Tonoucí stíny/Anděl strážce

Tonoucí stíny Josef Hora
Země Dostojevského	Anděl strážce	Nad městem

Údaje o textu
Titulek:	Anděl strážce
Autor:	Josef Hora
Zdroj:	HORA, Josef. Tonoucí stíny. Praha: Fr. Borový, 1933. 108 s. S. 93–95. Moravská zemská knihovna v Brně
Licence:	PD old 70

Překlad z Alexandra Bloka

Miluji tě, Rusi, Strážný Anděli můj v mhách,
v mhách, jež sledují mě po všech končinách.

Za to, že jsi světlou nevěstou mi byla,
za to, tajemství žes moje odhalila.

Za to, že jsme spjati tajemstvím i tmou,
za to, žes mi sestrou, dcerou, nevěstou.

Za to, dlouhá že nám lhůta usouzena,
a ach také za to, že jsme muž a žena.

Za mé okovy a za tvé zakletí.
Za to, že jsme oba rodem prokleti.

Za to, že co já mám rád, ty nemáš ráda.
Za to, žebráků že steskem hruď má strádá.

Za to, v souzvuku že nemůžeme žít.
Za to, že co chtěl bych, nesmím zavraždit.

Mstít se zbabělým, kdo žili bez ohně,
kdo tak ponížili národ můj i mě.

Všem, kdo za peníze chtí mě zbavit dne,
psovskou oddanost si koupit ode mne.

Za to, že jsem sláb a k smíru nakloněn,
za to, že jsem předky otrocké měl jen.

Jedem něhy sklácen že můj duch je už
a že ruka má už neunese nůž.

Miluji tě však i za tu slabost svou,
za ten hořký osud, za odvahu tvou.

To, co oheň skul, co horkým kovem slito,
nikdo neroztrhne, nikdo nezmění to.

S tebou díval jsem se na oblaka hvězdná.
S tebou dívám se i do černého bezdna.

A podvojný příkaz osudu v nás zní:
Duše svobodné jsme! Otroci jsme zlí!

Pokořuj se! Vztyč se! Zůstaň! Odejdi!
Oheň to, či tma tam — před námi?

Kdo to volá? Kdo to pláče? Kam to jdem?
Navždy ve dvou, vždyť já jedno s tebou jsem.

Vstanem z mrtvých? Zemřem? Zahynem?