. Dej nám Pán Bůh zdraví, drnžičko přední i zadní!

Třetí družičce: Znamenitý Asvérus, král slavný banket strojiti dal, to schválně pro krásné panny, aby hodovaly samy; z níchžto Esther nejkrásnější tak vysoce zamiloval, že ji za manželku pojal. Já také při tomto stole spatřuji též panny mnohé, jež jsou krásně ozdobené, nadobyčej okrášlené, z níchžto jest jedna, jak růžička. T0 třetí panna družička. Dej nám Pán Bůh zdraví, družičko přední i třetí.

Při sedání k stolům starší družba (z Třeštiny).
Maličko, na maličko přestaňte muziku hrání, zanechte děvečky vašeho rozmlouvání. Hybno, hybno, chaso, rozstupte se, lavičky k stěnám, mladí muži k ženám, oráči k pluhám, nádenníci k stodolám, děvečky ke kravám, at já mohu předstoupiti k těmto ctným a šlechetným pannám. Stránka:Náš lid, jak jeví se ve svých zvycích, obyčejích, písních a t. d. z kraje litovelského a severní Moravy.djvu/9 Stránka:Náš lid, jak jeví se ve svých zvycích, obyčejích, písních a t. d. z kraje litovelského a severní Moravy.djvu/10
Jak strujivali Hanáci na Litovelsku kout nedělce a jaké pověry s nim spujovali.

I.

Obyčej tento již na dobro vyhynnl a popis jeho tedy patří již minulosti, avšak minulosti nedaleké. Naše stařenky znají jej ještě ze svého života a vykládají nám o něm vždy s velikou úctou a radostí. Oko se jim při tom zaleskne, tvář zazáří radostí a ony zalétají v duši své do těch šťastných a blahých mladých let a jsou šťastnými v těchto vzpomínkách svých. Když pak ukončí a probudí se z tohoto sna štěstí svého, zarosí se oko jejich a po tváři kane jim slza bolu nad ztrátou těch věcí, k nimž tak velice přirostlo srdce jejich, které tak milovaly a které byly štěstím jejich života. - My zde podáváme jen malé úryvky z toho všeho a doprovázíme je případnými úvahami.

Slehnutí ženy patří mezi nejvážnější a zároveň i nejradostnější události rodinného života. Tak tomu jest ještě dnes a bývalo tomu tak ještě v míře větší i za dávných dob. Když ta tak dlouho s pocitem bázně i radosti očekávaná hodina se přiblížila a žena ku porodu se počala připravovati, nastal v celé domácnosti neobyčejný ruch. Všechna čeleď domácí opustila jizbu, ve které žena „ku porodu pracovala, a zdržovala se někde venku. na dvoře, v zahradě, ve chlévě aneb na humně a někde venku jinde ne snad k vůli práci, nýbrž k vůli tomu, by nerušila klid a ticho jizby, která takto stala se místem posvátným. Kromě babky a některé blízké příbuzné neb dobré sousedky nebýval obyčejně porodu nikdo přítomen. Co u všech zračil se výraz vážnosti a opravdovosti, šukala babka spokojeně semo tamo a sháněla prádylko a čeho třeba bylo pro novorozeňátko a pro nedělku. Prohledala truhle, kostny, almary a kde co. To bylo toho šukání, běhání a snášení, než vše bylo pohromadě, vždyť 0 t'ěch věcech věděla jen rodička sama, která u prostřed bolestí porodních snad k vůli tomu, aby na tyto poněkud pozapoměla, stále musila povídati, kde to a ono má uschováno a připraveno. A než to všecko bylo schystáno, býval i porod u konce. St'astně-li vše dopadlo, nastala radostná hodina rodinného blaha, dítěti a nedělce společně vystrojil se kout a připravil stánek posvátný, do kterého nahlédnouti nesměl nikdo, než babka, lékař a ošetrovatelka a v kterém vybýti bylo nedělce s novorozeňátkem po 6 neděl.

Ku strojení koutu používalo se za dávných dob velkých plachet, kterým boudnice říkali. Taková boudnice bývala částí výbavy nevěstiny, kterou ona sama sobě ušila a pěkně buď hedbávím neb červeným harasem vyšila. Boudnice byla ze silného lněného plátna, zavěsila se na trámy podlahy (stropu), visela od trámů až po zem (podlahu) a natahla se těsně od jedné zdi k druhé kolem lůžka nedělky. Jelikož lůžko nedělčino stálo vždy v jednom koutě jizby, byla takto kolem dvou stran zed a kolem dvou stran boudnice a kout nedělčin byl hotov. Pruh vyšitý at hedbávný ať harasový býval pravidelně bohatě a široce na boudnicích vyzdoben vzorky nejrozmanitějších tvarů velmi umělecky a vkusně provedených, avšak motivy těch vzorků byly skoro naskrze vzaty jen z přírody. Na zavěšené boudnici byl takový vyšitý pruh na příč od jedné zdi ku druhé a prostředkem byla mřežka kupovaná, neb dělaná. Pruh vyšitý na boudnici byl asi ve výši hlavy v posteli sedící nedělky, která takto sedíc dírkovanou mřežkou mohla do jizby dobře viděti, nejsouc při tom však od jiných v jizbě viděná. Staré nádherné boudnice byly ještě na spodním kraji vyšívané neb nějak jinak krášlené a zdobené. Takový spůsob strojení koutu nedělce a zavěšování boudnic, které výhradně jen k tomuto účelu se používaly, hodil se však jen tak dlouho, pokud Hanáci v jizbách svých trámové podlahy měli. Jakmile pak trámové podlahy zaměnili za palachové, byl i spůsob zavěšovaní vlastně upevňování boudnic ku vystrojování koutu nedělce jiný. Tu nehodily se již více palachové podlahy dobře ku upevňování boudnic a volen k tomu spůsob jiný. Boudnice se opět natáhly od jedné zdi ku druhé, avšak upevňovaly se při tom buď hřebíkem na zdi aneb na hůlku těsně ke zdi u lůžka přivázanou. A jelikož byly daleko menší, sáhaly jen něco málo přes hlavu v posteli sedící nedělky, avšak přece tolik, aby od ostatních viděná nebyla, kdežto vrch nad posteli byl prázdný bez boudnice. Proto, aby kout byl přece řádný, musela býti ještě jedna bůlka u nohou nedělky při noze postele připevněna, přes kterou boudnice od jedné zdi ku druhé se natáhla. Takový spůsob strojení koutu nedělce se pak již až do zaniknutí tohoto obyčeje udržel. Za to jinak tomu bylo s boudnicema. Na počátku tvořila boudnice kromě úvodnice, chůvky, kolovratu, plátna, truhly a pod. nezbytnou část výbavy každé nevěsty, at bohaté ať chudé, čemuž však v dobách pozdějších a posledních tak již nebývalo, kdy se též i chůvek za boudnice používalo. Taková chůvka bývala červeným harasem bohatě vyšitá na širokém lněném, později i bavlněném plátně po spůsobu boudnice. Když žena přišla do kouta, natahla se ji tato chůvka kolem postele a kout byl vystrojen. Když se šlo s díťatkem ke křtu, sejmula se chůvka, složila několikateronásobně - obyčejně na třikrát- tak aby pruh vyšitý byl na vrchu a šlo se v ní s (lítátkem ke křtu. Když přišli od křtu, zase ji nedělce za boudnici kolem lůžka natáhli. Ku obyčejnému chování dítěte mívali i chůvky jiné méně zdobené. Když nedělka povstala, vzala ještě opět tu chůvku pěknou na dítě, když ku kmotřence šla na návštěvu, což bývalo za týden po úvodu. Takovouto chůvku jmeStránka:Náš lid, jak jeví se ve svých zvycích, obyčejích, písních a t. d. z kraje litovelského a severní Moravy.djvu/13 Stránka:Náš lid, jak jeví se ve svých zvycích, obyčejích, písních a t. d. z kraje litovelského a severní Moravy.djvu/14 Stránka:Náš lid, jak jeví se ve svých zvycích, obyčejích, písních a t. d. z kraje litovelského a severní Moravy.djvu/15 Stránka:Náš lid, jak jeví se ve svých zvycích, obyčejích, písních a t. d. z kraje litovelského a severní Moravy.djvu/16 Stránka:Náš lid, jak jeví se ve svých zvycích, obyčejích, písních a t. d. z kraje litovelského a severní Moravy.djvu/17 Stránka:Náš lid, jak jeví se ve svých zvycích, obyčejích, písních a t. d. z kraje litovelského a severní Moravy.djvu/18 Stránka:Náš lid, jak jeví se ve svých zvycích, obyčejích, písních a t. d. z kraje litovelského a severní Moravy.djvu/19 Stránka:Náš lid, jak jeví se ve svých zvycích, obyčejích, písních a t. d. z kraje litovelského a severní Moravy.djvu/20 Stránka:Náš lid, jak jeví se ve svých zvycích, obyčejích, písních a t. d. z kraje litovelského a severní Moravy.djvu/21 Stránka:Náš lid, jak jeví se ve svých zvycích, obyčejích, písních a t. d. z kraje litovelského a severní Moravy.djvu/22 Stránka:Náš lid, jak jeví se ve svých zvycích, obyčejích, písních a t. d. z kraje litovelského a severní Moravy.djvu/23 Stránka:Náš lid, jak jeví se ve svých zvycích, obyčejích, písních a t. d. z kraje litovelského a severní Moravy.djvu/24 platilo se někde třenici 4 kr., jedna žemička, celý den jídlo a 2 vdolky, zvláště když třela v domě hospodářově.

Kloub potřeného lnu se pak potíral na potírkách. Potíráním se zbavoval len jemného pazdeří. Ku potírání brala se žemička celá najednou a 30 takových spotíraných žemiček vázalo se opět vjeden kloub. Spotíraný len se pak ochloval na ochlích, které se do ochláře zasazovaly a sice napřed na řídké ochli a pak na husté ochli. Když se strhoval len na řídké ochli, co zůstalo pod ochlí, byla koudel; zbylé vlákno se pak pačisalo na hustší ochli. A co zůstalo zde opět pod ochlí, byly pačisky a ze lnu čistého dělaly se žemičky. Obyčejně tímto spůsobem udělalo se z celého jednoho kloubu jen 5 neb 6 žemiček, dle toho jak velké hrsti byly a jak len byl dobrý, jelikož se obyčejně 5 neb 6 hrstí z kloubu brávalo na jednu žemičku. Z koudele se dělaly gracky – brady – a tyto se předly na plátno grackové, které se upotřebilo na poslámky, cíchy, kanafas, opasky a pod. Z koudele, která se nedělala na gracky, předlo se z kužele na měchy. Pačisky se též buď předly z kužele na plátno, neb se z nich dělaly brady a předly na plátno, které však bylo pěknější, než ono z koudele a bylo na všecky domácí potřeby. Zemičky z jemného vlákna lněneho nadívaly se na kužel a předly na plátno jemné, což se však svěřilo jen dovedně přadleně – ponejvíce předla je hospodyně sama, – kdežto ostatní předly dívky. Z gracek – brad – zbyly špuňky, a ty předli pacholci na přízí špuňkovou, která se prodávala a dělaly se z ní hadry a podobné věci. Po takové trhové přízi – špuňkové – chodili po dědináoh handlíři a kupovali ji, tak jako dnes chodí po tvarohu a po vejcích.

Ku předení sloužil kolovrat různého druhu a též větší neb menší dle toho, zdaž špuňky neb pěkné předivo se na něm předlo. K tomu ještě patřila přeslioe s kuželem, neb s ochličkou, též kužel jen s deskou – podprdnou – a různá motovidla.

Brady – gracky – se dělávaly večerama a začaly se dělat asi 3 neděle před císařskými hody, a do sv. Martina musela míti každá přadlena, špatná „jednô“, dobrá „dvě štôčkê“ napředeny. Na graoky se scházívaly jako na přástky a dělaly je „ochlêčkama“.

Příze z kužele a gracek počítala se na předýnka; předýnko mělo 3 loktě, lokeť 20 pasem a pásmo 20 nití. Čtyry předýnka byly do jedné „štôčkê“. Spuňková příze počítala se jen na loktě a takto prodávala. Příze pěkná dávala se bílit a na plátno dělat, aneb jen zrovna na plátno dělat. Prvotně se i toto dělávalo doma, později se to však dávalo dělat z domu, někdy ovšem se ještě špatnější příze bílívala doma.. Plátno sivé se bílívalo doma na bělidlech, kterých bývala plná dědina, jelikož je každý před svým domem měl a též ještě i na dvoře a v sadě. Plátno z bílé příze se též ještě dávalo bílit, když chtěli je míti pěkné na košile. Na lněném plátně vyšívaly též ženy naše tak dovedně a krásně, že práce jejich budí dnes obdiv celého vzdělaného světa.

* * *
Stránka:Náš lid, jak jeví se ve svých zvycích, obyčejích, písních a t. d. z kraje litovelského a severní Moravy.djvu/26 Stránka:Náš lid, jak jeví se ve svých zvycích, obyčejích, písních a t. d. z kraje litovelského a severní Moravy.djvu/27 Stránka:Náš lid, jak jeví se ve svých zvycích, obyčejích, písních a t. d. z kraje litovelského a severní Moravy.djvu/28 Stránka:Náš lid, jak jeví se ve svých zvycích, obyčejích, písních a t. d. z kraje litovelského a severní Moravy.djvu/29 Stránka:Náš lid, jak jeví se ve svých zvycích, obyčejích, písních a t. d. z kraje litovelského a severní Moravy.djvu/30 Stránka:Náš lid, jak jeví se ve svých zvycích, obyčejích, písních a t. d. z kraje litovelského a severní Moravy.djvu/31 Stránka:Náš lid, jak jeví se ve svých zvycích, obyčejích, písních a t. d. z kraje litovelského a severní Moravy.djvu/32 Stránka:Náš lid, jak jeví se ve svých zvycích, obyčejích, písních a t. d. z kraje litovelského a severní Moravy.djvu/33 Stránka:Náš lid, jak jeví se ve svých zvycích, obyčejích, písních a t. d. z kraje litovelského a severní Moravy.djvu/34 Stránka:Náš lid, jak jeví se ve svých zvycích, obyčejích, písních a t. d. z kraje litovelského a severní Moravy.djvu/35 probudila zdalo se jí, že se jí někdo blíží, jako mlha, vykřikla a zvolala. „deš pryč, té škareda potvoro“ a mlha se ztratila. Ráno pak přišla prý jedna neznama ženská do stavení a chtěla kaše, že prý ji ma slíbenou. A to všecko prý je skutečná pravda.

V Moravičanech znali také dobře divé ženy-bylo prý jich tam za starých dob deset. Byly to osoby ženské, jež měly velké hlavy, a ještě větší černé, havranové vlasy. Když se zvěděly někde o nedělce. vkradly se tam a změnily dítě. Dítě zaměněné bývalo z pravidla „žebráček“, netvor, blbé a podobně. Milovaly velmi tanec, který prováděly o půlnoci; tance jejich byly ohnivé, při tom však ladné a něžné.

V Moravičanech znali za starých časů také dobře vodníka, ohnivého muže a světlušky. Pověry o vodníku jsou téměř všude stejné; zdržoval se na lukach u vod a lákal různým způsobem staré i mladé k vodě, aby je pak utopiti mohl. Za lákadlo sloužily mu nejčastěji krásné pentle, rozvěšené po křovinachvnad vodou; kdo po nich sahl, propadl moci vodníkově. Také v Cervence byl vodník doma; Saparova zahrádka mohla by o tom vypravovat. Když tam někdo pasl koně, přicházel chlapeček v zeleném kabátku a věšel pentličky po větvičkach. Zval pak hochy k sobě s tou prosbou, by jemu dali ohně, neboť chtěl stale kouřiti. Dobře, že lidé to již věděli a tak se jemu nikdy nepodařilo, někoho utopiti.

Vodník se též u mostu třídvorského zdržoval. Jde-li se někdo koupati, tedy dříve než vleze do vody říká.: „Hastrmanku ven z vody, Pannenko Maria do vody.“ T0 se opakuje třikrát, načež se pokřižuje a vleze do vody beze strachu, že se utopí.

Ohnivý muž měl podobu otepě slámy a plížíval se večerem po hraničkach polí. Místy vykládají, že to byl. duch zemřelého sedlaka, který uoraval sousedovi pole; za pokutu musi] po smrti v podobě ohnivé chodit s těžkým hranečním kamenem po noraných mezích.

Světlušky byly malé, po zemi poskakující plamínky, které mnohého chodce svedly s pravé cesty, obyčejně do bahna, odkudž mu nebylo pomoci.

Masnička a mlíčen nemají se na potoce umývat a prát, proto že by doma zlí lidé uškodili.

Na suché dni se nesmí péct chleba ani prát pradlo, že by uškodily čarodějnice a že by v pradle se koupaly.

V noci před sv. Filipem a Jakubem mají čarodějnice velkou moc.

Před novým měsícem zakrývali naši předkové studny, an se domnívali, že v tu noc prší jed.

Slípka, která zpívá., přitahuje do domu neštěstí a má se zabit.

V patek, obzvláště na velký patek, nema se nic důležitějšího počínati neb konati, jelikož dílo se nedaří. Tak ku příkladu nemá. se v pátek chléb péci, neb člověk, jenž by chléb ten jedl, byl by nešťastným.

Nemá se práti; člověk, jenž by prádlo to nosil, byl by nešťastným.

Koupati se nemá člověk v pátek, poněvadž by se mohl snadno utopiti.

Oře-li hospodář na setí a z nedopatření vynechá jednu brázdu, do roka zemře.

Vyje-li pes, zemře někdo z rodiny, jíž pes ten náleží, neb někdo z příbuzných.

Snese-li slepice zakrnělé vejce, má se vejce to přehoditi přes střechu k sousedovi, neb přináší neštěstí.

Shoří-li při nějakém požáru mladí psi neb mladé kočky, bude za tyden v téže obci hořeti.

v Jsou-li na podzim v kadlátkách velká jádra, bude na rok mnohov ovoce.

Slehne-li někdo dobytek metlou, stane se hubeným.

Brnká-li někdo nožem neb vidličkou při jídle o stůl, přivolává bídu.

Též nůž ostřím vzhůru obrácený svolává bídu.

Slyší-li kdo v roce ponejprv kukačku a má-li u sebe peníze, bude jich míti po celý rok hojnosť (neb kolikrát zakuká, tolik let bude živ.)

Svrbí-li koho levice, bude peníze přijímati; svrbí-li jej pravice, bude peníze vydávati.

Má-li kdosi na jazyku plyskýř, pomlouvají ho lidé.

Zní-li komu v uchu, vypravují si o něm lidé.

Je-li na štědry den velký vítr, bude mnoho ovoce.

Zemřelý nemá býti příliš oplakáván, neboť slzy proň vyroněné jej trápí.

Umře-li majetník včel, má se jim to ihned oznámiti, sice by tyto pošly. Proto má někdo z domácích na úly třikrát zaklepati a říci: „Včeličky, hospodář zemřel.“

Nosí-li kdo šaty člověka nedávno zemřelého, zemře brzy.

Kdo vstana podívá se nejprve ven oknem, zapomene na to, co se mu snilo.

Svrbí-li oko dopoledne, bude něco rádo viděti; svrbí-li odpoledne, bude plakati.

Kdo se v pátek směje, v neděli bude plakati.

Zametá-li kdo kol jiného, odmete mu štěstí.

Kdo nejde jetel čtyřlístový, bude šťasten.

Skučí-li velice vítr (meluzina) říkají, že se někdo oběsil. —

Vypravujeme-li něco a kýchneme při tom třikrát po sobě, mluvíme prý pravdu.

Svrbí-li koho nos, bude se zlobiti.

0d jednoho pohřbu ku druhému hlídá v noci na hřbitově nebožtík posledně pochovaný. Mrtvému zatlačí se oči proto, že by mohl vyhlednouti sobě osobu, která v krátkém čase by jej následovala.

Kdo jí chleba a při tom drobečky nechá. padati na zem, bude po smrti krvavýma očima je hledatí,

Umírající nesměl pod hlavou míti polštář s peřím slepičím, nebyl by mohl skonati

Když se měla husí vejce klouti, dávala pod ně hospodyně proutek mateřídoušky, aby byla housata silnější. Když se housata vylíhla, dala je hospodyně do prázdné vany a honila. je metlou do kola, aby je skřítek nepolízal.

Z oltářků o Božím Těle, lámali ratolesti a kropili jimi svěcenou vodou zelné sazenice, aby je housenky nežraly. Stránka:Náš lid, jak jeví se ve svých zvycích, obyčejích, písních a t. d. z kraje litovelského a severní Moravy.djvu/39 Stránka:Náš lid, jak jeví se ve svých zvycích, obyčejích, písních a t. d. z kraje litovelského a severní Moravy.djvu/40 Stránka:Náš lid, jak jeví se ve svých zvycích, obyčejích, písních a t. d. z kraje litovelského a severní Moravy.djvu/41 Stránka:Náš lid, jak jeví se ve svých zvycích, obyčejích, písních a t. d. z kraje litovelského a severní Moravy.djvu/42 Stránka:Náš lid, jak jeví se ve svých zvycích, obyčejích, písních a t. d. z kraje litovelského a severní Moravy.djvu/43 Stránka:Náš lid, jak jeví se ve svých zvycích, obyčejích, písních a t. d. z kraje litovelského a severní Moravy.djvu/44
Stinání berana v Moravičanech.

V úterý nebo ve čtvrtek o naše hody (první neděli po všech svatých) darovan byl bohatším sedlakem beran, který na večer téhož dne zanešen byl do hospody, kde jsa přivazan k lavici a ověněen zelenou chvojí, za zpěvu a tance byl sťat.

Castokrate stalo se, že sousedé vsadili se, kdo jednou ranou ho setne a usmrtí; leč někdy se to nepodařilo, neboť dávali beranovi kolem krku něco pevného, třebas drát, o který když někdo kosířem zavadil, tak prohrál.

Dříve však, než byl beran stat, chodili v kruhu sousedé kolem něho prozpěvujtce žertovné popěvky.

Po setnutí rozdělen byl beran obyčejně jen na 4 časti, které byvše od hospodyň lahodné připraveny, druhého dne při zpěvu a zvuku hudby byly snězeny.

Hostině té říkalose též „sousedské“, protože při ní sousedé a sousedky se bavívali.

Národní písně

severní Moravy.

Upravil

Ignát Melhuba,

nadučitel ve Střelicích.

Předmluva.

Vyčkaval jsem delší dobu, vyskytne-li se osobnost povolanější než ja, která by zpěvy z okolí našeho pro výstavku opatřila. Poněvadž ale žádného tu nebylo a tento obor velmi důležitý jest, osmělil jsem se alespoň několik písní z našeho okolí veřejnosti podati, aby výstavka v příčině této kusou nebyla.

Mnohé z těchto písní nazvati můžeme bez obalu perlami mezi písněmi národními. Zvlášť pozoruhodnými jsou písně v toninách měkkých číslo 2., 10., 14. a 20.; jsouť ony, pokud mi možno bylo zjistiti, jediné toho druhu na Moravě severní. S podobnými shledaváme se však často na Slovácku; že by ale odtud pocházely, nezdá se býti pravdě podobno, jelikož odpovídají místům, odkud pocházejí.

Písně tyto psal jsem k vůli udržení jich rázu, jak jsem je kde slyšel: někde nářečím hanáckým neb horským, jinde opět českým neb míchané, jak již to na severní Moravě, kde nářečí se stýkají, vlastním jest.

Bohužel mizí zpěvy národní z dědin našich očividně. Při sbírání písní těchto poznal jsem, že již i v místech zastrčených, kde jsem doufal nejvíce pokladů v ohledu tomto nalézti, panují písně, které, jak v části hudební tak v časti slovné, jsou protivou písní národních. Mezi jiným shledal jsem příčinu tu, že omladina z dědin těchto, obyčejně chudobných, na práci a službu do vzdálených měst nucena jest choditi, odkud písně jarmareční, oplzlé jako novinky přináší a tak nevědomě písně svých stařenek a stařečkův ze svého rodiště vypuditi pomáhá.

Těšilo by mne srdečně, kdyby ct. obecenstvo písní těchto si povšimlo, kdyby starší si je na novo na pamět uvedli a mladší — naučili.[1]

Tomu pak — „Na zdar!“

Ve Střelicích, .

Ignát Melhuba,
nadučitel

1. Výmluva.

Ze Střelic.
\relative g' { \autoBeamOff \key g \major \time 3/4 g4 g8^\p a b^\< c d4^\! d r e^\mf e8 fis g e e4 d r d c8^\p c e c^\> c([ b)]^\! d4 r^\mf b^\dim a8 b c fis, a4 g r \bar "|." } \addlyrics { Pá -- slo děv -- čát -- ko pá -- va me -- ze ho -- ra -- ma Sa -- ma; je -- le tam to -- de pá -- ni, po -- jeď děv -- čát -- ko s_ná -- mi! }
  1. Jak pak bech s vama jela, kdepak bech páva dala; posť páva po potoce a pojeď s nama přece!
  2. Já nésem vandro zveklá, krampfíček se mně viklá; víklají se mi voba, zvostana račé doma.


2. Daleko provdaná.

Z Měníka.
\relative g' { \key g \minor \time 3/4 g4^\p g^\< g8( a)^\! bes4 g r bes^\mf bes^\< bes8( c)^\! d4 bes r d^\f d a bes^\> g^\! a^\fermata d^\mf d^\< es c a( fis) g^\! fis g a8( bes) c4 r d^\f d bes d^\>( c) a8^\!( fis) g4^\fermata r r \bar "|." } \addlyrics { Za -- da -- la má -- ti, za -- da -- la cer -- ko; po ce -- zí kra -- ji -- ne; po -- vi -- da -- la jí ma -- tič -- ka je -- jí be ne -- cho -- di -- la k_ní. }
  1. Odělám já se ptáčkem jeřábem, poletím k mateři, aj sedno já si, aj sedno na bíló leloji.
  2. Matička vendó, tatíček přendó, bodó mě sháněti haj! šo! haj! šo! haj! ptáčko jeřábe, nezobé leloje.


3. Přání.

Z Hradečné od Litovle.
\relative a' { \autoBeamOff \key d \minor \time 3/4 a4-.^\p a-. a-. c8 c bes4 r g-. a-. bes-. d8 d c4 r } \addlyrics { De -- be be -- la ptáč -- kem, tém ma -- lém zpě -- váč -- kém; }
\relative a' { \autoBeamOff \key a \phrygian \time 3/4 a8^\mf c a c f c a c d c bes a g4 c-. c-. bes8 c a4 r \bar "|." } \addlyrics { za -- to -- če -- la bech se, za -- to -- če -- la bech se nad va -- šém dvo -- reč -- kem. }
  1. Ne tak nad dvorečkem, tak jak nad maštalkó; podívala bech se, podívala bech se, co chlapce dělajó.
  2. Jeden koně češe, drohé vobrok nese, třetí na mátničko v strakatym klobóčko psaníčko mně píše.
  3. Jak psaníčko napsal, smotně si zaplakal; ach debech tě holka, holka modrooka, jak žev bel nepoznal.


4. Útěcha.

Z Lhoty Vranové.
\relative d'' { \autoBeamOff \key g \major \time 2/4 d8.^\mf d16 b8 g fis g a4 e'8 c4. b8 g fis4 d4 r d8-. e-.^\< fis-.^\! g-. a-. b-. c4^\fermata e8^\f c4. b8^\> b a4^\! g r \bar "|." } \addlyrics { Mám ko -- ní -- čka šim -- lí -- čka, on mne pě -- kně ne -- se, po ho -- rách a po do -- lách, po tem čer -- ným le -- se }
  1. Mám koníčka vraného, on mně pěkně skáče; má panenka doma je, kudy chodí pláče.
  2. Co pak pláčeš naříkáš, vždyť mne tu ještě máš! potom můžeš naříkat, až mne neuhlídáš.
  3. Před našema javorek, až na něm listí šustí; nestarej se má mila, šak tě Bůh neopustí.


5. Syneček.

Ze Svanova.
\relative g' { \autoBeamOff \key g \major \time 2/4 g4^\p b8 g a4 d8 d a4-. g-. fis r a8 b a g fis e d4 d'8 e d c b4 c8 a g4 fis g r \bar "|." } \addlyrics { Van -- dro -- val sy -- ne -- ček z_mě -- sta ven, je -- ho mi -- lá kou -- ka -- la, je -- ho mi -- lá kou -- ka -- la z_o -- kna ven. }
  1. Kde pak ty můj milý vandruješ, [: že ty se ani u nás :] nestavuješ.
  2. Vandruju od města k městečku, [: budu sobě namlouvat :] děvečku.
  3. Co mně dáš má milá na cestu, [: ten prstýnek, který máš :] na prstu.
  4. Ještě se tě má milá ptat budu, [: kde tu mají Moravci :] hospodu.
  5. U bilyho konička hospoda je, [: tam má milá rozmilá :] tancuje.
  6. Tancuješ, tancuješ v radosti, [: však mne tu neuhlídáš :] v krátkosti.

6. Borovička

Z Dědinky u Medly.
\relative a' { \autoBeamOff \key a \phrygian \time 3/4 a8^\p c f c a c a4 g g e'8 e e e d c f4 a, c c8^\mf bes^\< a c^\! f4 d8 c^\> bes a^\! g4 e'8 d c4 bes \partial 2 {a r} \bar "|." } \addlyrics { Ro -- ste bo -- ro -- vi -- čka bo -- ro -- vá, ko -- lem do ko -- le -- čka se -- ka -- ná, pod ní ko -- ni -- ček na něm Pe -- pí -- ček je -- de do Br -- na. }
  1. Jede, jede, jede do boje, sama císařovna s ním jede, dala mu šaty a paláš taky, vraného koně.
  2. Seš-li má panenko upřímná, nažni jetelinky do klína a dej koňovi, ať se jí nají koníček vraný.
  3. Koníček jetele nežere, že od falešné panny je; falešná byla, když jetel žala, holka rozmilá.
  4. Když jsem rozmarýnek sežala, pěti mládencům ho rozdala; svému milému, roztomilému jsem ho nedala.

7. Naše koně.

Z Kozova.
\relative g' { \autoBeamOff \key g \mixolydian \time 2/4 g8 b d d d b d b a b c c b4 g a d, a'8 b c e d4 b a g \bar "|." } \addlyrics { Aj ve na -- še ko -- ně le -- sí vzpo -- me -- ne -- te na mne kdy -- si, vzpo -- me -- ne -- te na mne kdy -- si. }
  1. Vzpomenete a já na váš, [: že sem béval váš hospodář. :]
  2. Vzpomenete, zařechcete, [: až já pudo vod děvčete. :]
  3. Dež já pudo, nepudo sám, [: na kamaráda zavolám. :]
  4. Pojďte se mnó kamarádi [: k mé panence starodávní. :]
  5. Ať se jí já ještě zeptám, [: dlóho-li já k ní chodit mám. :]
  6. Choď synečku choď do roku, [: do jevičského jarmaku. :]
  7. Na jarmace kup střevíce, [: po jarmace nechoď více. :]
  8. Koupil sem jí pantli modrou, [: tu máš milá na rozchodnou. :]
  9. Když tu pantli zaplítala, [: přežalostně zaplakala. :]

8. Myslivecká.

Od Ousova.
\relative g' { \autoBeamOff \key g \major \time 3/4 g8 b d d d c b4 c b a8 g fis g a b c4^\markup{\italic ritard.} b a^\fermata d8 g b, b b d e d c b a a \tuplet 3/2 {g8^\f g^\< g} g'4^\! fis8 e d e16([ fis)] g4^\fermata r \tuplet 3/2 {e8([ d)] c^\>} b4 a^\! g r r \bar "|." } \addlyrics { Sko -- ro rá -- no rá -- no ra -- ní -- čko, spíš než vy -- jde zho -- ry slu -- ne -- čko, ve -- zmu svo -- ji flin -- tu na svo -- je ra -- mín -- ko a pů -- jdu k_há -- ji ze -- le -- né -- mu, k_re -- vi -- ru své -- mu. }
  1. Pozastavil jsem se chvilčičku, zpatřil jsem tam krásnou hrdličku; na buku seděla, cukru, cukru dělá, na mne myslivečka, se dívá, až se usmívá.
  2. Vzal jsem já s ramena flintičku a dal jsem jí ránu k srdečku; ona dolů letí a hlavičkou kroutí, že na buku sedat nebude, cukrovat bude.
  3. Pozastavil jsem se chvilčičku, spatřil jsem tam krásnou srnčičku; ona prudce běží, nic se neohlíží, pospíchá k hájí zelenému, revíru svému.
  4. O co bych tě prosil má milá, bys mne kousek vyprovodila přes ten háj zelený, moje potěšení, až já se z té cesty navrátlm, já tě zaplatím.
  5. Ja bych tě to ráda uďála, kdybych se tvé flinty nebála, ale to tě povím, že se flinty bojím, ja nejsem střelné rány zvyklá, já bych se lekla.

9. Roztodivná.

Ze Střelic.
\relative c'' { \autoBeamOff \key f \major \time 2/4 c4^\f c c8 bes a4 c c c8 bes a4 a8 g g g f a a c a g g g f a a c c c c d c bes a4 a8 g g g a g f4 \bar "||" c'4 c8 c } \addlyrics { Cep, cep, ce -- bu -- le, čes -- nek ma -- ku -- le, ce -- pe, ce -- pe, ce -- bu -- len -- ko, kde -- pak te se má pa -- nen -- ko? na -- še pa -- ní je v_mě -- stě dra -- hy pen -- tle ko -- po -- je. Zač ba -- bo }

\relative c'' { \autoBeamOff \key f \major \time 2/4 c8 bes a4 c c8 c c bes a4 a8 g g g f f f4 \repeat volta 2 {c' c c c8 c c bes a4} a8 g g g f a a c g g f4 \bar "|." } \addlyrics { vi -- dle dáš? já vi -- dle ne -- pro -- dám, až můj mi -- lé ve -- ke -- dá. Něm -- ce ró -- ba -- le ko -- re -- to, a to be -- lo ja -- bo -- ro -- vy ko -- re -- to. } \addlyrics { _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ chla -- pi ne-vě -- dě -- le co je to, }

10. Aj na tom lhotskym mostko

Z Lhoty Vranové.
\relative g' { \autoBeamOff \key g \minor \time 3/8 g8^\mf a bes bes g4 a8 a4 d8 d d es d4 d8 c4 d8 d d es d([ cis)] d d4 g,8^\p a a d^\markup{\italic "ritard."} d,4 g8 g4^\fermata \bar "|." } \addlyrics { Aj na tom lhot -- skym most -- ko, hra -- jí děv -- čát -- ka v_kost -- ko, aj hra -- jí, hra -- jí, hra -- jí, až jim ma -- tič -- ke la -- jí. }
  1. Aj nelaj máti, nelaj, pojede tode šohaj, na pěkném vraném koní, až mu šavlička zvoní.
  2. Aj na tech lhotskéch lokách, ztratil šohajek dokát, aj di ho milá hledat, nebodeš těžko dělat.

11. Stojí hruška v dolině.

Ze Svánova.
\relative g' { \autoBeamOff \key g \major \time 2/4 g8 g^\p fis^\< g a^\! fis d4 b'^\mf a8^\> b c4.^\! b8 b4^\p( a^)\fermata c^\mf c8 c \tuplet 3/2 {b a( g)} \tuplet 3/2 {fis e d} g e^\markup{\italic "ritard."} c'([ a)] a([ g)] g([ fis)] g4 r \bar "|." } \addlyrics { Sto -- jí hru -- ška v_do -- li -- ně, vr -- šek se ze -- le -- ná a pod ní sto -- jí kuň vra -- ný dr -- ží ho má mi -- la. }
  1. Drželatě ho tak dlóho, až do dně do rána; kdepak ve Honzičko pudete, já pojedo s vama.
  2. Dež třekrát rebníček obejel, koníček zařechtal; Honziček sobě zavéskal, že Naninko dostal.

12. Kůň vraný.

Od Ousova.
\relative f' { \autoBeamOff \key g \major \time 3/8 g4 g8^\p^\< fis a^\! g b4 b8 a c b b16^\f b b8 a g d^\fermata r g8.^\mf b16 b8 b b g fis8. a16 a8 a a fis g16^\p g g8 d fis b,^\fermata r \bar "|." } \addlyrics { Sto -- jí kůň vra -- ný ne -- ši -- ro -- va -- ný ši -- ro -- vat se ne -- dá; ta kte -- rá děv -- čič -- ka ne -- má mlá -- de -- neč -- ka mi -- lo -- vat se ne -- dá. }
  1. Sednu na koně, vezmu pistoli, dobrou moc na stranu, aby uslyšela má nejmilejší, když přijde na trávu.
  2. Jak to uslyšela k okynku běžela, co to jen střelijó, snad myho milyho, roztomilyho, namlóvat nejedó.
  3. A dež si jedú, nechať si jedó, na to nic nedbám; dá mně milé Pánbu jinačího senka, že ho dnes ohlidám.
  4. Dež neohlidám, nechť neohlidám ať aspoň osleším; ať já my srdečko zarmóceny všecko v zármotko potěším.

13. Přiznání.

Ze Střelic.
\relative f' { \autoBeamOff \key f \major \time 2/4 f4^\p a8^\< c c4^\! a8 f e^\mf g bes a g4^\>( f^\!) c'8.^\mf c16^\< d8 e^\! f f e^\f d c^. e^. d^. d^.^\> c4 r^\! f8^\f c a a a f a c d c bes a g4 r } \addlyrics { Slu -- ne -- čko vy -- chá -- zí z_ze -- le -- né ho -- ry, má mi -- lá se na mne dí -- vá z_bí -- lé ko -- mo -- ry; ne -- dí -- vej se má pa -- nen -- ko a pojď sem dá -- le, }
\relative e' { \autoBeamOff \key c \major \time 2/4 e8 g g g g^\f([ b)] d4 c8 b a g f4 f'8([ e)] d c b a^\> g4^\!( f) } \addlyrics { ať já to -- bě po -- vím, ach má nej -- mi -- lej -- ší, co jsem já do -- ved. }
  1. Doved jsem, dovedl, že jsem jinde byl, neměj mi to milá za zlé, že jsem zabloudil; když zabloudils, tak zabloudils, šak tě tam pes nes; nebyl jsem tam nikdá, ach má nejmilejší, až ponejprv dnes.

14. Nešťaatná láska.

Ze Svanova.
\relative e' { \autoBeamOff \key e \minor \time 2/4 e8.^\mf b'16^\< b8 b^\! a c b4 b8 a4 d,8 g a b4^\fermata e,8. b'16 b8 b a c b4^\fermata d8 b a g fis4^\> e^\! \bar "|." } \addlyrics { Smló -- va -- le se smló -- va -- le, dež pryč van -- dro -- va -- le; je -- ho mi -- lá pře -- mi -- lá na -- před van -- dro -- va -- la. }
  1. Dež do lesa, dež přešla, tak tvrdo hosnola; hani svyho milyho volat neslešela.
  2. Dež do lesa, dež přejel, šimla sem zavázal; hde ses mně milá poděla lebo zablódila,
  3. Hned s konička hned skočel, hovázal ho ho dřeva; pak vetáhl z pochve vostré meč, vzal sobě hlavu přec.
  4. Jeho milá spanílá, dež se probodila; hoviděla tam senečka klečet na kolenách.
  5. Měla milá dva nože, voba zandálové; jedním hrob kopala, drohém se zabila.
  6. Aj položte nás, položte, do jednyho hrobo; ať naše došečke dó do nebe spolu.
  7. Zabil se milé pro miló a milá pro milyho; tak to zahenolo, jeden pro drohyho.

15. Rozhodnutí.

Od Ousova.
\relative d'' { \autoBeamOff \key d \major \time 2/4 d8.^\ff d32 d \tuplet 3/2 {a8^\< fis a^\!} d8. d32 d \tuplet 3/2 {b8 b g} } \addlyrics { Ja -- ro se o -- tví -- rá, vše -- cko se ze -- le -- ná, } \addlyrics { stro -- my ze -- le -- na -- jí, kví -- tka čer -- ve -- na -- jí }
\relative a' { \autoBeamOff \key a \minor \time 2/4 a8.^\mf a32 a f8 d^\> d4 a^\! \bar ":|." \time 3/4 f'8 f e4 c' d8 d a4 r f8 f e4 c' d8 d a4 r \bar "||" \time 2/4 d8._\ff^\< d32 d^\! \tuplet 3/2 {a8 f a} d8. d32 d \tuplet 3/2 {b8 b g} a8. a32 a g8 e^\> e4( d^\!^\p) \bar "|." } \addlyrics { te -- _ skno jest se -- dě -- ti Ach já pěš -- ky ne -- půj -- du na ko -- ni se -- dět bu -- du, tu bar -- vu ze -- le -- nou a k_to -- mu čer -- ve -- nou roz -- jí -- mat si bu -- du. } \addlyrics { ra -- _ dosť jest vy -- jí -- ti; }

16. Nestujte mládenci.

Ze střelic.
\relative c'' { \autoBeamOff \key f \major \time 3/8 \repeat volta 2 { \partial 8 {c8^\p} f4 c8 c c d c4 bes8 g4 bes8 d4 d8 } \alternative {{c c bes \partial 4 {c r}}{c c bes a r r}} \repeat volta 2 { g8. a16 bes8 d c c c8. bes16 bes8 bes a a g8. a16 bes8 d c c } \alternative {{c8. bes16 bes8 a r r}{c^\f d e f r r}} \bar "|." } \addlyrics { Ne -- stuj -- te mlá -- den -- ci pod ok -- ny a pojď -- te do svět -- ni -- ce, _ _ _ _ Mu -- si -- ka bu -- de hrát bu -- de -- me tan -- co -- vat hop, hop, hop, šop, šop, šop po -- ska -- ko -- vat, po -- ska -- ko -- vat. } \addlyrics { jest -- li vás no -- ži -- čky bo -- le -- jí sed -- ně -- te _ _ _ _ na la -- vi -- ce! }
  1. My jsme k vám nepřišli posedět, my jsme k vám přišli postát; máte dvě hezké dcerušky, my musíme jednu dostat.
    Muzika atd.

17. Osud.

Ze Svánova.
\relative g' { \autoBeamOff \key c \major \time 2/4 g4^\p^\< g8 f^\! e4 g c^\mf d^\> e r^\! d^\p d8 c } \addlyrics { Vím já há -- jí -- ček bo -- ro -- vý, ten je v_zi -- }

\relative b' { \autoBeamOff \key c \major \time 2/4 b4 c8 c b4 a g r c8^\mf c b4 c8 a g4 a8 a g4 g8 f e4 c'4^\f c8^\< c d4^\! d e^\fermata r f^\ff f8 f e4^\> d^\! c r \bar "|." } \addlyrics { mě v_lé -- tě ze -- le -- ný; aj mě se vše -- cko zdá, že se na mne hně -- vá, mo -- je po -- tě -- še -- ní, mo -- je po -- tě -- še -- ní. }
  1. Když jsem šel stezčičkou z Trnavy, to mne mé noženky bolely; nožičky mne bolí, srdce mám ztrápeny [: pro své potěšení. :]
  2. Když jsem šel stezčičkou z Hejčína, nevěděl jsem co za příčina; příčina taková, že mám být vojákem [: zejtra do večera. :]
  3. Když jsem ja k vám přišel v poledne, tys teprv vstávala s postele; taková panenka žádná hospodyňka do smrti nebude, [: aj co z tebe bude? :]
  4. Co jest ti můj milý do toho, však jsem neprospala nic tvého; když to má tak býti, přestaň k nám choditi, [: bude konec všeho. :]
  5. Na tvoje zdávání přec půjdu, v kostele po straně stát budu; když k oltáři půjdeš, vím, že plakat budeš, [: já se ti smát budu. :]
  6. Když jsme si souzeni nebyli, tak jsou nás zlí lidé rozvedli, nejsi mně souzená a od Boha daná, [: nemůžem být svoji. :]

18. Výmluva.

Od Ousova.
\relative g' { \autoBeamOff \key g \major \time 3/4 g8^\p b b b b4 d8 d16([ c)] b4 a g r r b8^\p d^\< d^\! d d4^. e8^\mf e e e e4^. d8 c c c c4^. b8 d g e d4^\< g,8 b^\! b b b4 d8^\> d16([ c)] b4^\! a^\p g r r \bar "|." } \addlyrics { Vstá -- vej má mi -- lá sní -- da -- ni va -- řit, stá -- vej má mi -- lá sní -- da -- ni va -- řit půj -- dem do há -- je je -- le -- ně ho -- nit, půj -- dem do há -- je je -- le -- ne ho -- nit. }
  1. [: Já nemožu stát, hlava mě bolí, :] [: vem bílý šátek a zavaž mně ji! :]
  2. [: Jak sem jí počal hlavěnku vázat, :] [: vona počala v rukách omdlévat. :]
  3. [: Ne tak sem se bál, jako sem se lek, :] [: že mně má milá umře v rukách hned. :]

19. Myslivec vrah.

Ze Střelic.
\relative g' { \autoBeamOff \key e \phrygian \time 3/4 g8^\mf g c4^\< g g8^\! g f4^\> e^\! \time 4/4 c'8^\p c e8. e16 e8^\< d c^\! b a b c8. c16 c8 c b a \time 3/4 g c g4^\< a g8^\!^\markup {\italic ritard.} g^\> f4 e^\fermata^\! \bar "|." } \addlyrics { Za Dó -- bra -- vó v_čer -- ným le -- se, Za Dó -- bra -- vó v_čer -- ným le -- se hez -- ké děv -- če tra -- vu se -- če. hez -- ké děv -- če tra -- vu se -- če. }
  1. [: Jak nasekla navázala, :] [: za sebe se podívala :]
  2. [: Nespatřila tam žádného, :] [: jen myslivečka švarného. :]
  3. [: Kdo ti kazal trávu žíti, :] [: ty mně musíš věnec dáti. :]
  4. [: Než bych já, ti věnec dala, :] [: rač bych třikrát zavolala. :]
  5. [: Zavolej třeba čtyřikrát, :] [: neuslyší tě ani pták. :]
  6. [: Jak po prvé zavolala, :] [: Dóbrava se ozývala. :]
  7. [: Jak po druhé zavolala. :] [: Dóbrava se otřásala. :]
  8. [: Jak po třetí zavolala, :] [: bratra svého dovolala. :]
  9. [: Slyšte lidi sestra volá, :] [: jistě se tam dobře nema. :]
  10. [: Kde pak si byl myslivečku? :] [: maš zkrvacenou Hintečku. :]
  11. [: Zastřelil jsem holubičku, :] [z tak pěknou jako perličku. :]
  12. [: To nebyla holubička, :] [: to byla moje sestřička. :]
  13. [: Ona vždycky vrkavala, :] [z ani v noci spat nedala. :]
  14. [: Holubičku k hrobu nesou, :] [: mládenečka kati vedou. :]

20. Stesk.

Ze Svánova.
\relative b' { \autoBeamOff \key g \minor \time 2/4 r4 bes8^\f bes a4 g c bes8([ a)] g4 r g8^\f g d' d c c d4^\fermata d8^\mf c a^\markup {\italic "ritard."} bes c4^\> bes8([ a)]^\! g2 \bar "|." } \addlyrics { Vod Je -- ví -- čka diš -- čék de, vod Je -- vi -- čka diš -- ček de, že můj mi -- lé ne -- přen -- de. }
  1. [: Přešíl be von můj Bože, :] pro zly ledi nemůže.
  2. [: Pro zly ledi horpotny, :] pro děvčátka štěbotny.
  3. [: Vone svedó, rozvedó, :] nic dobryho nepřejó.

21. Koleda

Ze Střelic.
\relative a' { \autoBeamOff \key d \major \time 2/4 a4^\f fis d' b a8. b16 a8_. g_. fis([ e)] d4 \repeat volta 2 { fis8^\f fis e e fis~ fis e4 fis8 fis e e fis~ fis e4 } a4 fis d' b a8. b16 a8_. g_. fis([ e)] d4 \bar "|." } \addlyrics { Hej ma -- tič -- ko ko -- le -- dni -- ce k_nám dó! co -- pak me jim dá -- me ko -- le -- de ne -- má -- me, Mar -- tín -- ko -- vi sma -- že -- ny ko -- řát -- ka. } \addlyrics { _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ ca -- pa -- ti -- mo kese -- la, Ja -- ni -- čko -- vi vdol -- ka, }
  1. Hej matičko, co jim dáme dělat? čapatymo hnůj kedat, Janíčkovi nakládat, Martínkovi s pannama pohrávat.
  2. Hej matičko, kde jich položíme? čapatyho pod lavo a Janíčka na lavo a Martínka na zlaty lužátko.
  3. Hej maličko, čém jich zakrejeme? čapatyho lontem a Janíčka plantem a Martínka stříbrným polštářkem.
  4. Hej matička, čem jich veprovodíme? čapatyho řeblem a Janíčka pometlem a Martínka stříbrným prstýnkem.

22. Rozloučení.

Ze Svánova.
\relative d' { \autoBeamOff \key g \major \time 2/4 d4^\p g8 g g4 fis8 e fis g a4 d, r d^\mf b'8 b b4. b8 a b c4 a r g b8 b b4. d8 c c b4 a r d,^\f e8 fis g4 b8([ c)] b b a4 g r \bar "|." } \addlyrics { Je -- leň se na lou -- ce pě -- kně pa -- se, je -- leň se na lou -- ce pěkně pa -- se, my -- sli -- vec se naň ce -- lý třa -- se, my -- sli -- vec se naň ce -- lý třa -- se. }
  1. [: Aj počkej, počkej můj jelinku, :] [: až já nabiju svoji flintu. :]
  2. [: Aj juž sem ho střelil, juž má dosti, :] [: aj juž mu lezou z hlavy kosti. :]
  3. [: Juž sem ho střelil zůstal ležet, :] [: musíš má milá pro něj běžet. :]
  4. [: Aj běžela bych, nevím kudy, :] [: juž zarostla mně cesta všudy. :]
  5. [: Aj zarustla mi hustým bočím, :] [: juž se můj milý s tebó lóčím. :]

23. Odřeknutá.

Ze Střelic.
\relative g' { \key c \major \time 3/4 \repeat volta 2 { g4^\p c c c4. d8 e4 f2 f4 e4.( d8) c4 d c b c2. } \repeat volta 2 { d4^\mf d8([ c)] b([ a)] g2 r4 d'4^\ff d f e2.^\fermata } g,4^\p c c c4. d8 e4 f2 f4 e4.( d8) c4 d c^\pp b c2 r4 \bar "||" f8.([^\mf e16)] d2 e8.([ d16)] c2 b4 d b c c8([ e)] g4 f8.([ e16)] d2 e8.([ d16)] c2 b4 d b c r r^\markup {\right-align \italic {"Da Capo"}} \bar "|." } \addlyrics { Za -- toč se slo -- ne -- čko na -- de, na -- de, na -- de mlé -- nem, s_Pá -- nem Bo -- hem! ne -- přen -- do víc, šak je jich ve svě -- tě mno -- ho, mno -- ho, mno -- ho ti -- síc. } \addlyrics { zvos -- taň tam má mi -- lá, s_Pá -- nem, s_Pá -- nem, s_Pá -- nem Bo -- hem; s_Pá -- nem Bo -- hem! nech -- co tě víc, }
  1. Zatoč se slonečko nade, nade, nade lesy, šak jož mne v těch Střelcích, ach nic, ach nic, nic netěší; těšívalo, jož nebode, bode mne těšívat nehde, nehde, nehde jinde.

24. Na čekané.[red 1]

Ze Svánova.
\relative d'' { \key d \major \time 2/4 d8 cis b a d a4.^\fermata d8 cis b a b fis4.^\fermata fis4 \tuplet 3/2 {fis8 fis fis} fis b4.^\fermata cis8^\ff d^\markup {\italic "ritard."} e d cis4 d^\fermata \bar "|." } \addlyrics { V_te svá -- nov -- ské se -- či je -- li -- nek tam be -- čí; aj, be -- čí on, be -- ká, Ru -- bert na ňé če -- ká. }

V te svánovské seči jelinek tam bečí; aj, bečí on, beká, Rubert[2] na ňé čeká.

25. Jetelinka.

Ze Střelic.
\relative g' { \key c \major \time 4/4 g4.^\p e8 f4_. g_. f_. e_. r r c'4.^\f b8 d([ c)] b([ a)] } \addlyrics { Je -- te -- lin -- ka v_le -- se, Bo -- že roz -- po -- }
\relative a' { \autoBeamOff \key c \major \time 4/4 a4_. g_. r r \repeat volta 2 { g^\p^\< g a b^\! c4.^\mf e8 d c b a g4. e8 f_. g_. f_. e_. r r } } \addlyrics { meň se; ja -- ké je to mi -- lo mi -- lo -- vá -- ní, když mne mi -- lá ne -- chce. }
  1. Když mne nechceš nech tak, mé srdečko netrap; šak ses mne dosť natrá-natrápila, včel jož můžeš přestat.

26. Pleskaté kameň.[red 2]

Ze Střelic.
\relative g' { \autoBeamOff \key g \lydian \time 2/4 g8 a^\< b cis^\mf d4.^\> d8^\! \repeat volta 2 {e^\p cis g'8. e16 d4.( b8)} \time 3/8 \repeat volta 2 {cis^\p e cis b d b a^\mf cis a} \alternative {{b16([ cis)] e4^\fermata}{g,16([ f)] g4}} \bar "|." } \addlyrics { Před Po -- spi -- še -- lo -- ve ple -- ská -- te ka -- meň; se -- dí tam Na -- nin -- ka s_Hon -- zič -- kem na něm. }
  1. Naninka praví hlava mně bolí; zavaž si hlavička, at se ti z hojí

Starý hanácký grunt se žudrem v Cholině.

  1. ↑ Kdo by mi o písních národních poradil, byl bych mu velmi vděčným!
  2. ↑ Rubert byl lesní mládenec ve Svánově asi před 80 roky.


Chybná citace: Nalezena značka <ref> pro skupinu „red“, ale neexistuje příslušná značka <references group="red"/>

Citováno z „https://cs.wikisource.org/w/index.php?title=Uživatel:Skim/Knihy/Náš_lid,_jak_jeví_se_ve_svých_zvycích,_obyčejích,_písních_a_t._d._z_kraje_litovelského_a_severní_Moravy&oldid=173514“