- vrchní kvinty neb spodní kvarty:
- spodní kvinty neb vrchní kvarty:
- spodní tercie neb vrchní sexty:
- vrchní tercie neb spodní sexty:
- vrchní a spodní sekondy:
- Při basu postupujícím do vrchní a sestupujícím do spodní tercie neb sexty mají trojzvuky vždy dva společné tóny; při basu postupujícím do vrchní a sestupujícím do spodní kvinty neb kvarty mají jeden společný tón. Kráčí-li ale bas do vrchní neb spodní sekondy, nemají trojzvuky nižádného společného tónu.
- Při basu postupujícím do vrchní neb sestupujícím do spodní sekondy dají se spojiti trojzvuky jen v protivném pohybu, t. kráčí-li hlasy opačným směrem basu.
- Mnohé spojení trojzvuků ulehčí se, užije-li se jednoho neb druhého v přeloze.
- Poloha trojzvuků může spojení buď ulehčiti aneb ztížiti.
3. Zacházení s trojzvuky se zvýšenými aneb sníženými tóny.
Trojzvuků, které zvýšené neb snížené intervaly v sobě obsahují, neužívá se tak zhusta, jako těch, o kterých se právě mluvilo. Způsob, jakým s nimi se zachází a nakládá, vyhledává vůbec mnohem více opatrností a obezřelosti, jakož i vybroušenějšího vkusu. Mohou nastoupiti buď volně bez přípravy aneb s přípravou. S přípravou nastupují, předešle-li se jim trojzvuk, z kterého se mohou přirozeně vyvinouti; bez přípravy pak nastupují, nepoloží-li se před ně takový trojzvuk.
Ve svrchu položeném výčtu těchto trojzvuků shledali jsme, že může míti místo zvětšený trojzvuk také na I, IV a V[red 1] stupni dur-škály. Stupně ty ale nesou na sobě původně veliké trojzvuky. Poněvadž ale z velikého trojzvuku vyvede se lehce zvětšený, když se totiž zvýší v onom kvinta, může se vzíti onen veliký co příprava tohoto zvětšeného, jehož zvětšená kvinta pak směřuje k nejbližšímu vyššímu tónu; ostatní tóny vedou se dle dobrého zdání; ku př.
- ↑ V použité předloze ručně opraveno: „na I, V a VI“
