Stručný soupis historických a uměleckých památek na Moravě. IV. Tišnov a Předklášteří

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Stručný soupis historických a uměleckých památek na Moravě. IV. Tišnov a Předklášteří
Autor: Vítězslav Houdek
Zdroj: Časopis Matice moravské Ročník 1900, str. 184–189
Vydáno: 1900
Licence: PD old 70

1. Panenský cisterciácký kostel a klášter Porta coeli v Předklášteří. Důstojný tento soudruh nedalekého, pod čís. III. popsaného chrámu Třebíčského zasluhuje rovněž popisu poněkud podrobnějšího. (Literatura: První zprávu o něm podal Dr. J. Bílý v kalendáři „Moravanu‟ 1854; po něm M. Trapp v Pam. arch. a místop. II, 21, s prvním, ač nedosti podařeným obrazem portálu; nejdůkladněji pojednal o něm J. Er. Wocel v Jahrbuch der k. k. Centr.-Comm. zur Erforschung der Baudenkmale, III, 249—276; článek ten jest pěkně illustrován Kirschnerem; konečně B. Grueber v Kunst des Mittelalters in Böhmen, II, 30—35 a 121. Stručnějších zmínek v souborných spisech uměleckohistorických a pojednání ryze historických tuto pomíjíme.) Celý komplex klášterních budov má tyto součástky: a) kostel, b) křížovou chodbu s kapitulním sálem, c) klášter. — Kostel a křížová chodba zachovaly se takořka úplně v původní podobě, přes to, že byly několikrát vypláleny a že křížová chodba za novější doby trpěla zneužíváním k účelům profánním. Vyjímajíc přídavky modní celkem nepatrné chrám i chodba zachovaly přes četné obnovy původní svůj sloh přechodní z let 1233—39.

a) Kostel není sice tak velkolepý jako Třebíčský, ale působí mile jak jednotností slohovou, tak naprostou pravidelností půdorysu a má překrásné a vzácné podrobnosti.

α) Vnitřek kostela. Trojlodní basilika, jejíž největší délka činí asi 66 m, s příčnou lodí, vsunutou mezi lodi podélné, a polygonální kůr asi 18 m dlouhý. Příční loď vyčnívající poněkud po obou stranách kostelních, čímž půdorys nabývá podoby kříže, složena jest ze tří polí, jest asi 16 m široká a stejně vysoká (17 m) jako loď hlavní a kůr; tento jest vyvýšen toliko o jeden stupeň nad podlahu lodní. Obě lodi boční naopak mají polovici šířky a sotva polovici výšky lodi hlavní, od níž odděleny jsou každá pěti pilíři čtyrhrannými; tyto ozdobeny jsou na všech čtyřech stranách kulatými (nepěkně zeleně natřenými) polosloupky s pěknými hlavicemi, buď kalichovitými, buď složenými z listů zakončených bobulemi (charakteristickými doby přechodní). Dva přední pilíře (u příčné lodi) jsou mohutnější ostatních a bohatěji článkovány. Za lodí příčnou zakončeny jsou obě lodi boční polygonálními absidami.

Celý kostel, z rudých kvádrů zbudovaný, sklenut jest křížovými klenbami a hrotitými oblouky. Žebra v lodích jsou hrubší, s profilem prostě polygonálním, kdežto žebra klenby kůrové mají profil ozdobněji článkovaný, hruškovitý s oblouky a s hlubokými žlábky. Na prvním (od lodí) svorníku této klenby vytesány jsou tři labuti kolem tří hvězd. Žebra kůrové klenby spočívají na kulatých polosloupcích, vystupujících v polygonu od samé země, kdežto oba nosiči na postranních zdech kůrových končí se v polovici výšky kůru; z nich onen na severní straně zakončen jest kosolkou v podobě zvířecí (lasičky?). Zeď jižní lodi boční a obě arkádové zdi lodi hlavní (nad pultovými střechami lodí bočních) prolomeny jsou četnými okny románskými (polokruhem sklenutými, s ostěním vně i vnitř sešikmeným); kdežto v polygonu kůru jsou tři větší okna již gotická, prutem na dvě pole rozdružená, s jednoduchou kružbou. V příčné lodi jsou na koncích barokové kruchty s pěknými mřížemi z kovaného železa.

Zařízení chrámové jest veskrze barokní. Hlavní oltář s Maulpertschovým obrazem Nanebevzetí P. Marie jest nádherné dílo tohoto slohu (1766) z Tišnovského mramoru. Vyžadoval prý — nečítaje v to materiálu — 30.000 zl. Od Maulpertsche jest též obraz bočního oltáře sv. Jana Křtitele. Po stěnách rozvěšeny jsou četné obrazy sv. Jana Křtitele. Po stěnách rozvěšeny jsou četné obrazy jesuity Raaba, koupené roku 1773 z jesuitské koleje Kutnohorské. Barokové jsou také kazatelna a pěkné lavice kůrové.

β) Vnějšek kostela vůbec jest na míru prostý; rohy zdí podepřeny jsou hrubými opěráky. Všechno umění soustředil stavitel-sochař na západní portál — nejkrásnější na Moravě a snad v celém Rakousku. (Zvláště pěkně vyobrazen v Oesterr.-ungarische Monarchie in Wort und Bild, Mähren, 349.) Sešikmené hluboké ostění jeho (portál jest zvenčí 7 m, u dveří 2 m široký) ozdobeno jest na každé straně pěti kulatými sloupky, uprostřed prstenem opatřenými; pásy mezi nimi jsou ve spodní polovici pokryty bohatými ornamenty rostlinnými, které částečně vyrůstají z jícnů dračích; v hořejší polovici pak stojí mezi soupky 10 soch apoštolů, znamenité ceny umělecké, bohužel druhdy značně porouchaných; hlavy a ruce některých byly doplněny za novější doby ze sádry. Ostatní dva apoštolé stojí po obou stranách portálu na kulatých sloupcích (jeden z nich chybí), postavených na ležících lvech slohu ryze románského a téže typické podoby, jak se zachovaly u portálů některých románských chrámů v Italii. Na konsolkách pod architravem dveřním dvě andílčí postavy.

Největší obdiv budí a nejhlubší dojem působí klenba portálu sestávající z pěti užších a pěti širších střídajících se oblouků, prolamovanými a výtečně zachovalými ornamenty rostlinnými přenádherně vyzdobených. Tupě lomené oblouky portálu uzavírají tympanon, na němž jest polovypuklina převeliké ceny uměleckohistorické. Ve vejčité mandorle po spůsobě románském trůní Kristus, pravici žehnaje, levicí knihu drže; kolem mandorly odznaky čtyř evangelistů: orel, anděl, okřídlený lev a volek. Pod mandorlou dvě klečmo ležící postavy korunované, mužská a ženská, obětují model kostela; jsou to zakladatelé kláštera: Konstancie, manželka krále Přemysla I. Otakara a bezpochyby syn její král Václav I. (Model kostela jest zcela nepřesně vyobrazen v Gruebrově Kunst d. Mittelalters in Böhmen, II, 120). Za nimi stojí uklánějící se dvě jiné postavy, snad Konstanciin syn Přemysl a její dcera abatyše Anežka. Nade dveřmi pod architravem jest pěkná, ale sem nevhodná baroková mříž z kovaného železa. V průčelní zdi kolem portálu zasazen jest široce rozpjatý, tupě lomený oblouk, zbytek to bývalé předsíně (ráje). Nad portálem v průčelní zdi veliké kulaté okno s prostou kružbou (8 kruhů kolem většího prostředního), nad ním oválné okénko (novější), a pod ním římsou obloučkový vlys.

Vedle portálu jest ve výklenku západní průčelní zdi Olivetská hora (Kristus se spícími apoštoly), velmi pěkná práce z doby renaissanční, a několik menších skulptur, zejména také náhrobníky. Celkem zachovalo se jich z velkého druhdy počtu jen 8; popsány jsou Ad. Raabem v Mitth. Centr. Com. 1895, 27. Z nich zasluhují zmínky: náhrobník abatyše Markéty z Lomnice (+ 1504 nebo 1510) s erbem; kámen Adama Sádovského ze Sloupna z r. 1557 s českým opisem. V letech padesátých zasazen byl vedle portálu též kámen (necelý) nalezený tehdy v blízké kašně, s latinským nápisem vztahujícím se k obnovu chrámu zdejšího, vykonané za abatyše Marie Skrimirské z Pilsenburka r. 1650, a s erby českým, moravským, uherským a haličským (?). V severním rohu západního průčelí stojí štíhlá věž, která v roce právě minulém místo dosavadní cibulovité báně opatřena byla novou jehlancovitou střechou. Druhá, širší a nižší věžka, posazená na střeše nad křížením příčné a hlavní lodi, slouží za zvonici. Kromě západního, nyní uzavřeného portálu má kostel ještě vchod v jižní průčelní zdi lodi příčné; používá se ho výhradně teprve od roku 1831, kdy v západním konci hlavní lodi (u portálu) zřízeno bylo vrchnosti zasklené oratorium. Nad zmíněným jižním vchodem s veřejemi zcela prostými prolomena jest zeď rovněž kulatým velikým oknem, zcela takovým jako nad portálem západním.

b) Křížová chodba, přiléhající k severní boční lodi chrámové, jest svého druhu jedinou úplně zachovanou památkou stavitelskou na Moravě a vyrovná se nejpěknějším družkám v celé říši. Tvoří pravidelný čtverec, jehož každá strana majíc délku bezmála 40 m, otvírá se do dvora, tímto ochozem uzavřeného (nyní pusté zahrady) 7 arkádovými oblouky (celkem 28) tupě lomenými; každé takové okno rozdruženo jest dvěma pilíři, které jsou vně i vnitř opatřeny kulatými sloupky, ve tři spolu spojená okna, nad nimiž prolomena zeď čtyrlistými okénky růžicovitými. Hlavice řečených sloupků jsou přerozmanitě komponovány z motivů rostlinných a animálních (zejména dračích). Žebra křížové klenby chodbové spočívají na konsolkách rovněž rozmanitě a velmi ušlechtile zdobených motivy rostlinnými (lístky jetelovými, akanthovými, vinnými, palmovými a ovšem také zase listy, které jsou zakončeny bobulemi).

Na obou koncích strany chodební, která přiléhá k chrámu, jsou zazděny portály, opatřené sloupy s hlavicemi rovněž ozdobnými. Uprostřed severní strany chodební pak vede do uzavřeného dvora zase jiný portál, proti němuž na zdi upevněn jest nápis: Vetat ConCordIa LapsVM (chronogram 1761), pocházející od abatyše Concordie Hübnerové.

Na východní straně uprostřed přistavěna jest ke křížové chodbě někdejší kapitulní síň; křížová klenba této prostory sestává ze šesti polí a spočívá na dvou sloupech a osmi pilířích u stěn postavených. Žebra mají ozdobný profil hruškovitý. Zeď naproti vchodu z křížové chodby vedoucímu prolomena jest růžicovitým oknem, pod nímž postavena jest kamenná oltářní mensa.

Půdorys celé skupiny popsaných dosud budov (chrámu, chodby křížové a kapitulní síně) jeví naprostou pravidelnost a jednolitost architektonické myšlenky. — A tento stkvost středověkého stavitelství církevního používán (rectius zneužíván) byl po zrušení kláštera (1783) za barvírnu až do druhé polovice devatenáctého století a k podobným účelům průmyslovým!

c) Vlastní klášter v užším smysle jest ve stavu velmi zpuštěném. V nynější podobě budovy jeho pocházejí z r. 1766; z nich vyniká zvláště proboštství. Klášterních budov užíváno do nedávna za — cukrovar; nyní se komplex budov obnovuje, maje znovu sloužiti účelům klášterním. (Terrakotová soška zakladatelky kláštera, královny Konstancie, na zdi blízko klášterní fortny jest moderní výtvor sochaře Břenka.)

2. Farní kostel Tišnovský, původně gotický, byl asi počátkem 18. stol. zcela přestavěn a téměř veskrze zbaven svého původního slohu. Chová se v něm krásná stříbrná a pozlacená, pozdně gotická monstrance z r. 1520, vysoká 65 cm, ozdobená krucifixem a 4 soškami. (Vyobrazena v Kunstgeschichtliche Objecte der Ausstellung kirchl. Kleinkunst im mähr. Gewerbmuseum 1884—5, tab. 9; popsána tamtéž, str. 2.)

3. Z profánních budov Tišnovských zmínky zasluhuje toliko radnice, stavba renaissanční, mající uprostřed průčelí věžku s otevřenou ložií v patře. Obnovena byla r. 1771. (Vyobrazena v Průvodci výstavy okr. v Tišnově, 1893.)