Uživatelka:Lenka64/zahrada

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny

__23 _ bez ladu a skladu, co mu do rukou přišlo a kam mu právě napadlo ; někomu stačí pouze vysetí semene. O dalším pěstování, okopávání, pleti atd. se mu ani nezdá. Takto hleděná či nehleděná zahrada špatné vydává o svém majiteli svědectví. Zanedbáním, pustnutím zahrady ovšem ,je vinnen majitel její či ten, komu péče o ni uložena. Nelze však mu vždy při- kládati za vinu nesoulad v uspořádání. Mnohý měl by dobrou vůli, ale — neumí si poraditi, co a jak. Pro domácí zahrady jsou květinové skupiny příhodnější, poněva'dž sestavení jich je o mnoho snadnější než záhonů ko- bercových. Avšak ani nejkrásnější skupiny nečiní takový dojem, jako ladně srovnaný koberec. Skupiny umísťují se obyčejně do trávníků, na záhonky buď větší nebo menší, podle místa, jež máme pohotově. V za- hrádkách zcela malých trávník síti nebudeme, nýbrž zřídivše obrubu květinovou, nasázíme za obrubu, do vnitř záhonku, vždy po několika sazeničkách téhož druhu květin a jsou-li nám mi- lejší druhy vyšší a rozložitější, tedy jednotlivé sazenice, aby se tyto jednotlivé skupinky střídaly dle toho, kolikeré druhy pěstujeme. Také můžeme sestaviti skupinky tak, že vsa- díme do středu jedinou rostlinu vyšší a vůkol ní kruh či jiný tvar květin nižších, nejlépe barev květu i listí jiných, než stojí uprostřed. Dáme-li na př. do středu stříbrolistou Cineraria ma- ritima, vysázíme vůkol buď červenohnědou Perille nankinensis, modrokvětou nízkou Lobelia erinus, s krvavým květem a výšší Lobelia Cardinalis anebo podobně. Týmž způsobem sestavíme skupiny barev libovolných. Slovanské trikolóry nabudeme, vřadíme-li mezi obě svrchu jme- nované červenou Achyrantes. Tedy Cineraria maritima, Achy- rantes. Lobelia erinus. Pěstitelům růží méně zkušeným budiž zde připomenuto, že růže milují okolo kmenu volno, že tedy není radno, obklopiti je skupinou květin. Ve větších zahrádkách staví se skupiny do trávníku, jenž vysévá se na záhonky různých buď přímočárných anebo, což dodává celku vzhledu rozmanitějšího, rozličně zaokrouhlených tvarův24 Rozumí se samo sebou, že nemůžeme vysazovat! květiny přímo do trávníku samého. Buď musíme hned při setí trávního semene vytýčiti místa pro jednotlivé skupiny a síti pozorně jen vůkol nich anebo po vzejiti trávník z nich vyjmouti a novou zemí nahraditi. V obou připadech, z nichž prvnéjší lépe se odporučuje pro větší skupiny, druhý pro jednotlivé rostliny, nejlépe učiníme, přidáme-Ii v místa, pro květiny určená, země tolik, aby půda skupiny nad trávník vynikla. Nezapomeňme však okolo sknpiny vyhloubiti mělkou rýhu, aby voda tak snadno neodtékala a skupina suchem netrpěla. Jako jednotlivé rostliny do trávníků doporučují se všechny výše rostoucí, ať již chvojnaté, jako thuya (zerav), cypřiš, list- naté, na př. Lavatera ricinus (skočec), některé druhy palem, které ovšem na podzim časněji musíme odkliditi do pokoje, neb rostliny pro květ pěstované. Mezi těmito prednosť náleží růži, ač některé jiné rovněž krásně se vyjímají, na př. magnolia (šá- cholan), Yucca filamentosa, Lilium giganteum, Canna indická, jiřiny. Campanula pyramidalis. V novější době někteří zahradníci doporučují jako osamotnělé květiny do trávníku i nižší květiny cibulovité, zvláště tulipány, pro něž se vydloubne jamka, vyplní dobrou písčitou zemí a do této cibule zasadí. Při volbě květin pro skupiny nejpřednější práci vyko- nává vkus majitele. —

  • *

Kvétinářstvi kobercové patří к nejobtížnějším pracem ozdobnického zahradničení. Domácí ochotník setká se v za- čátcích s mnohým nezdarem, než-li se mu podaří utvoření pěk- ného, oku lahodícího koberce. Kobercovým záhonkem rozumíme záhonek osázený různě zbarvenými květinami, sestavenými tak, aby tvořily vzhled sku- tečného koberce. Nutno tedy, aby květiny sázeny byly tak hustě, aby splývaly v řady a obrazce, kterých míníme docíliti. Radím proto začátečníkům, aby se obmezih na pokusy s koberečky malými, tvarú jednoduchých, sestavených nejvíce ze čtyř, lépe jen ze tří druhů květin a vyvýšeného středu. К pořízení květinového koberce hodí se rostliny s listím jinak zbarveným, než obvyklou zelení anebo s květem, tvoří- cím hustou korunu, vzrůstem raději nižší než vyšší. Z těchto 25 sestavuji se při větších kobercícii význačnější body uvnitř. Výběr květin, hodících se na koberce, podáme v oddíle pozdějším. Hodlajíce zříditi záhon kobercový, bude naší nejprvnější' prací nakresliti půdorys či plánek, dle něhož bychom se při vysazování mohli riditi. Na plánku tom naznačíme také jména rostlin buď celým jménem, začátečními písmenami anebo písmenami a) b) č) d)....., к nimž dole si připíšeme jména rostlin, jež zastupují. Dle plánku narýsujeme tvary koberce hůlkou nebo kolíkem na záhonku samém a ke snadnějším rozpoznání vytyčíme kolíčky. Jsme-li s touto prací hotovi, spočítejme bedlivě,, kolik asi rostlin každého druhu к osázení koberce potřebujeme, neboť Ъу se mohlo státi, že bychom některého druho měli málo a že by týž nebyl na rychlo к dostání. A týž druh květin musí býti vysázen současně, aby stejně prospíval. Připravivše si květiny, vysazujme koberce od středu ku kraji. Proč? netřeba «nad ani dokládati. Jak daleko sázeti od sebe, uvedeme při jednotlivých. Jsou-li některé druhy květin, jako na př. Oxalis nebo Lobelia erinus, útlé, vysázejme je o týden dříve než vedlejší, aby se ujaJy, sesílily a později sousedem stísněny nebyly. Avšak vysázením není práce s kobercem hotova. Velice důležitým nástrojem při udržování jeho jsou nůžky. Bujnějším či slaběím vzrůstem jednotlivých sazenic ztrá- cely by tvary koberce své rázovitosti, a tu musíme bedlivě přistříhovati, cokoli by pravidelnost porušovalo. Ku snadnějšímu pochopení a zároveň к napodobení po- dávám výkres tří menších koberců. Rozumí se samo sebou, že při osázení kobercových zá- honků především rozhoduje záliba a vkus majitele zahrady. Radíme tuto výběr květin ku kobercům: Achyrántes borbonica s listím čokoládově hnědým, Achyrantes argentea má listí tmavočervené. Sázejí se na 15 cm. od sebe. Aethionema grandiflora, růžově hojně kvetoucí. Sazeničky na vzdálenost 10 cm. Alternantiiera amoena, růžová, velmi nízká, 10 cm. „ paronsicliydes, hnědá, 10 cm. od sebe. 26 Alyssum argenteum, stříbřitě šedá, 10 cm. „ saxatyle, časně z jara žlutě kvetoucí, 30 cm vysoká, též na 10 cm od sebe. Amaranthus rozličných odrůd hodí se jednotlivě do středu neb míst význačných. Aubrietía bledě nachová nebo i modrá, 10 cm. Bellis perennis, chudobku, 10 až 15 cm od sebe. Ceiosia crisiata nana, kohoutí hřeben 20 cm vzdálí, krvavě červený. Centaurea argentea stříbrobílá, do význačnějších míst. Cineraria maritima téhož upotřebení a podobné barvy listů, však ozdobnějších. Coleus Hero téhož užití, 20 cm od sebe, má listí téměř černé. „ multicolor s listím hnědočerveným. „ Verschaffelti, jehož listí v počátku červenožluté později zčervená. Echeweria metallica podobná netřeskům, avšak vetší, může se sázeti dvojřadně, 15 cm od sebe. Též jiné podobné odrůdy. Gnaphalium lanatum s bílým vlnatým listím, 15 cm. Helichrysum augustifolium nízká hustá slaměnka s listím šedo- bílým, 20 cm. lberis, rozličné odrůdy s kvítky bělavými, 15 cm. Leptosyphon hybridus barvy pomerančové, v suchu se nedaří, pouze 10 cm vysoký, sází se též tak daleko od sebe. Leucophaea candidissima s listy tuhými, plsťnatými barvy bílé, 15 cm. od sebe. Lobelia erinus může se také sázeti dvojřadně, 15 cm od sebe. Obyčejná barva je krásně modrá, jsou však i odrůdy bílé nebo růžové. Lobelia Cardinalis s listím tmavým a květem krvavě červeným hodí se na význačnější místa, neboť roste až 60 cm vysoko. Matricaria aurea nana crispa, nízká zlatožlutá, jemně zkade- řená, 15 cm vzdálí. Melisa candidissima s listím bílým, 15 cm. 27 Mesembrianthemum cordifolium má listí bělavě pestré a růžové květy, 15 cm. Myosotis, pomněnka, 15 cm. Odrůda compacta fol. má listí žluté, které však svou původní barvu záhy mění. Nierenbergia s kvítky bělavými do modra a listím tmavo- zeleným, 10 až 14 cm. Oxalis tropaeoloides má listí tmavohnědé, kvítky žluté, 10 cm, sází se i dvojřadně. Perille nankinensis na větší skupiny, 20 cm od sebe. Odrůda „atropurpureis laciniatis" je nižší a ozdobnější. Pyrethnim parthenifolium aureum 15 cm od sebe, známá zlatožlutá. Salvia argentea s listím stříbrobílým 20 cm. Santoline tomentosa má listí okrouhlé, stříbrobílé, roste nízko a hustě, 15 cm. Sedům roseum s listím tmavozeleným, 15 cm. Sempervivum na 10 cm od sebe, sázívá se dvojřadně. Sperguia pilifera aurea zlatožlutá 15 cm od sebe. Stelíar.a graminae aurea též zlatožlutá s jemně stříhaným ozdobným listím, 15 cm. Trifolium signata purpureum, tmavě nachový jetelík, 15 cm. od sebe. Umbilicus sempervivum v době květu obalen zářivě červenými květy, 15 cm. Vinca major i minor tmavozelené, též 15 cm vzdálí. Těmito však seznam květin na záhonky kobercové se hodících nikterak není vyčerpán ; uvedli jsme pouze druhy známější. Kromě těchto možno však s prospěchem užiti mnohých zakrslých odrůd mnoha jiných květin, které se na kobercích v době květu velmi krásně vyjímají. Připomínánie jen Antirr- htntum Tom Thumb, zákrsky aster, nízké odrůdy Dianthus (karafiátů). Phlox, Scabiosa, Tropaeolum ; též některé zpředu již vypsané květiny, jako : Armeria, Hepatica triloba, Portulac, Silene, Viola odorata, Viola tricolor. — Snad nepodaří se mnohému začátečníkovi zřízení pěkného koberce hned na poprvé ; každý začátek jestiť těžký. Však 28 nedejž se nikdo zastrašiti prvním nezdarem. Co se nepovedlo letos, zdaří se snad za rok, —■ яа dvě léta jistě ; námaha bude pak hojně odměněna" pohledem na krásnou ozdobu zahrady. Nuže, jen chutě к dílu 1 Okopáváni, pletí a další hleděni květin. Země sama svou vlastní tíží a působením dešťů i zalé- váním slehne a slepí se znenáhla tak, že tvořívá hmotu tvrdou, pro kořínky zvláště útlejších rostlinek neprostupnou. Takovouto zatvrdlou půdu skypříme okopáváimn\ čím častěji okopáváme, tím lépe se květinám daří. Netřeba připo- mínati, že práci tu konati musíme s náležitou opatrností, aby- chom kořínků nepoškodili. Okopávání dějž se za počasí vlhkého, je-li pod mrakem, Sochá země vyschla by zkypřením ještě více. Je také lépe, okopávali к večeru, aby květiny přes noc, kdyby kořínky bylo hnuto, se zotavily. Okopané záhony hned s kropící konví za- lejme ; tím zkypřená země přilne ke kořenům. Schyluje-li se к dešti a prší-li pak skutečně, tím lépe. Kromě toho, že kořínky zkypřenou zemí snadno prostu- pují a tím i hojněji potravy přijímati mohou, má okopávání jinou výhodu v tom, že vláha, ať deštěm, ať naléváním, rychleji a hlouběji proniká a voda se záhonků zbytečně na cestičky nestéká. — Jiným důležitým výkonem je pleti a hubení plevele. Kdo by jediný měsíc nechal na záhonku mezi nasázenými květinami růsti, co by chtělo, seznal by hojný sice, však málo vítaný přírůstek nejrozličnějšího býlí a plevele. Bedlivý majitel zahrady pečuje vždy o to, aby květiny byly plevele prosty. Pletí koná se nejsnadněji po mírném dešti nebo zalití a po okopávání. Za trvalého sucha utrhávají se jen vršky ple- vele, kdežto kořínky zůstanou v zemi a znovu pučí. Ze země okopané a zvlhlé vytahuje se plevel s kořenem a tím zničí. Ale pozor, abychom trhajíce plevel nevytrhali s ním květiny, což ve vzrostlé nedávno setbě snadno se stává. К dalšímu hledění květin patří též náležité přivazováni к tyčkám. Vyšší neuvázané, zvláště slabšího kmene rostliny 29 by větrům neodolaly; buď by byly zpřelámány nebo ze země- vyvráceny aneb aspoň scuchány. Také neopomeňme často přihlédnouti na housenky, mšice, škvory a jiné podobné pomahače v zahradnictví, o nichž si později také ještě promluvíme. Najlepším prostředkem proti ním je bedlivé vyhledávání a hubení jich. — O zalévání bylo již zmíněno. Tuto budiž Jen doloženo^ že by v žádné zahradě neměla scházeti vydatná ruční stříkačka ku kropení květin v čas dodržujícího sucha. Sklízení a uschováni sennen. Opatrný květinář hledí, aby nemusel každoročně kupo- vati semeno těchže květin. Nadchází-li podzim, dohlédne ve květnici a dozralé semeno sklízí. Nemohu nepřipomenouti, že obyčejně každé semeno se průběhem několika pokolení pozmění tak, že květiny rok od roku z původně krásných se stávají chatrnějšími a že chtějíce pak miti pravé, krásné druhy, musíme je znovu z větších zá— Yodů objednati. Huď jsme sami měli v zahradě odrůdy chatrné a z těch se pel přenesl na pěknější a pokazil jich anebo rostou ty špatnější druhy v zahradě sousedově. Semeno se takto zvrhne. Přece však radím ke sklízení semene. Někdy naopak vykvetou příštím rokem odrůdy vzácnější. Chceme-li si zajistiti semeno „pravé^^, oddělme ty vybrané druhy od ostatních, tř.eba vsazením do květniků a postevením za okna, která však musíme často otvírati, aby rozličný hmyz niedossavý mohl na květiny přilétati a pel přenášeti; ač ne- zabýváme-li se umělým oplodňováním (přenášením pelu z květu na květ jemnou štětičkou). Jen úplně vyzrálé semeno je ke klíčení spolehlivé. Po- známe je snadno. Na témž trsu nezraje ovšem na všech větvích současně a proto sklízení neodbudeme najednou. Sklizené semeno necháme rozestřené na papíře vyschnouti, pak je vyčistíme od plev, vsypeme každý druh zvlášC do pa- pírových pytlíčků, tyto opatříme nápisy a uložíme v místě bezmrazném, před myšmi a červy bezpečném.