Případů, kde by stály oba trojzvuky v druhé přeloze, jest po řídku. Staří theoretikové neschvalovali vůbec dvou druhých přeloh po sobě; poněvadž prý činí bas slabým. Obyčejné případy takovýchto postupů, které i v starých skladbách se nalezají, jsou tyto:
Užitím přeloh nabude zpěv jednotlivých hlasů více plynnosti a ohebnosti, a docílí se vůbec více volnosti při vedení hlasů a tudíž i rozmanitosti.
Rovněž tak jako se daly spojiti s tónickým trojzvukem všecky ostatní trojzvuky tétéž tóniny, mohou se na opak spojiti tyto s oním, t. j. může se postoupiti z kteréhokoliv stupně k tónickému trojzvuku.
Jako tónický trojzvuk mají i trojzvuky na ostatních stupních škály své příbuzné, s nimiž takéž souvisí jedním neb dvěma tóny. Trojzvuk na II stupni na př. souvisí dvěma tóny s trojzvuky na VII a na IV, tónem s trojzvuky na V a na VI stupni; s trojzvuky na I a na III stupni nemá nižádného spojujícího tónu, ale dá se předce jimi spojiti, protože náleží oba jedné a též tónině. Pro snažší přehled uvodí se zde všecky trojzvuky, které jsou spříbuzněny s trojzvuky na III, IV, V, VI a VII stupni, čísly znamenané, a sice znamená velké číslo uprostřed stupeň, z kterého se vychází; menší čísla pod a nad ním znamenají trojzvuky, ježto mají s ním dva tóny společné; čísla po stranách ukazují trojzvuky s jedním společným tónem, s čísla nejspodnější pak udávají trojzvuky bez společného tónu:
| V | ||
| VI | III | VII |
| I | ||
| II | IV |
| VI | ||
| I | IV | VII |
| II | ||
| III | V |
| VII | ||
| I | V | II |
| III | ||
| IV | VI |
| I | ||
| II | VI | III |
| IV | ||
| V | VII |
| II | ||
| III | VII | IV |
| V | ||
| VI | I |
Z příkladů až posud o spojování trojzvuků položených dají se vážiti následující praktická pravidla:
- Spojení dvou trojzvuků jest možné a přirozené, jsou-li základní tóny jejich k sobě v poměrech těchto:
