Svatý Václav (Smrž)

Údaje o textu
Titulek:	Svatý Václav[red 1]
Podtitulek:	(Uvádí „Gongfilm“.)
Autor:	Karel Smrž (jako ksž.)
Zdroj:	Rozpravy Aventina, roč. 5, č. 28. s. 335 Digitální archiv časopisů Ústavu pro českou literaturu AV ČR
Vydáno:	10. dubna 1930
Licence:	PD old 70
Související na Wikidatech: Svatý Václav

Od října minulého roku, kdy operatéři otočili po prvé klikami svých strojů, aby exponovali prvé mety největšího a nejnákladnějšího českého filmu, přinesly R. A. častěji zprávy o postupu práce na této milionové produkci, o níž se živě zajímala celá československá veřejnost. Dnes jen suchá mluva číslic, vypočítávající vagony sádry a dříví, sta metrů juty a kilometry exponovaného filmu přibližuje nezasvěcenému divákovi velkorysé zákulisí mnohaměsíční usilovné práce. Největší film od počátku naší kinematografie byl odevzdán veřejnosti. Epocha českých dějin, z níž je těžen jeho děj, úklady ctižádostivého Boleslava proti měkké vládě Václavově, končící zavražděním mladého knížete, je plna dramatického vzruchu, předurčeného filmovému zpracování. Autoři libreta a scénáře, Dr. J. S. Kolár a J. Munclinger dali se až příliš zavésti bohatostí dějových zápletek, přičleňujíce řadu prvků, souvisejících s ústřední osnovou děje jen chronologicky – nikoliv ideově – místo, aby zjednodušovali. Tak se stalo, že film počíná (po krátkém úvodním obraze z dávnověku českých dějin) dobou Bořivojovou, pokračuje sňatkem knížete Vratislava a ukazuje tak život knížete Václava od jeho narození. I vlastní, ústřední osnova dramatu je členěna na řadu dějových pásem, jež sice s ní úzce souvisejí, ale nejsou při tom sevřeny tak pevně, aby tvořily homogenní, jednotně vyznívající celek. Tato technika koncepce manuskriptu chtěla ovšem na mnoha místech vysvětlivky jednoznačnější, než může podati oživlý obraz, což vedlo k velikému množství titulků. Jsou mezi mini bohužel příliš často i takové, jež divákovi oznamují fakt, který v nejbližší vteřině vlastníma očima uvidí – a jejichž vypuštění by proto velice prospělo filmovým kvalitám díla, aniž by sebe méně ohrozilo srozumitelnost. Spor knížecích bratří je promyšlen a detailován pouze ve vztahu k jejich osobám a k nejužšímu kruhu bezprostředních účastníků, aniž by autoři rukopisu ukázali jeho vliv i na osudy lidu a země. Erotický prvek, který je posledním impulsem k Boleslavovu rozhodnutí Václava zavraždit, je v povážlivém rozporu s historickou skutečností. Dr. Kolár vítězí režijně tam, kde může rozváděti širší dějový element v toku, nerušeném jinými. Proto mají silnou působivost scény z hodokvasu boleslavského, který končí Václavovou smrtí. Jsou režisérem i obrazově krásně komponovány. Samy o sobě jsou i jiné dějové elementy vyjadřovány se zřejmou snahou o působivost; ztrácejí ji však tím, že se jimi tříští jednota a přímočarost dějového pásma. Zdeněk Štěpánek neměl v celkem pasivním Václavovi mnoho příležitosti k prudké dramatické akci. Vložil proto těžisko svého hereckého výkonu do citových sfér postavy, pro něž dovedl nalézti jemnou, v prostředcích jednoduchou stupnici výrazovou. J. W. Speerger vytvořil ve svém knížeti Boleslavovi, vykresleném cílevědomě a detailně pevnými rysy jednu z nejlepších postav filmu. J. Loskot dal intrikánskému Skeřovi dravčí chtivost a bezohlednou krutost. Tato postava je jeho filmovým debutem a překvapuje, jak dokonale dovedl nalézti nepřekreslený, ale působivý filmový výraz. M. Ženíšková (Radmila) má nejsilnější místa svého výkonu v druhé půli filmu, když tuší Václavovu tragedii a snaží se ji odvrátiti. Zahraniční hosté, slavná Věra Baranovskaja (kněžna Ludmila) a Dagny Servaes (Drahomíra) jsou dalšími spolehlivými sloupy herecké stavby filmu. I v menších úlohách nalézáme divadelní i filmové herce nejlepších jmen (V. Vydra, J. Vojta, Vl. Majer, K. Schleichert, Th. Pištěk, J. Rovenský, Vl. Slavínský a mnoho jiných), kteří vytvořili dobře prokreslené postavy. Arch. B. Heš postavil pro film podle návrhů arch. L. Hradského krásné rekonstrukce staveb z X. stol. Technická stránka filmu, jež nebyla položkou právě nejmenší, byla svěřena osvědčeným rukám ing. J. Brichty. Zhostil se ji stejně úspěšně jako v Demänové. Hlavní kameramani filmu, K. Kopřiva a J. Stallich dokázali nejen dokonalou pohotovost technickou, ale i smysl pro výtvarné hodnoty výrazové. V. Vích a O. Heller jim byli dobrými spolupracovníky. Zejména krásné jsou noční scény z kvasu na boleslavském hradě. Dobře prosvětlené veliké interiéry jsou dokladem technické zdatnosti ateliéru A.–B. Komponisté O. Nedbal a J. Křička dobře pochopili úkol zvukového podmalování scén a vytvořili hudbu, jež se přimyká k charakteru scén a podtrhává rytmus filmu. Fotomontážní plakát arch. J. Hesouna je jedním z mála domácích filmových plakátů, majících kladné hodnoty grafické a při tom působivost reklamní, což nelze říci o plakátu litografickém U. R., který má hodnoty právě protipólové.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. Otištěno v rubrice Filmy.